Jmeno: Atie
Příjmení: Backegham
Věk: 25
Rodné město: El Paso
Povolání: Stavitel
Sen: Chtěl bych vystavět nějaké vážně velké město a vydělat na tom co nejvíce peněz.
Historie : Narodil jsem se ve městě El Paso. Postupně jsem rostl, můj otec byl slavný voják a chtěl abych šel taky do armády. Já jsem ale nerad válčil, neměl jsem rád krev, chtěl jsem býti stavitelem nebo architektem poněvadž jsem už odmala byl šikovný na ruce, řezal jsem, tesal a pořád něco kutil. Ale otec o tom nechtěl ani slyšet. Hnedka v šesti letech mě učil střílet a všechno možný jenže mi to nešlo. Ve dvanácti letech mě poslal na Vojenskou Akademii do Dakoty na 9 let. Vydržel jsem ta sotva dva měsíce, pak začalo to největší peklo. Dozvěděl jsem se že mi matka zemřela. Ostatní kovbojové mě neměli příliš v oblibě už jenom kvůli tomu že tam nechtěli takové nemehlo jako jsem byl já. Další měsíc jsem utekl. Nevěděl jsem jak se dostanu domů a tak jsem běžel kudy to jen šlo, několik měsíců na to jsem se dostal domů. Viděl jsem otce jak se na mě usmívá, když jsem přišel domů tak mi oznámil : Udělal jsem chybu Atie, že jsem tě na tu vojnu posílal. Dále mi řekl že ho to moc mrzí a až mi bude 18 budu si moc splnit svůj sen a postavit si to město nebon se stát architektem.
Teď mi je 25 let a naposledy se loučím s otcem a odcházím do světa. Tak začíná můj nový příběh
Kontrola je v pořádku, registrace je kompletní... VÍTEJ VE HŘE!
Příjmení: Backegham
Věk: 25
Rodné město: El Paso
Povolání: Stavitel
Sen: Chtěl bych vystavět nějaké vážně velké město a vydělat na tom co nejvíce peněz.
Historie : Narodil jsem se ve městě El Paso. Postupně jsem rostl, můj otec byl slavný voják a chtěl abych šel taky do armády. Já jsem ale nerad válčil, neměl jsem rád krev, chtěl jsem býti stavitelem nebo architektem poněvadž jsem už odmala byl šikovný na ruce, řezal jsem, tesal a pořád něco kutil. Ale otec o tom nechtěl ani slyšet. Hnedka v šesti letech mě učil střílet a všechno možný jenže mi to nešlo. Ve dvanácti letech mě poslal na Vojenskou Akademii do Dakoty na 9 let. Vydržel jsem ta sotva dva měsíce, pak začalo to největší peklo. Dozvěděl jsem se že mi matka zemřela. Ostatní kovbojové mě neměli příliš v oblibě už jenom kvůli tomu že tam nechtěli takové nemehlo jako jsem byl já. Další měsíc jsem utekl. Nevěděl jsem jak se dostanu domů a tak jsem běžel kudy to jen šlo, několik měsíců na to jsem se dostal domů. Viděl jsem otce jak se na mě usmívá, když jsem přišel domů tak mi oznámil : Udělal jsem chybu Atie, že jsem tě na tu vojnu posílal. Dále mi řekl že ho to moc mrzí a až mi bude 18 budu si moc splnit svůj sen a postavit si to město nebon se stát architektem.
Teď mi je 25 let a naposledy se loučím s otcem a odcházím do světa. Tak začíná můj nový příběh
Kontrola je v pořádku, registrace je kompletní... VÍTEJ VE HŘE!
Naposledy upraveno moderátorem: