Vražda
Vstoupil jsem do salónu a v rohu jako obyčejně seděl Charlie. Přisedl jsem si k němu a požádal Henryho o jednu Whiskey.
Charlie: Vítej Reyi... Kde se sakra flákáš ? Neviděl jsem tě už několik dní.
Rey: Nebudeš věřit, co všechno jsem přežil, povídám mu s úsměvem na tváři. Tak poslouchej, brachu. Jako obyčejně jsem šel s chlapama do lesa stěžit nějaké dřívi. Při jednom stromě jsem našel jakýsi zakrvavený hadr. Dosti mě to překvapilo. Řekl jsem o tom šéfovi a ten mě poslal za šerifem. Prý mi s tím poradí víc. Nechápuj nač mě za ním posílal, stejně ten ožrala nic nevyřeší sám. Jak jsem si myslel, tak se stalo. Poté, co sem mu vše pověděl, vyslal do lesa své lidi. Ti tam našli mrtvolu nějakého Charltona. Myslel jsem, že tím je moje práce hotova a můžu se věnovat zase svým věcem. Avšak večer v salónu jsem zase natrefil na Johna. V podnapilém stavu mě žádal, jestli by jsem mu nepomohl s vyšetřováním. Prý toho Charltona zavraždili. Moc se mi do toho nechtělo, ale když přislíbil, že mi z toho může něco kápnout, neváhal jsem. Vyrazil jsem na jeho usedlost. Tam jsem našel jeho starou fotku. Schoval jsem si ji, a po nějakém čase jsem dozvědel, že poblíž usedlosti se vyskytují nějací lidé. Nedalo mi to a šel jsem se jich zeptat, jestli o něčem neví. Přeci jsem jen musel prověřit všechny důkazy. Řeknu ti, potkal jsem dost divnou kombinaci lidí. Nejdřív jsem zahlédl poblíž dolu nějakého chlápka v sombréru spícího pod stromem. Zeptal jsem se ho na pár věcí. Nejdřív nebyl moc ochotnej, ale pak mi vyklopil, že důvod zabít Charltona měla nějaká tanečnice. Prý on je čistý jak lilie. Vydal jsem se tedy za tou tanečnicí. Nemohl jsem ji najít, ale pak jsem zahlédl nějaký vůz. Chtěl jsem se zeptat chlápka, co na něm seděl, jestli ji neviděl. Co čert nechtěl, vezl ji přímo ve svém vozu. Působila na mě dost smutně. Když jsem se jí na toho Charltona zeptal, řekla mi, že vůbec neví o tom, že je mrtev. Byla to jeho milenka. Řekla mi, že důvod zabít Charltona by měl i ten mexičan. Prý Charlton přivedl jeho dívku do druhého stavu. Chtěl jsem ji vzít s sebou za šerifem, aby mu to řekla podrobněji, ale ona mě prosila, abych to nedělal a hned mi pod nos cpala nějaké dva balíčky. Jeden z nich jsem si sebral a našel jsem tam pěknou vycházkovou hůl. Nevím, co bylo v tom druhém a ani mě to moc nezajímá. Rozloučil jsem se s ní a jel zase dál. Po pár minutách ryché jízdy na koni jsem zahlédl dalšího podezřelého. Byl to mladík, ale měl při sobě dva docela pěkné revolvery. Moc do řeči mu nebylo, ale nakonec jsem se dozvěděl, že na usedlosti byl pouze jako host. Charltona neměl moc v lásce, protože vědel o tom, že znásilnil tu mexičanovu dívku Julii. Nebylo mu toho statkáře vůbec líto. Jeho jméno bylo Daniel. To mě docela překvapilo, protože od té tanečnice jsem se dozvěděl, že Charltonův nevlastní syn se prý také jmenoval Daniel. Požádal jsem ho teda, jako i předchozí lidi co jsem potkal, aby se nezdržoval příliš daleko. Vydal jsem se hledat posledního člověka, který mě zajímal. Byla to ta dívka Julie. Po asi půl hodině jsem ji našel poblíž řeky. Hned jsem si všml, že je těhotná. Pověděla mi svůj příběh. Statečně obhajovala svého přítele Enrica a za podezřelou pokládala tu snoubenku Charltona. To mi připadlo od ní logické, a tak jsem to nebral příliž v potaz. Pak mi však řekla také o nějakém pánovi Cartwrightovi. Byl před nedávnem na usedlosti a pohádal se hlasitě s Charltonem. Dozvědel jsem se, že je to rančer a jeho ranč je jihozápadně od té řeky. Vydal jsem se tedy za ním. Po nějaké době jsem zahlédl pastviny, na kterých se hojně pasl dobytek, okolo kterého pobíhali kovbojové. Když jsem dorazil na ranč, nalezl jsem staršího chlápka opírajíciho se o zeď. Představil se mi jako pan Cartwright. Pustil jsem se tedy s ním do řeči. Dozvědel jsem se, že s Carltonem byli kdysi přátelé, avšak pohádali se, protože šoupl svého syna do sirotčince. Chtěl mi ještě vyprávět nějaké další příběhy. Já neměl čas. Tma se blížila a vydal jsem se tedy zpátky do města říct Johnovi, co jsem zjistil. John si mne vyslechl, ale řekl mi, že musím jít ještě hledat důkazy poblíž usedlosti. Na druhý den jsem se tam tedy vypravil. Obešel jsem tabákové a agávové pole. Taktéž jsem se ptal i u chlapíků, co zajížděli nějaké koně. Neustále jsem měl s sebou fotku Charltona. Někdy jsem ji ukázal pár lidem, jestli o něčem nevědí. Něco jsem se dozvěděl na pile, taktéž mi infomarce poskytl i nějaký šarlatán. Nelíbilo se mu, když sem ho tak nazval, a žádal mě, aby jsem mu říkal mastičkář. Pak jsem se vyptával i u chlapíků s vozem. Ale když jsem viděl, že vezou jako náklad bedny s výbušninami, radši jsem rychle zmizel. Nakonec jsem našel tyto věci: závěť, zásnubní prsten, zakřivenou cejchovačku, nekalé plány, rodný list, lekářskou zprávu. Tyto věci sem dal Johnovi a nakonec jsme spolu usvědčili vraha. Asi tě zajímá, co jsem se z těchto věcí dozvěděl. Dobrá tedy. Ta závěť patřila Charltnovi. Na poslední chvíli byl na ní připsán jako jediný dědic jeho syn Daniel. Prsten patřil podle velikosti snoubence pana Charltona. Cejchovačka byla dost poškozená a bohužel z ní vypadl cejch. Na plánech byl podpis C+C. Rodný list zase patřil Danielovi, synovi Katrin a Roberta. A nakonec na lekářské zprávě bylo napsáno, že jistá paní C.K. byla otrávená látkou, která se běžně vyskytuje u koní. Na základě těchto důkazů jsme měli usvědčit vraha, což jsme i udělali. Nakonec už jak můžeš vidět ve měste, stloukají šibenici. Ano, asi tě zajímá, kdo byl vrahem. To už, milý Charlie, zkus podle důkazů odhadnout ty.....