DeletedUser
Guest
1. část
Henry znuděně otočil list kalendáře. Bylo 24. listopadu.
,,Co je Henry, ty nemáš radost? Je přece díkůvzdání! Tvůj oblíbený svátek...“ zeptala se Marie a nervózně klepala na pult baru. Doufala, že si už nevzpomene na včerejšek.
,,Být tebou tak bych byl ticho.“ řekl Waupee těsně před tím než opět potáhl ze své dýmky.
,,Souhlasím s ním. Koleduješ si o vyhazov, Marie!“ zařval stále se dívajíc na zakroužkovanou čtyřiadvacítku v kalendáři Henry.
,,Co se tady vlastně děje? Člověk má jeden den důležitý případ a pak akorát zjistí kolik toho prošvihl.“ řekl šerif John s prázdnou skleničkou od whisky v ruce.
,,Zeptej se Marie, ráda ti poví jak jsem byl málem bez práce! Stačilo málo a tenhle bar mohl být v rukou toho otravného Jerryho Roalstada!“ monotónně oznámil Henry.
,,To je můj otec. Potřeboval pár ryb, ztratil udici. Řekla jsem mu, že mu Henry jednu určitě rád půjčí. Jenomže, během toho jak pro ní zašel ukradl krocana.“ ujala se slova Marie.
,,A proto tenhle bar mohl vlastnit někdo jiný?“ nevěřícně pohlédl na Marii John.
,,Ano! Ten blázen mě vyzval k tomu na duel! Protože jsme mu odmítl dát i brusinkovou zavařeninu! Střelil mě, ten parchant!“.
Dveře z baru se otřásli. Takhle hlasitě Henry ještě neřval.
,,Protože si samozřejmě v tom zmatku – když tu ještě raboval ten opilec zapomněl nabít zbraň...“ usmál se Waupee.
,,Jedna rána a už by bylo po tobě? Ne nadarmo se ti při začátcích tohodle baru, v mládí říkalo houževnatý Henry.“
,,Ale ne! Spadl jsem na zem – ten otravný skrček mě střelil ještě jednou! To je přece proti pravidlům správného duelu. Nenechal jsem si to líbit – dokulhal jsem se k němu a jednu mu vrazil. Ten zbabělec utekl.“
,,V tom případě...“ nestačil ani doříct šerif.
,,Šel rovnou za starostou a uplatil ho – stěžoval si na mě! Přišel za mnou. Ten starosta. S tím – že tohle už není můj bar a dal mi papír s oficiálním příkazem vystěhovat tenhle pozemek!“
Pokračování příště...
Pokud se Vám to líbilo, můžete příspěvek ohodnotit kladnou reputací. ;-)
Henry znuděně otočil list kalendáře. Bylo 24. listopadu.
,,Co je Henry, ty nemáš radost? Je přece díkůvzdání! Tvůj oblíbený svátek...“ zeptala se Marie a nervózně klepala na pult baru. Doufala, že si už nevzpomene na včerejšek.
,,Být tebou tak bych byl ticho.“ řekl Waupee těsně před tím než opět potáhl ze své dýmky.
,,Souhlasím s ním. Koleduješ si o vyhazov, Marie!“ zařval stále se dívajíc na zakroužkovanou čtyřiadvacítku v kalendáři Henry.
,,Co se tady vlastně děje? Člověk má jeden den důležitý případ a pak akorát zjistí kolik toho prošvihl.“ řekl šerif John s prázdnou skleničkou od whisky v ruce.
,,Zeptej se Marie, ráda ti poví jak jsem byl málem bez práce! Stačilo málo a tenhle bar mohl být v rukou toho otravného Jerryho Roalstada!“ monotónně oznámil Henry.
,,To je můj otec. Potřeboval pár ryb, ztratil udici. Řekla jsem mu, že mu Henry jednu určitě rád půjčí. Jenomže, během toho jak pro ní zašel ukradl krocana.“ ujala se slova Marie.
,,A proto tenhle bar mohl vlastnit někdo jiný?“ nevěřícně pohlédl na Marii John.
,,Ano! Ten blázen mě vyzval k tomu na duel! Protože jsme mu odmítl dát i brusinkovou zavařeninu! Střelil mě, ten parchant!“.
Dveře z baru se otřásli. Takhle hlasitě Henry ještě neřval.
,,Protože si samozřejmě v tom zmatku – když tu ještě raboval ten opilec zapomněl nabít zbraň...“ usmál se Waupee.
,,Jedna rána a už by bylo po tobě? Ne nadarmo se ti při začátcích tohodle baru, v mládí říkalo houževnatý Henry.“
,,Ale ne! Spadl jsem na zem – ten otravný skrček mě střelil ještě jednou! To je přece proti pravidlům správného duelu. Nenechal jsem si to líbit – dokulhal jsem se k němu a jednu mu vrazil. Ten zbabělec utekl.“
,,V tom případě...“ nestačil ani doříct šerif.
,,Šel rovnou za starostou a uplatil ho – stěžoval si na mě! Přišel za mnou. Ten starosta. S tím – že tohle už není můj bar a dal mi papír s oficiálním příkazem vystěhovat tenhle pozemek!“
Pokračování příště...
Pokud se Vám to líbilo, můžete příspěvek ohodnotit kladnou reputací. ;-)
Naposledy upraveno moderátorem: