DeletedUser
Guest
"Další proklaté ráno"řekl si Henry, když otevřel oči. Koukal se z okna ven a mezitím se snažil vybavit si proč ho tak strašně bolí hlava. "Co jsem to zas k čertu včera s tím smrdutým skunkem dělat?",říkal si. Vzpomněl si, šel s Waupeem do saloonu, který přinesl whiskey a doutníky, aby společně přivítali nadcházející Díkůvzdání.
Najednou mu problesklo hlavou, díkůvzdání, krocan. "Sakra, ten zpropadený krocan, já na něj úplně zapomněl, co teď budu dělat?", přemýšlel nahlas a přitom se podíval, jestli už se Marie, jeho překrásná žena, nevzbudila."Musím rychle na trh do Phoenixu a krocana sehnat", blesklo mu hlavou.Vběhl do stájí, oblékl si své sváteční chapsy, osedlal mladého hřebce a na posilněnou se vybavil lahví dobré kořalky.
Po půlhodině divoké jízdy rozlehlou prériídorazil až do Phoenixu, odstrojil hřebce, aby si odpočinul a sám se vydal na průzkum. Potkal zde staré známe, polního kuchaře jménem Vortec, mastičkáře Filleeho. Ti už určitě krocana sehnaly, jen já si to nechávám na poslední chvíli, klel si v duchu.Procházel tržištěm sem a tam, tam a sem, ale krocan nikde. Už si začínal myslet, že to bude muset vzdát, vrátit se domů s nepořízenou a Marii se přiznat, že na krocana zapomněl. V tom ale v dálce uslyšel řev krocana a svitla mu naděje. "Ten bude můj, toho musím dostat stůj co stůj a vydal se za tím podivným řevem. Šel blíž a blíž a v tom ho uviděl. Krocan, seděl v malém košíku, byl skoro celý vypelíchaný, přivázaný za nohu a čekal na vysvobození. "To se může stát jenom mě, horšího krocana snad už nikdo nemá", pomyslel si. "No ale co, hlavně že ho budu mít." Zamířil k majiteli krocana Orlímu peru, aby usmlouval cenu. "Kolik chceš za toho krocana?" zeptal se Orlího pera. Ten však jen mlčky seděl a pokuřoval pokojně z dýmky. Henry začal být nervózní, začal přemýšlet o zlaté pušce, která se mu houpala proklatě nízko u pasu, ale udržel si chladnou hlavu a zeptal se znovu. "Kolik chceš za toho krocana, nutně ho potřebuju?" Orlí pero zvedl svou prošedivělou hlavu a řekl: "Dej mi svého mladého hřebce a boty a krocan je tvůj". Henry se zamračil, moc se mu tenhle obchod uzavřít nechtělo, ale krocana potřeboval a tak řekl: "Dobrá vezmi si hřebce i boty, jen když budu mít krocana. Byl sice bosý a bez koně, ale měl krocana, byl rád, že bude mít doma klid."Na druhou stranu, zbyla mi ještě přeci moje stará dobrá kořalka", prohlásil.Otevřel jí, napil se a vyrazil na cestu. Po dvou hodinách úmorné chůze s krocanem, kocovinou a téměř prázdnou lahví, se dopotácel k domovu. Nestačil ještě ani sáhnout na dveře, když v tom slyší:" Henry, nezapomněl jsi na toho krocana?Je Díkůvzdání, pozvala jsem svoji matku, Waupeeho a pár přátel, abychom tento svátek společně oslavili". Henrymu se strachem zastavilo srdce. Pak ale s klidným svědomím řekl:"jistěže ne miláčku, krocan je připravený a čeká jen na to, až se stane večerní pochoutkou". Když Marie dveře zabouchla, Henry si sedl na zápraží, zapálil si doutník, otevřel si láhev staré dobré whisky a byl se sebou sám spokojený.
Najednou mu problesklo hlavou, díkůvzdání, krocan. "Sakra, ten zpropadený krocan, já na něj úplně zapomněl, co teď budu dělat?", přemýšlel nahlas a přitom se podíval, jestli už se Marie, jeho překrásná žena, nevzbudila."Musím rychle na trh do Phoenixu a krocana sehnat", blesklo mu hlavou.Vběhl do stájí, oblékl si své sváteční chapsy, osedlal mladého hřebce a na posilněnou se vybavil lahví dobré kořalky.
Po půlhodině divoké jízdy rozlehlou prériídorazil až do Phoenixu, odstrojil hřebce, aby si odpočinul a sám se vydal na průzkum. Potkal zde staré známe, polního kuchaře jménem Vortec, mastičkáře Filleeho. Ti už určitě krocana sehnaly, jen já si to nechávám na poslední chvíli, klel si v duchu.Procházel tržištěm sem a tam, tam a sem, ale krocan nikde. Už si začínal myslet, že to bude muset vzdát, vrátit se domů s nepořízenou a Marii se přiznat, že na krocana zapomněl. V tom ale v dálce uslyšel řev krocana a svitla mu naděje. "Ten bude můj, toho musím dostat stůj co stůj a vydal se za tím podivným řevem. Šel blíž a blíž a v tom ho uviděl. Krocan, seděl v malém košíku, byl skoro celý vypelíchaný, přivázaný za nohu a čekal na vysvobození. "To se může stát jenom mě, horšího krocana snad už nikdo nemá", pomyslel si. "No ale co, hlavně že ho budu mít." Zamířil k majiteli krocana Orlímu peru, aby usmlouval cenu. "Kolik chceš za toho krocana?" zeptal se Orlího pera. Ten však jen mlčky seděl a pokuřoval pokojně z dýmky. Henry začal být nervózní, začal přemýšlet o zlaté pušce, která se mu houpala proklatě nízko u pasu, ale udržel si chladnou hlavu a zeptal se znovu. "Kolik chceš za toho krocana, nutně ho potřebuju?" Orlí pero zvedl svou prošedivělou hlavu a řekl: "Dej mi svého mladého hřebce a boty a krocan je tvůj". Henry se zamračil, moc se mu tenhle obchod uzavřít nechtělo, ale krocana potřeboval a tak řekl: "Dobrá vezmi si hřebce i boty, jen když budu mít krocana. Byl sice bosý a bez koně, ale měl krocana, byl rád, že bude mít doma klid."Na druhou stranu, zbyla mi ještě přeci moje stará dobrá kořalka", prohlásil.Otevřel jí, napil se a vyrazil na cestu. Po dvou hodinách úmorné chůze s krocanem, kocovinou a téměř prázdnou lahví, se dopotácel k domovu. Nestačil ještě ani sáhnout na dveře, když v tom slyší:" Henry, nezapomněl jsi na toho krocana?Je Díkůvzdání, pozvala jsem svoji matku, Waupeeho a pár přátel, abychom tento svátek společně oslavili". Henrymu se strachem zastavilo srdce. Pak ale s klidným svědomím řekl:"jistěže ne miláčku, krocan je připravený a čeká jen na to, až se stane večerní pochoutkou". Když Marie dveře zabouchla, Henry si sedl na zápraží, zapálil si doutník, otevřel si láhev staré dobré whisky a byl se sebou sám spokojený.