DeletedUser
Guest
Já krocan
Byla čtvrtá listopadová středa a já si to v odpoledním slunci rázoval mezi kapradinami a palmami někam na jihozápad. Najednou mně přepadl takový hlad, že jsem po cestě schramstl všechno, na co bylo v dosahu mého zobáku. Náhle jsem strnul. Ten pohled, který se mi naskytl, byl jako pro bohy. Takových patnáct centimetrů od mích pařátů se žížala zavrtávala do hlíny. Na nic jsem nečekal a sezobl ji dříve, než se stačila zavrtat hloub, ale při tom jsem pocítil závan mezi mými ocasními péry. Otočil jsem se a z nedalekého kmene palmy trčel černě opeřený šíp. Na nic jsem nečekal a upaloval, co mi pařáty stačily, ale v cestě mi ležel kámen. Zakopnul jsem o něj a zaryl se zobákem do hlíny, což mi zachránilo život, protože mi v další chvíli prosvištěl nad hlavou šíp. Vytrhl jsem zobák z hlíny, roztáhl křídla a uletěl.
Letěl jsem do západu slunce, poté se snesl a schoulil se do nejbližšího kapradí a usnul neklidným spánkem.
Probudil jsem se s prvními paprsky slunce a vydal se hledat něco na zub. Šel jsem zobat semínka a brouky a najednou „vššššt“ a vysel jsem v síti hlavou dolů z palmy.
Asi po hodině jsem uslyšel šramot a hlasy. Přišli k síti, uviděli mne a plní radosti mě spustili dolů. Přehodili si mne i se sítí přes rameno a začali si to rázovat zpátky.
Po půl hodině cesty jsme dorazili k městečku, které bylo obehnané dřevěnou palisádou. Prošli jsme branou a vydali se na náměstí. Tam mne vyndali ze sítě a hodili do dřevěné klece. Tam jsem byl nucen sledovat jak ostatní krocany, ty kteří byly pozavíraní v dalších klecích kolem škubou. Jiní krájeli zeleninu a brambory a další opékali krocany na ohni. Byla to strašná podívaná, když tu náhle pročísli vzduch svištící šípy, které se začali zabodávat do dřevěných budov všude kolem. Ty začaly od hořících šípů chytat. Celé náměstí se proměnilo v hořící peklo. V odpověď se ozvalo mnoho hromových ran. Začínal jsem se dusit. Naštěstí se jeden z hořících šípů zapíchl do lana poutajícího mou klec, přepálil jej a klec se rozpadla na nic jsem nečekal, roztáhl křídla a uletěl.
Tak jsem přežil díkuvzdání roku 1629, ale hned příští rok jsem stejně skončil na rožni.
The end !
Byla čtvrtá listopadová středa a já si to v odpoledním slunci rázoval mezi kapradinami a palmami někam na jihozápad. Najednou mně přepadl takový hlad, že jsem po cestě schramstl všechno, na co bylo v dosahu mého zobáku. Náhle jsem strnul. Ten pohled, který se mi naskytl, byl jako pro bohy. Takových patnáct centimetrů od mích pařátů se žížala zavrtávala do hlíny. Na nic jsem nečekal a sezobl ji dříve, než se stačila zavrtat hloub, ale při tom jsem pocítil závan mezi mými ocasními péry. Otočil jsem se a z nedalekého kmene palmy trčel černě opeřený šíp. Na nic jsem nečekal a upaloval, co mi pařáty stačily, ale v cestě mi ležel kámen. Zakopnul jsem o něj a zaryl se zobákem do hlíny, což mi zachránilo život, protože mi v další chvíli prosvištěl nad hlavou šíp. Vytrhl jsem zobák z hlíny, roztáhl křídla a uletěl.
Letěl jsem do západu slunce, poté se snesl a schoulil se do nejbližšího kapradí a usnul neklidným spánkem.
Probudil jsem se s prvními paprsky slunce a vydal se hledat něco na zub. Šel jsem zobat semínka a brouky a najednou „vššššt“ a vysel jsem v síti hlavou dolů z palmy.
Asi po hodině jsem uslyšel šramot a hlasy. Přišli k síti, uviděli mne a plní radosti mě spustili dolů. Přehodili si mne i se sítí přes rameno a začali si to rázovat zpátky.
Po půl hodině cesty jsme dorazili k městečku, které bylo obehnané dřevěnou palisádou. Prošli jsme branou a vydali se na náměstí. Tam mne vyndali ze sítě a hodili do dřevěné klece. Tam jsem byl nucen sledovat jak ostatní krocany, ty kteří byly pozavíraní v dalších klecích kolem škubou. Jiní krájeli zeleninu a brambory a další opékali krocany na ohni. Byla to strašná podívaná, když tu náhle pročísli vzduch svištící šípy, které se začali zabodávat do dřevěných budov všude kolem. Ty začaly od hořících šípů chytat. Celé náměstí se proměnilo v hořící peklo. V odpověď se ozvalo mnoho hromových ran. Začínal jsem se dusit. Naštěstí se jeden z hořících šípů zapíchl do lana poutajícího mou klec, přepálil jej a klec se rozpadla na nic jsem nečekal, roztáhl křídla a uletěl.
Tak jsem přežil díkuvzdání roku 1629, ale hned příští rok jsem stejně skončil na rožni.
The end !