DeletedUser
Guest
Babička
Hernando se ušklíbl, měl černou postupku. Tyhle prachy jsou jeho. "Tak se ukažte pánové" prohlásil. Sebejistým až možná arogantním gestem hodil své katy na stůl. Čtyři honáci zahodili karty a okamžitě se chytili pití. Šestý u hracího stolu, hromotluk o dvě hlavy větší než Hernando, se zachechtal a vyložil svůj královský pokr. Hernando bleskurychle vyskočil na stůl, levou chytil vazouna za ohryzek a pravou mu vpálil vší silou do rozkroku. Obr zapištěl, jako podsvinče a tenkým hláskem zakňoural:" Všechno je tvoje, určičetě sem šivindloval ". Hernando ledabyle sklouzl ze stolu, sebral z banku zlatý medajlon na platinovém řetízku, zastrčil hrst dolarů do kapsy od vesty a pompézně vyhlásil na celý lokál:" Zbytek jde na pití zde přítomných hrdinů a nezkrotných amazonek ". (kde se v něm vzal básník, no nic...). Něžně zabalil medailon do hedvábného kapesníku, vše opatrně uložil do kapsy na opasku a majestátně odkráčel k našemu stolu. Chuerez vysekával nějáký složitý tvar do polena, které držel mezi koleny. Carlos seděl rozvalený na žídli, přitáhl si barmana malíčkem za motýlka a tiše mu něco důležitého zděloval. Barman úslužne přikyvoval, že rozumí. Brujeria vše sledovala s pobaveným úsměvem. Popíjela červené trochu řízlé pepermintkou a byla spokojena s dnešním dnem. Taky se mi dnes dařilo a právem jsem si užívál sváteční večer s bratry a sestrou v příjemné hospůdce, kousek od sídla našich "otců". Najednou se rozlétly dveře salonu. Na prahu se objevila metr a půl vysoká, kulatá, stará osůbka, ženského pohlaví, oblečená jako honák. Vysoké jezdecké boty s ostruhami, na ni vypadaly komicky. V té samé chvíli už Carlos stál na krku barmanově a zrovna se chystal prohlásit nějákou kletbu: " U *Pěrunového* řitního ot...." a zbytek slabik mu uvázl v hrdle, jakmile spatřil to, co se vřítilo prudkostí uragánu do krčmy. "Zase kleješ jako pohan? " dupla babička okovanou botou, dala si ruce v bok a zle se podívala na Carlose. Dvoumetrový Carlos, schopen vytrhnout holýma rukama chlapovi páteř, se mimoděk přikrčil, vtáhl hlavu mezi ramena a velmi se zajímal jak vypadají špičky jeho bot. Stařenka obrátila zrak na mne. Udělal jsem hloupost, schoval jsem se pod stůl. No hold reakce nejsou zrovna nejlepší, když vás hřeje lahvinka brendy v žaludku. Nemělo smysl klást odpor. Po čtyřech jsem zahanbeně vylezl a zbaběle ze sebe vykoktal:" Bababíííčko, práávěe ssem všečem řyíííkal, žejo čas na dóm. Né?" a nonšalantně jsem se rozhlédl po ostatních. Zbyl jen Chueréz, zabrán do své řezby. Bru, nevím kdy, ale skočila oknem a čekala na nás veku, jako by se jí to netýkalo. Carlos s Hernandem opustili místnost, ani snad nikdo nepostřehl jak. Odnesl to tedy Chuerez. Naše pramáti ho chňapla za ucho a vlekla ho přes celý lokál ven. Jak jsem se potácel k východu, stačila mě babička párkrát nakopnout. Do kotníku, dost to bolelo. Na čerstvém, hnojem provoněném vzduchu, se babička uklidnila, vytáhla malý bičík a naskočila do naproti stojícího povozu. " Nasedat mládeži " vesele zahlaholila a se slovy:" hni sebou ty kůže líná " začala bičíkem mrskat kočího, který chudák seděl schoulený na kozlíku a podřimoval. Krásné vánoce, jedete si v kočáře v předvečer sváteční. Hernando vytáhl hřeben, nasadil a zanotoval. Přidal se Chueréz, hákem tloukl do rytmu. Bru sáhla do kapsy pro harmoniku a Carlos kdovíodkud vytáhl ukulele. Hrábl do strun a všichni jsem si zazpívali tu naši, vánoční:" Říkal to Jim Brigers, já měl sem v noci seen, jak pod sedmou kavaleríí krví rudne zeem...
Hernando se ušklíbl, měl černou postupku. Tyhle prachy jsou jeho. "Tak se ukažte pánové" prohlásil. Sebejistým až možná arogantním gestem hodil své katy na stůl. Čtyři honáci zahodili karty a okamžitě se chytili pití. Šestý u hracího stolu, hromotluk o dvě hlavy větší než Hernando, se zachechtal a vyložil svůj královský pokr. Hernando bleskurychle vyskočil na stůl, levou chytil vazouna za ohryzek a pravou mu vpálil vší silou do rozkroku. Obr zapištěl, jako podsvinče a tenkým hláskem zakňoural:" Všechno je tvoje, určičetě sem šivindloval ". Hernando ledabyle sklouzl ze stolu, sebral z banku zlatý medajlon na platinovém řetízku, zastrčil hrst dolarů do kapsy od vesty a pompézně vyhlásil na celý lokál:" Zbytek jde na pití zde přítomných hrdinů a nezkrotných amazonek ". (kde se v něm vzal básník, no nic...). Něžně zabalil medailon do hedvábného kapesníku, vše opatrně uložil do kapsy na opasku a majestátně odkráčel k našemu stolu. Chuerez vysekával nějáký složitý tvar do polena, které držel mezi koleny. Carlos seděl rozvalený na žídli, přitáhl si barmana malíčkem za motýlka a tiše mu něco důležitého zděloval. Barman úslužne přikyvoval, že rozumí. Brujeria vše sledovala s pobaveným úsměvem. Popíjela červené trochu řízlé pepermintkou a byla spokojena s dnešním dnem. Taky se mi dnes dařilo a právem jsem si užívál sváteční večer s bratry a sestrou v příjemné hospůdce, kousek od sídla našich "otců". Najednou se rozlétly dveře salonu. Na prahu se objevila metr a půl vysoká, kulatá, stará osůbka, ženského pohlaví, oblečená jako honák. Vysoké jezdecké boty s ostruhami, na ni vypadaly komicky. V té samé chvíli už Carlos stál na krku barmanově a zrovna se chystal prohlásit nějákou kletbu: " U *Pěrunového* řitního ot...." a zbytek slabik mu uvázl v hrdle, jakmile spatřil to, co se vřítilo prudkostí uragánu do krčmy. "Zase kleješ jako pohan? " dupla babička okovanou botou, dala si ruce v bok a zle se podívala na Carlose. Dvoumetrový Carlos, schopen vytrhnout holýma rukama chlapovi páteř, se mimoděk přikrčil, vtáhl hlavu mezi ramena a velmi se zajímal jak vypadají špičky jeho bot. Stařenka obrátila zrak na mne. Udělal jsem hloupost, schoval jsem se pod stůl. No hold reakce nejsou zrovna nejlepší, když vás hřeje lahvinka brendy v žaludku. Nemělo smysl klást odpor. Po čtyřech jsem zahanbeně vylezl a zbaběle ze sebe vykoktal:" Bababíííčko, práávěe ssem všečem řyíííkal, žejo čas na dóm. Né?" a nonšalantně jsem se rozhlédl po ostatních. Zbyl jen Chueréz, zabrán do své řezby. Bru, nevím kdy, ale skočila oknem a čekala na nás veku, jako by se jí to netýkalo. Carlos s Hernandem opustili místnost, ani snad nikdo nepostřehl jak. Odnesl to tedy Chuerez. Naše pramáti ho chňapla za ucho a vlekla ho přes celý lokál ven. Jak jsem se potácel k východu, stačila mě babička párkrát nakopnout. Do kotníku, dost to bolelo. Na čerstvém, hnojem provoněném vzduchu, se babička uklidnila, vytáhla malý bičík a naskočila do naproti stojícího povozu. " Nasedat mládeži " vesele zahlaholila a se slovy:" hni sebou ty kůže líná " začala bičíkem mrskat kočího, který chudák seděl schoulený na kozlíku a podřimoval. Krásné vánoce, jedete si v kočáře v předvečer sváteční. Hernando vytáhl hřeben, nasadil a zanotoval. Přidal se Chueréz, hákem tloukl do rytmu. Bru sáhla do kapsy pro harmoniku a Carlos kdovíodkud vytáhl ukulele. Hrábl do strun a všichni jsem si zazpívali tu naši, vánoční:" Říkal to Jim Brigers, já měl sem v noci seen, jak pod sedmou kavaleríí krví rudne zeem...
Naposledy upraveno moderátorem: