Howgh.
Rád bych vám pře vyprávěl příběh, který začal asi před pěti nebo šesti lety.
Naše indiánská kolona putovala vyprahlou prérií. Cesta byla zlá a náročná. Během naší pouti nás několikrát napadla skupinka útočných indiánů z řad Cherokee.
Když jsme konečně dorazili cíle, no co vám budu povídat, byla to nádhera. Nalezli jsme malé klidné údolí s hlubokými lesy, mezi nimiž se klikatila malebná řeka Mississippi. Společně s naším kmenem jsme zde založili krásnou osadu. Žilo se nám velice dobře. Naše osada měla dostatek jídla pití a všeho potřebného. Takže jsme za nedlouho dosáhli počtu 50 členů osady.
Pokračování viz. skupinová práce
Mé putování touto zemí začalo na vyprahlé neúrodné pustině. A proto jsem se vydal na západ. Čím déle jsem šel tím byla tráva jasnější a zelenější. Až jsem dorazil do malebného zákoutí řeky Mississippi, která se klikatila celím údolím. Zde jsem si založil osadu se jménem Colorado River, které vzkvétalo až do konce. Vše vzkvétalo, dokud nepřišli zlí kolonizátoři a nepostavily zde železnici. Tím byl klid na té to malebné samotě ta tam. Za pár měsíců sed nedaleko objevila pevnost.
A lidé se zapojili do výstavby. Sháněli suroviny a dřeli se, až jim z rukou tekla krev. A tak započal boj o podrobení si světa kolem nás. Spolu se členy naší aliance TOMAHAWK jsme vybojovali mnoho bitev. Ať už vyhraných nebo těch prohraných. To bylo vlastně jedno hlavně, že jsme se bavili. Jenže jednoho dne se celí svět začal hroutit. Mnoho osad postihl hladomor a ty, co nepostihl hladomor tak postihl nekompromisní mor. Přežilo jen málo lidí. Tu voda v korytech řek vyschla, úroda, lesy, vše shořelo na trout. A my přeživší jsme museli začít balit kufry, abychom si zachránili své holé životy. Tak skončila jedna éra této malebné krajiny v Severní Americe jménem svět 4.
PS.: Já to pojal spíše jako smyšlené vyprávění doufám, že to nevadí?
