Šťastný nový rok, Johne Sněhu!

[DeletedUser]

Byl chladný zimní večer. Vysloužilý voják John Sníh sedě u ohně
opřen o starý strom se zahříval pod svou čerstvě ulovenou bizoní kožišinou.
Šumění listí, praskání ohně, krákání vran. Vojákova oční víčka těžknou.
Krajina usíná společně s ním.
Výstřel. John rychle otevřel oči. Druhý. Jeho pravá ruka okamžitě reflexivně
vytasila vojákův revolver a levá ruka sáhla po pušce, doteď opírající svou
paž o kmen stromu. Třetí. Johnovi oči nestíhají kontrolovat všechny světové
strany kolem. Náhle přišlo ticho. Ze zvuku ozvěny John dokázal určit, odkud
výstřely přišly a tak se rychle vydal tím směrem. Další výstřel. John se
zastavil a pohlédl dolu. Jeho boty a kalhoty byly celé od bahna. A opět
výstřel. Sníh slyšel, že střelci již nejsou daleko. Potichu se plížil jejich
směrem. Ve výhledu na postavy, které zahlédl ve světle plamene malé
pochodně, mu bránily husté keře. Už je vidí. Je to žena a dva muži. Jeden
muž je velký asi jako John a střílí pistolí do vzduchu. Proč? Právě teď zase.
John popadl revolver a vyběhl směrem k nim, míříc na ně: ,,Kdo jste?!
Odhoďte zbraň!“ Nedostalo se mu ale žádné odpovědi. Blížíc se k nim stále
mířil na muže se zbraní vztyčenou k nebi. ,,Říkám odhoďte tu zbraň!“ Náhle
muž odpověděl: ,,Šťastný nový rok, Johne Sněhu!“ a okamžitě svou pistoli
namířil směrem k Johnovi. Další výstřel. Voják ucítil pálení v levém rameni.
Upustil svůj revolver. Bolest přebila chlad. Zrak zšedl. Tři postavy se blíží
stále blíž k němu. Strach. Ticho.
Náhle John otevřel oči. Všude klid. Byl chladný zimní večer. Vysloužilý
voják John Sníh sedě u ohně opřen o starý strom se zahříval pod svou
čerstvě ulovenou bizoní kožišinou. Šumění listí, praskání ohně, krákání vran.
Vojákova oční víčka těžknou. Krajina usíná společně s ním.