2. část soutěže - příběh "Vánoce na Západě"

[Deleted User - 31870]

2) Vytvořit vánoční příběh na téma „Vánoce na Západě“
Pravidla:

Každý účastník soutěže vloží pouze jeden příběh do jednoho postu – vložení více příspěvků bude považováno za porušení pravidel, účastník bude vyloučen.
U příspěvků je povolená neomezená editace do data ukončení soutěže.
Není dovoleno kopírovat texty od jiných soutěžících, nebo vkládat cizí výtvory.​

Upozornění: Hodnotí se nejen věcný obsah (také gramatika) – proto si výtvor znovu po sobě přečtěte a ujistěte se, že má odpovídající úroveň českého jazyka.
Odměny:

1. místo 15 nugetů
2. místo 10 nugetů
3. místo 5 nugetů​

 

[DeletedUser]

Bylo nebylo, žila jedna dívka jménem Diadra. Psal se datum 23. prosince a Diadra ještě neměla dárek pro svého otce Johna. Byla by ho koupila už dřív, ale nevěděla co otci koupit. Prošla všechny obchody, ale nikde nenašla nic, co by otce nadchlo. Diadra si myslí, že si její otec potrpí na drahých darech a když dostane levný "podřadný" dárek bude zuřit. Diadra proplakala celé hodiny, ptala se každého koho znala, co by měla otci koupit, ale nikdo si rady nevěděl, tedy až na křiváka Freda - poradil ji, at otci koupí drahý stetson, ale tolik peněz bohužel neměla. Šla se projít k řece a potkala starou babičku. Ne ledajakou babičku, tahle byla pohádková, kdoví, možná to byl převlečený Ježíšek. Diadra neváhala a zeptala se babičky jestli ji nepůjčí nějaký ten dolar na stetson. Babička věděla o Diadřiných problémech a pozvala ji k sobě do chaloupky za lesem. Po cestě babička ani nepromluvila. Diadra měla strach, začalo se stmívat a v tuto dobu by už měla být doma. Když přišli k chaloupce, Diadra pochopila, že babička není ledajaká - chaloupka byla celá ze zlata. Babička uvařila čaj a dala Diadře kouzelnou radu: "Nemusíš kupovat drahé dary, stačí dárek od srdce. A tvůj otec to ví." Diadra za pomoci babičky otci namalovala obrázek sněhuláka s přáním štěstí. Na Štědrý den už Diadra otci obrázek dala, bála se, jak bude reagovat na téměř "bezcenný" dárek. Když otec spatřil Diadřin výtvor vypadal štastný a hrdý. Nakonec si všichni Vánoce užili bezvadně. A víte co dostala Diadra? Krásného plyšového medvídka do levé ruky. 25. prosince Diadra běžela k babiččině chaloupce aby poděkovala. Ale ejhle chaloupka už zde nestála. Na místě našla vzkaz na kterém stálo "O Vánoce se zázraky se dějí ". Od té doby už si Diadra nedělá hlavu s tím, jak drahý koupí dárek. Hlavně že je darován od srdce.

 

[DeletedUser]

Jednoho dne bylo 24.prosince,šel Jesse Jones vykrádat velkou banku že si také udělá Vánoce jak mají být.Chtěl si koupit spoustu drahých věcí na sebe, pohostit se a tak.A cestou do banky potkal chlapce, který žebral o kus chleba či peníze.Na chvíli se zamyslel,ale pak si řekl,že on byl na tom stejně tak co a řekl mu ať jde jinam, že tady překáží.Tak se pustil do vykrádání banky a bylo mu to jedno.Malý chlapec mezitím odešel jinam.Jenže si Jesse při své nepozornosti nevšiml šerifa co stál opodál.Když byl Jesse hotov s vykradením šerif si ho všiml.A tak začala divoká honička!Jesse utíkal a utíkal a šerif za ním když v tom Jesse uslyšel, jak na něj někdo volá.Tak prudce zatočil za roh odkud hlas vycházel,a uviděl malého chlapce jak ukazoval na dům kam by se Jesse mohl schovat.Jesse neváhal a do domu se schoval.Pak chlapec řekl šerifovi, že běžel jinudy.Jesse se pak chlapce zeptal proč mu pomohl a on na to:Jsou přeci Vánoce pane...Jesseho to dojalo a chlapcovi omluvil,chlapec to příjmul a pak spolu strávili i se spoustou peněz krásné Vánoce.

 

[DeletedUser]

Šťastný Westernový Vánoce
Autor: Fifineček​

Píše se 21.Prosinec 1845 a byli 3 dny před vánocemi. Jeden malý kluk měl malou rodinu a bydlel v malém městečku jménem Kansaská Pobočka. Ten kluk se jmenoval Ben, a nevěděl co koupit matce a otcovi k vánocům, nechtěl jim kupovat nic levného ani drahého nebyly totiž moc bohatí. Obcházel všechny obchody ve městě dokonce jel i do jednoho města daleko od Kansaské Pobočky, jel do města Kansas (hlavní město Kansaské Pobočky) objevil skvělé taneční šaty pro svou matku do baru, dělal totiž tanečnici a servírku v jednom baru ve městě, tak je koupil stály jenom 28 dolarů. Zbylo mu 32 dolarů ze 70 dolarů chodil po městě a hledal nějaký obchod kde najde skvělý dárek pro svého otce, a v tu náhodou objevil skvělý dárek pro svého tatínka bednu s nářadím, dělal totiž hlavního stavitele v městě Kansas, stály 22 dolarů. Zbylo mu 10 dolarů a koupil ještě balící papíry.
Byla téměř půlnoc a Ben čekal na nějaký povoz, který by ho odvezl zpět do města. Nic ale nejelo až do rána, bylo kolem 7 hodin ráno a Ben ležel u silnice, když v tu náhodou uviděl jezdit nějaký povoz. A co nevidět, byly to jeho rodiče. Rodiče z povozem zastavily, a dívali se na Bena jako na vraha, zeptali se ho: „Bene, co tu prosím děláš?“ Ben odpoví: „Chtěl jsem nakoupit dárky pro vás ale nikde jsem je nemohl sehnat, a co tu děláte vy?“ benova matka: „No, chtěli jsme se podívat po obchodech a koupit ti něco na vánoce“ Ben: „Aha, tak to jo“ matka: „My tě zatím zavezeme domů a pojedeme se zpět nakupovat“. A tak Bena rodiče zavezli zpět domů do Kansaské Pobočky a vrátily se do Kansasu nakupovat dárky.
Na štědrý den: Všechno bylo tak jak bylo, byl večer a matka Bena Marie vařila večeři, a otec dokončoval práci na vánočním stromečku. Marie zavolala: „Pojďte ke stolu!“ Ben: „Už jdeme!“ Povečeřeli a šli si rozbalovat dárky. Všichni byly šťastní celé vánoce.
Konec

 

[DeletedUser]

Než si přečtete tuhle povídku,tak si uvědomte,že není veselá.
Je smutná.
Pamatujte na to,že ne pro každého jsou vánoce šťastným obdobím.
Někteří v té době nejčastěji cítí svou samotu a vzpomínají na ty, o koho přišli.
-------------------------------------------------------------------------------------
Běžela.
Už tu bolest nedokázala unést.
Byla sama.
Už to byly dva měsíce,kdy zemřela.
Slzy jí stékaly po tvářích.
Měsíc svítil na zářivý bílý sníh.
Jako by se jí vysmíval.
„Nedokážu to“zašeptala.
Doběhla k hrobu a položila na něj jejího medvídka.
Vytáhla nůž a řízla.
Rudá krev stékala na její hrob.
Ve své mysli viděla její krásnou tvář.
„Moje holčičko“zašeptala.

 

[DeletedUser]

Tento příběch bude o jedné holčičce jménem Lea

21 dní před vánoci vypukla válka a všichni kdo chtěli přežít museli utíkat na západ mimo bitevní zónu.
Táta, protože byl voják musel zůstat a bránit svojí zem. Byl odhodlán za ní položit svůj život.
Máma s Leou si zaplatili toho nejlepšího kočovníka aby je dopravil do západního města.
Cestou několikrát byli napadeni loupežníky, ale to nevěděli že kočovník má precizní šestiranný kolt. Kočovník si pokaždé zduelů odnesl zkušenosti a peníze. Kočár táhl Mustang, takže tam byli za několik dní a nocí.
Máma si našla práci jako tanečnice a moc se jí dařilo. Lea si všimla, že mámě chybý k celému setu tanečnice ještě perlový náhrdelník za 1800$. Tak se šla kouknout do sousedního města, protože měla velkou vytrvalost tak tam byla za 19 minut. Dnes tam zrovna bylo veselo, kvůli pevnosti kterou dobili tak byl vstup zdarma a nemusela ani platit daně za to že je z cizího města. Vrátila se do města a perlový náhrdelník schovala do truhly a tu dala pod postel. Nastal štědrý večer a máma s Leou si vyměnovaly dárky. Máma byla nadčená z perlového náhrdelníku, ale Lea byla nadčená ještě víc, když zjistila že máma jí dala set sleepyhead, aby se jí lépe spalo. Tátovy poslali dopis a prosili ho, ať pojede za nimi. Po dvou týdnech dostali dopis a v něm odpověď, že přijede po měsíci od data uvedeného na obálce. Po dalších dvou týdnech čekání se kdosi objevil u vchodu do vesnice. Byl to táta!!!!
Všichni se konečně obejmuli a šli domů....

 

[DeletedUser]

Westernové Vánoce

O tom, proč bývají funebráci o vánocích smutní.

Bylo to již dávno, kdy byla země kulatá nebo placatá (no to je jedno) zkrátka řečeno na divokém západě žil jednou jeden funebrál jménem Petr. Byl to učiněný boháč mezi funebráky, protože sloužil v divokém městě San Francisko a nápis před městem hlásal toto:
U nás ve městě jsou nejbohatší muži 2:
Pistolník Joe a Funebrák

Jenomže nastali Vánoce a chudák funebrák neměl obživu, protože venku napadl sníh a venku se nemohlo střílet, protože byly Vánoce a navíc by Pistolníkům zmrzly kolty:cry: majitel hřbitova už mu nechtěl platit a kvůli tomu se chudák funebrák octl na mizině. Neměl, kde pracovat, jen kde bydlet. Funebráka opustila o Vánocích štěstěna. Jeho domu se všichni zdaleka vyhnuli, jenomže jak to o vánocích chodí, nikdo nesmí být, až tak moc smutný a z toho důvodu se tam objevila stařena, která mu vařila, prala a platila za to, jen když ji tam nechá bydlet, proto se funebrálkovi finance rychle rozrostly a nechal si pořídit stánek s dárky. Lidé mu tam chodili a kupovali dárky, protože je měl fakt krásné, mělo je celé San Francisko. Lidé byli šťastní a spokojení i funebrák Petr a to vše, díky stařeně. Tak se ze smutného Funebráka stal veselý. A popis města hlásal:

U nás ve městě jsou nejbohatší muži 2:
Výrobce hraček a funebrák

Tak se nakonec funebrálkovi žilo šťastně celý rok, to víte Vánoce. Až přišlo jaro, tak se vše vrátilo do starých kolejí i nápis ve městě, ale to už je jiný příběh.
Vám všem přejí Veselé Vánoce
:rodina::svícka:

 

[DeletedUser]

Zápisník

Je 24. prosinec 1850, dnes jsou zase Vánoce a já opět píši do deníku jako každý rok.
Chtěl bych Vám řict, že letos to nebylo nic moc. Mé přání přestěhovat se do Nebrasky se nesplnilo, protože jsem byl prachsprostě okraden. Byl to určitě ten všivák Joe. Pamatuji si, že mi nadělal už hodně nepříjemností, když jsme byli ještě malé děti a kradli jsme mému tátovi revolver ze šuplíku a chodili s ním za město střílet do plechovek. Byli jsme dobří kamarádi, ale nějak se to pokazilo, asi tím, že jeho máma Mary náhle zemřela pádem z balkonu. Nikdo vlastně neví jak se to stalo, ale říká se že jí to udělal její manžel. No, nechme to být.
Tenhle rok se ve městě přihodilo také pár zvláštních událostí, ve městě nám vyrostla nová budova, ve které teď sídlí šerif, prý kvůli vysoké kriminalitě, ale ta je tady všude. Ale dost těch pošmourných vzpomínek, jsou přece Vánoce, nebudu myslet na špatné věci.
Například minulý měsíc přijel do města nějaký obchodník a nabízel nám nějaké polštáře, tak jsem si jeden koupil a řeknu vám, to je teda pohodlí.
Jdu si odpočnout, tak za rok zase nashle pokud mě neskolí mor.

24.12.1850 - 18:00

ma to prime souvislosti se hrou

 

[DeletedUser]

Westernové Vánoce strýčka Jacka

Asi kolem roku 1909 žil jednou jeden kovboj jménem Jack:střelec: byl velice osamocený proto asi 4 neděle před Vánocemi řekl:smutná to doba Vánoční.A šel spát.:venecruhý den,je tu nuda půjdu radši do salónu.Došel, ale všude prázdno, šel domů.Tam potkal před svou chatrčí dívku.Pomohl jí ,vzal ji dovnitř usušit a ptal se:co tě sem přivedlo????A ona odpoví:láska.On se zarazil a povídá:láska,ale po kom???Ona odpoví:po tobě.Už se nemůžu dívat jak každý den sám a smutný chodíš do salónu a piješ whisky a vodku.Po té s otevřenou pusou řekl:ó krásná to doba Vánoční,ale jak ji nazvat????Adan,dorta,krsa,co třeba advent????Dívka souhlasila.Jak ten den šel spát potkal anděle a ten povídá:na 24.prosince v roce 1910 se ti narodí syn pojmenujho Adam a bude navždy slavný.Ano,přesně na rok a den se to stalo Jackovi a Elis se narodil syn jmenoval se Adam.Od té doby už se slaví Advent a Vánoce jako jeden z nejslavnějších svátků.Zazvonil zvonec a pohádky je KONEC.Cililink....:zvonecky::zvonecky::zvonecky:.A Vánoce slavili celá Jackova rodina dohromady u stromečku:rodina::rodina::rodina:.



Antup
PS: Já vím je to blbé.

 

[DeletedUser]

Vánoce ( originální název, že ano :vánoce1

Byl večer. Velmi veselý večer - celý jsem ho totiž prosmál... smál jsem se svému mladšímu bratříčkovi. Právě jsem mu řekl, že Santa neexistuje. Nechtěl tomu uvěřit a potom, co na mě asi půl hodiny čuměl a přemýšlel, co jsem to řekl za ***, tak šel dělat svou velmi oblíbenou činost. Šel bulet. Já taky šel dělat svou oblíbenou činnost. Šel jsem ho popichovat.
"Slyšíš ty koně? To je máma s dárkama... schová je před tebou, aby sis myslel, že Santa existuje."
V tom už to můj bratr nevydržel. Vzal tátovu winchestrovku a namířil ji na mě.
"Už mě neštvi! Santa existuje!"
"Ty mě chceš zastřelit? Vždyť to nedokážeš... seš počůranej ***!", řekl jsem sebevědomě.
Můj malý bratříček to ale asi myslel vážně. Znovu na mě namířil a střelil. Naštěstí neuměl moc dobře mířit, takže mě kulka jen škrábla.
"Sakra... víš jak to bolí ***? Za tohle Santa nepřiletí!" zařval jsem na něho.
Brácha spadl po kolena do sněhu a znovu se rozbulel. Já si šel obvázat hlavu. Když jsem šel do obývacího pokoje, viděl jsem, jak si tam můj děda povídá s Johnem, který je místním šerifem.
"Už je to se mnou špatný Johne... už ani nepoznám svoje chcánky od piva v Henryho baru", stěžoval si děda.
"To nepozná nikdo... proto taky piju jen jeho whisky" řekl šerif a pro názorný příklad do sebe nalil jednu skleničku.
Jejich kecy mě nezajímaly. Jelikož jsem nevěřil na Santu jako můj bratříček, tak jsem šel hledat dárky. Jenže jsem hledal po celým domě asi 2 hodiny a prd jsem našel. Divný. Vyšel jsem ven a v tom vidím nějakej flek na obloze. Myslel jsem, že to zas jen Waupeeho dědeček pálí ty svoje saláty, jenže on to kouř nebyl. Byl to takovej kočár, a ten kočár táhlo nějakých 8 potvor s červenýma nosama. Lekl jsem se a odběhl pro tátovu winchestrovku. Pak už jen stačilo namířit a stisknout spoušť. Ozvalo se velké "prásk" a malé "čvacht" a já věděl, že kulka zasáhla cíl. Kočár vletěl přes střechu do stodoly. Šel jsem tam, abych se podíval, jak to dopadlo.
Zanedlouho jsme se s rodinou sešli u štědrovečerní večeře. Jak jsme šli rozbalovat dárky, tak se moje máma divila, kde jsem jich tolik sebral. Všichni byli šťastní a hlavně můj bratříček, kterej dostal převlek Santy. Sice hodně velkej a trochu zakrvácenej, ale to mu nevadilo.

A od té doby malým dětem nosí dárky jen Ježíšek :angel::angel::angel:

 

[DeletedUser]

Z novoročního vydání občasníku Kidding Colt (leden 1868)
...Vánoční atmosféra našeho jinak poklidného městečka byla v noci na 25. prosince narušena nečekaným sledem událostí, které vyústily v přestřelku, demolici saloonu a několika počestným občanům způsobily vážné ztráty. Zdá se, že šerif Hank Sólo byl přemožen sváteční náladou – a zřejmě i několika skleničkami pašované whiskey – na základě čehož vyhlásil „den otevřených dveří“ a odemkl všechny vězeňské kóje. Společně s jednookým nájemným vrahem zvaným Sigh-No-More (zadrženým pro krácení daní), siouxským náčelníkem Bláznivým Králíkem a místním bláznem Slintem Eastwoodem nejdříve popíjeli v šerifově úřadovně, než se přesunuli do sousedního saloonu U Vyhaslé dýmky. Podle informací očitých svědků byl průběh večera následující: po několika rundách se Slintavec rozhodl zahrát si na Santu Clause; k tomuto účelu si dokonce někde sehnal příslušný kostým. Za pomoci pokřikujících kumpánů vylezl na střechu domu nic netušícího reverenda Charlese Maye, než však dorazil ke komínu, propadl se mezi trámy zchátralého příbytku přímo do ložnice manželky duchovního. Šilhavý reverend May vyzval červeně oděného muže na souboj, místo svého protivníka však omylem zasáhl vlastní choť. Bláznivý Králík mezitím obehrál v kartách několik zdejších poctivých rančerů, kteří nebyli spaseni ani přidáním pátého esa z rukávu jednoho z nich. Ani šestého, ani sedmého. Indián včas rozpoznal nebezpečnost situace a vytratil se. Kromě obsahu rančerských peněženek s ním zmizelo i 6 koní, 7 lahví tequilly, 8 černých kláves z piana, podvazek slečny Lilly, klíče od vězení a reverendova dcera. Klíče byly později nalezeny v jedné z cel, společně se vzlykajícím šerifem, který se na základě vlastního udání zatkl, odsoudil i uvěznil; zbylé věci se nadále postrádají. Vrcholem večera byl incident mezi desperátem Sigh-No-Morem a barmanem Chokym Norrisem, jenž pistolníkovi předložil k večeři krocana připraveného z přebytků od Díkuvzdání. Sigh-No-More ho nacpal trhavinou, vynalezenou nedávno v Evropě, a škrtl zápalkou. Nový saloon byl vystavěn během následujícího dne; všechny pozůstatky barmana se dosud nepodařilo dohledat…

 

[DeletedUser132]

LynX a Vianoce s Ježiškom

Bol jasný chladný večer v dalekej húštine bolo počuť zimné zajace ale aj oheň nedaleko táboriacich ľudí.Pri ohni sedel človek a okolo neho další dvaja ľudia a kôň.I ked ten človek sa klepal od zimy sedel a stále bol v pozore aby ochránil priateľov pred možným nebezpečenstvom.Náš človek sa volal LynX bol známy v rodnom meste a nikto nezaprel jeho dobré srdce z tvrdou povahou.Pred ním spali len samostatne prikritý kožušinou z byvola indianske dievča Biela Veverička a kovboj Filip a LynXov verní kôň Oskar.Na každého raz dopadne únava a tak i LynX zaspal pod prikrívkou snehu.Ráno premrznutý ale s chuťou do života vyskočil zo snehu ktorým bol prikrytí a zobudil Oskara.On ako správny rozprávkový kôň vedel rozprávať i ked Filipovi liezol občas na nervy.Všetci štyria boli daleko od ich ciela ale i domova a Stedrý deň bude už za týždeň.Nevedeli kto väzní Ježiška ale ani kde je.,,Je malá viditeľnosť,mám aspoň staré lovecké znalosti tak sa mi podarí ukázať sever..."ani Biela Veverička nedopovedala a už ukázala kam sa vidajú hľadať ježiška aby každé dieťa na divokom západe malo pekný vianočný darček.Ako sa vidali na smer ktorý ukázala Biela Veverička stále začínalo viac a stále viac snežiť.Pridal sa ku tomu aj silný vietor,už neuvideli si ani na cestu.Naraz sa z ničoho nič vyjasnilo všade okolo naších štyroch hrdinov snežilo ale len na nich nie.,,Už budeme blízko."poznamenal s malou opatrnosťou LynX.A mal aj pravdu o chvíľu sa pred nimi objavili majestátne štíty hôr na ktorých vrchole sa dymil dym.,,Vyzerá to tam hore veľmi nebezpečne chodte to preskúmať vy traja ja ostanem tu dole a pekne si pohryzkám mrkvu."odstúpil dozadu Oskar.No Filipa to tak vytočilo že nazhromáždil posledné sily ktorých už nemal veľa a potlačil za zadok Oskara až ku tej jaskyni.,,Nič nám iného Biela Veverička neostáva len musíme vyliezť hore sami lebo Filip sa na nás vykašľal."a LynX už začal pred Bielou Veveričkou liezť hore strmým štítom.O chvíľu už boli všetci hore s veľkým nadšením si zakričali na ich rodné mesto z ktoré bolo vidieť z tej diaľky a vošli do jaskyne.Tma sa striedala zo svetlom,stále sa to opakovalo až ich oslepilo zlato,veľa zlata.,,Našli sme Ježiška."zakričal na celú jaskynu Filip no v rýchlosti už naňho mierila Biela Veverička zo šípom nech stíchne.Upokojil sa lebo to nebol Ježiško ale len silueta zlatokopa ktorý ho strážil.Stačilo ho buchnúť po hlave a mali čas kým sa preberie zobrať mu kľúče od mreží.V dalšej chodbe sa už nachádzal pravý Ježiško.,,Dakujem vám za záchranu."hovoril Ježiško svojim záchrancom ked mu LynX otváral dvere.Hned priložil prst k ústam a naznačil nech je ticho.Ako sa blížili ku východu z jaskyne prepadol ich další veľký mohutný zlatokop,brat toho čo omráčily.,,Chodte dalej ja sa s ním vysporiadam a potom vás dobehnem."vrieskal Filip tak hlasno až základy jaskyne skákali.Ostatný bežali dalej a dúfajúc aby sa neobjavily další mysleli na Filipa či porazí mohutného zlatokopa.O hodinu neskôr ked boli dole zo štítu vrchu videli v diaľave že niečo mohutné padá z otvoru jaskyne.,,Filip!!!"zakričala od strachu Biela Veverička.,,Prosím ťa LynX zosadni zo mňa,počkaj tu a chráň ich."zavrčal ako pes Oskar a odcválal ku vrchu aby zistil či je pravda že to spadol Filip.V duchu dúfal že to nie je on ale ten tučný zlatokop.Zotmelo sa ked prišiel ku vrchu,vrtalo mu v hlave kde je Filip.,,Oskar,pozri sa hore a nie dole ja som tu."smial sa z neho Filip.Po hodine konečne započul Filipov krik.Ked už Filip na nom sedel,Oskar bol spokojný že sa jeho priateľovi nič nestalo a že spolu z LynXom a Bielou Veveričkou strávia pravé westernové vianoce.Ako dalej cválali stretli obidvoch z Ježiškom.,,Ideme domov priatelia?"usmiala sa Biela Veverička.A všetci naznačili áno s vianočnou náladou.Pred polnocou už boli doma.Na druhý deň čo bolo v kalendári 24.decembra.Pripravila sa štedrovečerná hostina ako sa patrí na divokom západe.Biela Veverička naliala whiskey ktorá bola v skrini pripravená na vianoce.Hlavne Ježiškovi veľmi chutila ale povedal vetu ktorá sa traduje už od doby divokého západu:,,Ziť pre každého znamená bojovať ale zachovať si spomienky na každé vianoce je ťažšie ako milovať priateľa."

 

[DeletedUser]

Je tomu již pár desítek let, co se kolem pevnosti Fort Dearborn rozrostlo město. Jak to tak bejvá, město se stalo pupkem prosperity pro celé Illinois, což sebou přínáší mnoho dobrého, ale také spoustu veskrze negativních. Jedna z těchto negativních věcí, chudinské čtvrtě, ožívá i za kruté zimy, která momentálně panuje, dokonce by se dalo říci, že čím větší zima, tím horším způsobem si chtějí místní obyvatelé sehnat něco teplého do žaludku, nebo kabát na sebe. Proto když zrovna nebičuje střechy domů bič drsného severního větru, nebo se parta strážníků nerozhodne prošlapat pár stop ve sněhu, salony mají otevřené dveře dokořán, v hampejzu vám kdejaká žena lehčích mravů zahřeje klín, též na ulici jich pár postává v teplých kabátech, které překvapivě dokáží odhalit více, než lehké šaty, překupník z fleku vymění zlato, který vám tíží kapsu, za několik předmětů mnohem menší ceny, a otočit se zády k omrzlému žebráku, je jak když vám na ruku přijdou dvě esa a dvě osmy.
Pomalu snášející sníh zachytával se na černé buřince, která očividně byla jejímu majiteli nejen malá, ale též naprosto neladila s ošklivým a lehce děravým hnědým kabátem, moly prožraným svetrem a kalhoty, které očividně nebyly šité ani na zakázku, ani na jejich současného majitele, ani dvakrát důkladně. Jeho společník zrovna mžoural do středně velkého pytle, hledaje v něm asi něco zajímavého.
„Tomuhle říkám úlovek, Johny,“ ozval se ten s kloboukem a obličej se mu zkroutil ve škleb, který připomínal snad úsměv, „hejl razil asi za ňákou nóbl paní, protože s tolika prachama sem někdo, kdo to má v hlavě vcajku, fakt nevleze.“
Johny se poškrábal na jizvě, která se mu táhla přes celý obličej: „Jasně, kterej by na vánoce vytáh paty z baráku, místo toho, aby se svoji nóbl rodinou slavil svátky klidu a míru.“
„Aspoň si uděláme hezký vánoce my,“ zazubil se kloboučník, „trocha chlastu, ženský na celou noc- sakra, vždyť měl tři zlatý zuby, to už něco hodí, no ne?“
„Jo, nebude to jak v tomhle baráku“, sykl Johny, když kopl trochu zabláceného sněhu na sirotčinec U Svatého Jiří, “nejlepší dárek na vánoce bylo, že ses jich vůbec dožil. Pamatuješ jak jednou dostal Marek k Vánocům jabko? Než se do něj stihnul pořádně zakousnout, rozbil mu ňákej chlap palici fošnou.“
„Vem si ty dnešní děcka, určitě zrovna klepou kosu, jak sme klepali my, prosej Boha aby neumrzli, ale umrz někdo jinej, z koho by stáhli šálu nebo čepici. Rodiče na ně hodili bobek, jako máma na mě, páč pro zkušenou lehou ženskou děcko není vábnička na hejly, sakra.“
Pohled Johnyho i kloboučníka se setkal, chvilku na sebe mlčky koukali s výrazem pochopení, než na sebe oba za ráz kejvli, načeš kloboučník přivázal provázkem peněženku i se zlatými zuby ke kameni a prohodil ji oknem sirotčince.
„Ty stařešino,“ ozval se Johny, „taky s jim nemusel roztřískat vokno“

A jaké z tohoto příběhu plyne ponaučení? Když je 24. prosince a vy nemáte pro svou drahou polovičku žádný dárek, klenotnictví je doprava, opakuji DOPRAVA. Když zahnete doleva, asi se už nikdy nevrátíte...

 

[DeletedUser]

Seděl jsem v čele stolu a díval se jak má milovaná žena chystá štědrovečerní hostinu. Moje dcera, malá Meggie mi seděla na klíně a pozorovala ten rozruch kolem. A já vzpomínal jak jsem se před třemi lety dostal do téhle úžasné rodiny.
Měl jsem namířeno do New Yorku abych tam přečkal zimu a v zapadlých lokálech propíjel svoje peníze které jsem si za celej rok vydělal. Živil jsem se jako lovec odměn. Jména Jack Morris se obávali všichni banditi z celého divokého západu. Byl jsem nejlepší, takže dolary se jenom sypaly. Zbývalo mi asi tak sto mil a byl bych v New Yorku, pěkně v teple, obklopený ženskýma. Ještě že jsem tam nikdy nedorazil. Bylo odpoledně 23. prosince a já projížděl nějakým malým zapadlým městečkem jménem San Venganza. Lákaly mě dveře od místního lokálu, ale řekl jsem si že to radši vydržím do New Yorku, protože bych se z tama asi nevyhrabal. Tak jsem sebezapřením projel kolem a pokračoval ve své cestě. Kousek za městem bylo jezero. Viděl jsem tam chlápka jak ve vysekaném otvoru v ledě chytá ryby. Odvrátil jsem zrak a jel dál po cestě. Najednou jsem slyšel volání o pomoc, ohlédl jsem se a uviděl rybařícího chlápka po krk ve vodě. Led byl nejspíš ještě tenký a prolomil se pod ním. Neváhal jsem ani chvilku a otočil koně k jezeru. Všiml jsem si že na břehu roste nějaký mladý stromek dost dlouhý na to abych s jeho pomocí vytáhnul muže z vody. Seskočil jsem koně a vytáhl svůj starý dobrý colt. Střílel jsem do tenkého kmene stromku dokud nebyl na dvě poloviny. Pak jsem ho vzal a hodil k okraji díry v ledu. Muž se jej chytnul a snažil se přitáhnout. Naštěstí se mu to alespoň částečně podařilo a já ho mohl celkem bez problémů přitáhnout na břeh. Za sebou jsem slyšel hlasy lidí. Občané města nejspíš slyšeli střelbu a šli se podívat co se děje. Vzal jsem ruku mokrého a na kost zmrzlého muže a dal si ji za krk abych ho mohl odtáhnout někam do tepla. Z davu lidí vyběhl nějaký chlápek a vzal ho za druhou ruku. Řekl mi že ví kde bydlí a že mi s ním pomůže dostat ho domů. Během pár minut jsme dorazili k malému domku na kraji městečka. Volnou rukou jsem trhl za dveře. V místnosti který sloužil jako obývací pokoj i kuchyně stála u plotny asi čtyřicetiletá žena. Nejspíš jeho manželka. Ve chvíli kdy je uviděla tak přiskočila ke svému muži. "Williame, proboha, co se stalo?" zeptala se polekaně. Její muž ji nezvládnul odpovědět tak jsem ji to v rychlosti řekl já. Pomohl jsme jí ho dostat do suchých šatů, chlápek co mi pomohl ho odnést přisunul ke krbu křeslo a pak jsme tam třesoucího se muže posadili. Mezitím se do místnosti seběhla celá ustrašená rodina a všichni chtěli vědět co se stalo. Pak mi začali všichni děkovat a dotáhli mě ke stolu že musím zůstat na večeři a že jsem jejich hostem a podobně. Řekl jsem si že to není špatný nápad se alespoň chvilku zdržet. Nabízeli mi i peníze ale ty jsem odmítnul. Nehodlal jsem se přiživovat na cizím neštěstí a sebrat chudé rodině všechny úspory. S vděkem jsem přijal večeři kterou mi přichystala dcera manželů. Byla velmi hezká. Jmenovala se Sarah. Její mladší bratr se nabídl že zaběhne pro koně a postará se o něj. Po té co se William po horkém čaji a několika skleničkách whiskey vzpamatoval mi nabídnul abych se zdržel pár dní.
Při té vzpomínce jsem se pousmál. Po roce se mě a mojí ženě Sarah narodila dcera a z původních pár nabízených dnů vznikly zatím tři roky. Podíval jsem se na Sarah. Bříško se jí už pěkně kulatilo, takže Meggie bude mít brzo sourozence. Práce na poli je možná daleko náročnější a daleko méně výnosnější než honění zločinců. Ale alespoň jsem se měl každý den kam vrátit, kde mě čekala má žena a má rodina. Zvláště teď o vánocích jsem si tu atmosféru v rodinném kruhu užíval co to jen šlo. A moji minulost lovce odměn připomínalo už jenom pár vybledlých jizev.
"Miláčku, nakrojíš krocana?" zeptala se má žena. Zahnal jsem vzpomínky a ujal se své povinnosti. Veselé vánoce.
:rodina: