DeletedUser17046
Guest
Vše to začalo, když má matka zemřela,ale předtím, přivedla na svět malého chlapce. Ten chlapec jsem byl já. Můj otec, velitel vůdce kmene Strogeerů, byl velice zkušený a moudrý muž. Každý den, od kterého si všechno pamatuji, mě učil, jak se mám chovat, lovit zvěř, starat se o zvířectvo a časem i bojovat či duelovat. Jak zkušenosti ke mě připlouvali, i já jsem rostl. Nadešla velká událost, jelikož byly neshody s ostatními kmeny, nastal můj první duel, který vyvolal syn, velitele toho kmene. Duel jsem vyhrál bez škrábance, protivník dopadnul tedy velice špatně, ale já vyhrál. Celý náš kmen to oslavoval až do noci. Otec, také založil na mou počest pevnost, kam se skladovali suroviny. Ten kmen, který byl naštván z duelové prohry, šel útočit na tu naši pevnost... Prohráli jsme, otec padl, sám jsem ho viděl jak padá na kolena. S naším kmenem, bylo nás již už málo, emigrovali jsem do Dakoty. Tam začíná náš druhý příběh. Byla už lepší móda, takže byly města. Usadili jsme se a založili jsme město Bismarck. Město rozkvétalo jako řeřicha zasazená do mokré vaty po týdnu. Z otrhaných hadrů, jež jsem na sobě měl, vzrůstali krásné nové kovbojské sako, cylindr apod. Pod naším městem byl důl. Začali jsme těžit, a hle, narazili jsme na zlato! Naše město bylo o něco více bohatší a já si z toho pořídil a sestrojil zlatý kolt. Založili jsme pevnost, na počest mého otce. Jenže, v Dakotě byl taky takové zlé barbaské město. Samozřejmě jak jinak, nemělo pevnost, tak nám předem ohlásili, že bude bitva. Všichni jsme se na to připravili, dostavilo se na tu naši obranu celé naše město, až na děti a ženy. Vyhráli jsme, zemřel jen jeden obránce a všichni útočníci poumírali. Založili jsme si farmu, měl jsem mladého hřebce. Jel jsem jednou na vyjížďku, že nachytám pár ryb, nechť litoval jsem toho dlouho, přepadli mě loupežníci, koně zabili, zavřeli mě do celi, kde mě nekrmili, v noci jsem tam málem umrznul. Litoval jsem, ale jednou na loupežníky přišel šerif, všechny je zavřel a mě pustil. Byl jsem rád, vrátil jsem se do města, všechno bylo při starém, můj syn, velice vyrostl, proto jsem ho zaučil jako můj otec mě, šel do světa. Na druhé straně Dakoty, založil si město Pierre. Potom nastali nastali dny-Vánoce, města se sešla u jednoho jezera, napadlo je, jako na památku mého otce, vůdce a na Ježíše Krista, si každý přinese každému dárek. Sešlo se nás tam hafo, přišli se na nás podívat z nepřátelského města, udobřili jsme se a vykouřili dýmku míru. Od té doby slavíme takhle Vánoce vždy pospolu, u našeho slavného jezera Powell. Tímto toho končí, děkuji za přečtení, mnoho zdaru a.pce.
Naposledy upraveno moderátorem: