DeletedUser12516
Guest
Jméno: Bender
Prostřední jméno: Ohýbač
Příjmení: Rodrigese
Věk: Jednadvacet let
Rodné město: Waterville - Ireland
Povolání: Konstruktér
Dovednosti: Technika
Specializace: Trhaviny a mechanoidy
Historie:
Historii?... Pche, co bych vám o ni řekl... Nebudu moc povídat. Zkrátka, má éra života započala v malém městečku na kraji Irska. Moji rodiče se přistěhovali z Mexika, v době, když se převáželi otroci a druhotné či velmi vzácné a drahé suroviny. Otec tu našel práci u místního šerifa jako jeho pomocník a po jedné akci v místním kamrlíku se stal šerifem on sám. Proč? He, to je dobrá a otázka. Nikdy jsme nezjistili proč, ale tehdejší šerif prostě zmizel. Otec každému říkal že hrál hodně karty a celkově celý hazard a v ten den, prostě prohrál i trenky. Zajímavá a celkem komická představa, o šerifově holém zadku... Matka ta byla ze začátku doma, po mém narození ještě tak dva roky, než si našla práci v místním obchodě s oblečením. Samozřejmě, jak to tak bývá, já měl vždy kvalitní a slušné oblečení a ne jen jednou kvalitně fialové pozadí, když jsem došel domů se špinavými a roztrhanými šaty. Postupem času jsem rostl, asi jako každý normální dítě, a však já normální nebyl. Ne zcela úplně. Mezi tím co ostatní si hráli na kovboje a šerify, já jsem seděl s tkaničkou, pytlíkem se střelným prachem a cárem látky u stromu. Nikdy jsem nebyl na blbnutí při západu slunce, ale vždy jsem spíše přemýšlel nad tím, jak by se dali využít tyto nástroje, k totální zkáze.
V mích čtrnácti letech, když jsem si tak seděl pod stromem a pouze jsem relaxoval, přišel za mnou můj otec. Vysoká postava s kloboukem, který zahalil kus pařícího slunce. "Synu, je čas." Jediná věta kterou prohlásil a já poslušně cupital za ním. Začal mi vykládat takové ty bláboly jak tu nebude věčně a že se také musím naučit, jak se mám starat sám o sebe. Jelikož jsem se staral o své dva mladší bratry v době, kdy matka byla v práci, domácnost nebyla pro mě problém přežít. Otec to myslel tak, že mě naučí střílet, lovit a celkově celou divočinu. Vždy mě bavilo poslouchat příběhy z dálného západu a řekl mi, že bude rád když se tam někdy také podívám. Při zkoušení různých zbraní v jeho pracovním arzenálu, tak mi nejvíce sedla přesná kuše a také velmi Perkusní puška. Po nádherných dvou letech strávený napůl s otcem, jsem od něj vyfasoval Peacemaker a jednu z jeho loveckých, přesných kuší. Zbytek svého mládi jsem strávil učením z knih, které matka nosila z knihovny vedle své práce. Nezkutečně jsem se začetl do učbnic techniky a chemie. Začal jsem se více věnovat do výtvorů třaskavých než užitečných a to byl takový menší problém.
Když mi bylo devatenáct, šel jsem na sklenku whiskey jako obvykle. U baru seděla Marie Watsnová, dcera zdejšího zbohatlíka a vlastníka místní banky. Rozmazlená blonďatá děva, známá svojí pověstí ovládnout muže tak, že vysype i to co neví. A já byl teď jejím terčem. A proč že taky ne že? Užít si jednu noc s nejkrásnější ženou v celém městě? Nádherný sen každého muže zde ve "wotervilu". Přisedl jsem si k ní a začal jsem si sní povídat. Znali jsme se letmo z kostelních mší takže to nebyl až zase takový problém... Tak za tři hodiny, když jsme měli v sobě dostatečné množství alkoholu a nálady, rozhodl jsem ji že ji doprovodím domů. Zaplatil jsem účet i za ni a odebral se do tmavé noci. Po cestě jsme se bavili o budoucnosti a o tom, co by jsme chtěli dělat. Držela se mě jako manželka čerstvě po svatbě, její pohled, kterým se na mě dívala byl nádherný až skoro neuvěřitelně zamilovaný. Nevěděl jsem jestli je to jen hra a nebo to myslí vážně, ale každopádně jsem to neřešil. Před jejím domem mě nabídla jestli nechci jít dál ještě na sklenku příliš dobré Irské Whiskey. Jen blbec by odmítl a tak jsem šel... Nemusím vám říkat jak to dopadlo, jenom vám řeknu že jsem nikdy nezažil nic lepšího. Takto započala má etapa života s ženami. Byl tu však jeden háček a to ten, že se to nesměl dozvědět Don Jimi Watson, tudíž její otec. A jelikož on věděl o všem co se ve městě šustne, nebylo to zrovna lehké vše utajit.
Dopadlo to celkem jinak než jsem čekal, s Marii jsem byl dva roky, než vše prasklo. Její otec chtěl moji hlavu na jeho talíři a jako jeden z nejbohatších s celé smetánky měl taky dobré gorily. V ten den jsem usoudil že je vše špatně a měl bych s tím něco dělat. Tentokrát nešlo o krk jenom mě, ale byla v ohrožení také moje rodina a s těmi jsem se domluvil a usoudil, že bude nejlepší vypadnout z Irska. Otec mi dal lehčí výbavu na cestu což byla moje pistolka a lovecká kuše. Marie se rozhodla utéct se mnou a tak nám matka dala nějaké zásoby do budoucna. Nastoupili jsme do lodi mezi uprchlíky a pluli jsme směrem západu. Zde začíná můj příběh.
:kobylka:Nasedněme na koně a pusťme se vstříc překrásným leč divokým západem. :kobylka:
Prostřední jméno: Ohýbač
Příjmení: Rodrigese
Věk: Jednadvacet let
Rodné město: Waterville - Ireland
Povolání: Konstruktér
Dovednosti: Technika
Specializace: Trhaviny a mechanoidy
Historie:
Historii?... Pche, co bych vám o ni řekl... Nebudu moc povídat. Zkrátka, má éra života započala v malém městečku na kraji Irska. Moji rodiče se přistěhovali z Mexika, v době, když se převáželi otroci a druhotné či velmi vzácné a drahé suroviny. Otec tu našel práci u místního šerifa jako jeho pomocník a po jedné akci v místním kamrlíku se stal šerifem on sám. Proč? He, to je dobrá a otázka. Nikdy jsme nezjistili proč, ale tehdejší šerif prostě zmizel. Otec každému říkal že hrál hodně karty a celkově celý hazard a v ten den, prostě prohrál i trenky. Zajímavá a celkem komická představa, o šerifově holém zadku... Matka ta byla ze začátku doma, po mém narození ještě tak dva roky, než si našla práci v místním obchodě s oblečením. Samozřejmě, jak to tak bývá, já měl vždy kvalitní a slušné oblečení a ne jen jednou kvalitně fialové pozadí, když jsem došel domů se špinavými a roztrhanými šaty. Postupem času jsem rostl, asi jako každý normální dítě, a však já normální nebyl. Ne zcela úplně. Mezi tím co ostatní si hráli na kovboje a šerify, já jsem seděl s tkaničkou, pytlíkem se střelným prachem a cárem látky u stromu. Nikdy jsem nebyl na blbnutí při západu slunce, ale vždy jsem spíše přemýšlel nad tím, jak by se dali využít tyto nástroje, k totální zkáze.
V mích čtrnácti letech, když jsem si tak seděl pod stromem a pouze jsem relaxoval, přišel za mnou můj otec. Vysoká postava s kloboukem, který zahalil kus pařícího slunce. "Synu, je čas." Jediná věta kterou prohlásil a já poslušně cupital za ním. Začal mi vykládat takové ty bláboly jak tu nebude věčně a že se také musím naučit, jak se mám starat sám o sebe. Jelikož jsem se staral o své dva mladší bratry v době, kdy matka byla v práci, domácnost nebyla pro mě problém přežít. Otec to myslel tak, že mě naučí střílet, lovit a celkově celou divočinu. Vždy mě bavilo poslouchat příběhy z dálného západu a řekl mi, že bude rád když se tam někdy také podívám. Při zkoušení různých zbraní v jeho pracovním arzenálu, tak mi nejvíce sedla přesná kuše a také velmi Perkusní puška. Po nádherných dvou letech strávený napůl s otcem, jsem od něj vyfasoval Peacemaker a jednu z jeho loveckých, přesných kuší. Zbytek svého mládi jsem strávil učením z knih, které matka nosila z knihovny vedle své práce. Nezkutečně jsem se začetl do učbnic techniky a chemie. Začal jsem se více věnovat do výtvorů třaskavých než užitečných a to byl takový menší problém.
Když mi bylo devatenáct, šel jsem na sklenku whiskey jako obvykle. U baru seděla Marie Watsnová, dcera zdejšího zbohatlíka a vlastníka místní banky. Rozmazlená blonďatá děva, známá svojí pověstí ovládnout muže tak, že vysype i to co neví. A já byl teď jejím terčem. A proč že taky ne že? Užít si jednu noc s nejkrásnější ženou v celém městě? Nádherný sen každého muže zde ve "wotervilu". Přisedl jsem si k ní a začal jsem si sní povídat. Znali jsme se letmo z kostelních mší takže to nebyl až zase takový problém... Tak za tři hodiny, když jsme měli v sobě dostatečné množství alkoholu a nálady, rozhodl jsem ji že ji doprovodím domů. Zaplatil jsem účet i za ni a odebral se do tmavé noci. Po cestě jsme se bavili o budoucnosti a o tom, co by jsme chtěli dělat. Držela se mě jako manželka čerstvě po svatbě, její pohled, kterým se na mě dívala byl nádherný až skoro neuvěřitelně zamilovaný. Nevěděl jsem jestli je to jen hra a nebo to myslí vážně, ale každopádně jsem to neřešil. Před jejím domem mě nabídla jestli nechci jít dál ještě na sklenku příliš dobré Irské Whiskey. Jen blbec by odmítl a tak jsem šel... Nemusím vám říkat jak to dopadlo, jenom vám řeknu že jsem nikdy nezažil nic lepšího. Takto započala má etapa života s ženami. Byl tu však jeden háček a to ten, že se to nesměl dozvědět Don Jimi Watson, tudíž její otec. A jelikož on věděl o všem co se ve městě šustne, nebylo to zrovna lehké vše utajit.
Dopadlo to celkem jinak než jsem čekal, s Marii jsem byl dva roky, než vše prasklo. Její otec chtěl moji hlavu na jeho talíři a jako jeden z nejbohatších s celé smetánky měl taky dobré gorily. V ten den jsem usoudil že je vše špatně a měl bych s tím něco dělat. Tentokrát nešlo o krk jenom mě, ale byla v ohrožení také moje rodina a s těmi jsem se domluvil a usoudil, že bude nejlepší vypadnout z Irska. Otec mi dal lehčí výbavu na cestu což byla moje pistolka a lovecká kuše. Marie se rozhodla utéct se mnou a tak nám matka dala nějaké zásoby do budoucna. Nastoupili jsme do lodi mezi uprchlíky a pluli jsme směrem západu. Zde začíná můj příběh.
:kobylka:Nasedněme na koně a pusťme se vstříc překrásným leč divokým západem. :kobylka:
Naposledy upraveno moderátorem:
