• Nově připravená aktualizace hry na verzi 2.218 je naplánovaná na úterý 19. března. Upozorňujeme, že termín i obsah aktualizace se mohou změnit. Více informací najdete na herním fóru
  • Vítejte kovbojové a kovbojky, všude je cítit jaro, to znamená, že se na The West blíží Velikonoce. Tak jako každý rok i letos máte šanci zastřílet si s nejznámějšími střelci. Big Fred, Van Cliff, Brinson a Westwood jsou zpět ve Velikonoční střelnici! Více informací najdete na herním fóru

Cizinec z Kanady

Co si myslíte o této knize

  • Výborné

    Hlasy: 0 0,0%
  • Dobré

    Hlasy: 2 50,0%
  • Ujde

    Hlasy: 1 25,0%
  • Hloupost

    Hlasy: 1 25,0%

  • Celkový počet hlasujících
    4

DeletedUser

Guest
Tak tohle je moje první dílko které uveřejňuji. Pokud se Vám to bude líbit tak napíšu pokračování.


1. kapitola
Saloon

Malé městečko v Texasu ztracené uprostřed prérie. Jediné spojení se světem tu zajišťuje železnice postavená teprve nedávno. Dříve bylo městečko Brownsville pouze loveckou osadou i když po postavení železnice zde nastal velký příval přistěhovalců stále bylo městečko jen takovým zapadákovem s pár sty obyvateli, jedním sallonem,dvěma obchody kde se prodávalo vše od kožešin po zbraně a několika podniky které se s trochou optimismu daly přirovnávat k docela solidním hotelům. Jejich úroveň nebyla sice nejlepší ale pokud se člověk uskromnil tak se v nich dalo bydlet. Obyvatelstvo zde tvořili převážně muži a vzhledem k drsnosti krajiny to nebylo nic divného. Přestože Broenswille bylo poklidné město prodléval zde sherrif. Neměl toho sice moc na práci a byl spíše symbolem zákona než aby jej vykonával. Při občasných roztržkách si muži mezi sebou vše vyřizovaly na místě a šerif který obvykle přicházel pozdě pouze konstatoval že to bylo v sebeobraně. Ale v okolí města bylo lumpů víc než dost nicménně Broenswillský strážce zákona se omezoval pouze na město což mělo za následek významný nárust zločinu v okruhu deseti kilometrů a to především co se týče zločinu železničního v kterém se banditi velice vyžívali. Minulý šerif zemřel při přestřelce asi před rokem. Ve službě se mu podařilo přežít sice pouze měsíc ale narozdíl od dnešního šerifa nebyl zbabělec...

Lítací dveře saloonu se otevřeli a dovnitř vešel sebevědomě vyhlížející muž.
Přelétl zrakem po místnosti ve které sedělo pět mužů u jednoho stolu. Zbývajíci stoly byly volné. Společnost se bavila hraním v té době tak oblíbeného pokeru občas se od stolu ozývali výkřiky ale jinak bylo ticho které rušilo jen cinkání barových skleniček. Nově příchozího si nikdo nevšiml hráči pokeru byli příliš zabráni do své činnosti než aby věnovali pozornost něčemu jinému a barman jen letmo pootočil hlavu nevrle odpověděl na pozdrav nebyl zrovna v nejlepší náladě. Muž ještě jedno přelétl tu roztodivnou společnost a rázně zamířil k pultu.
,,Zdravím’’
,,Hm,co chcete? Whisky nebo rum.’’
,,Ne díky, jsem abstinent’’
,,Nic jinšího k pití není’’
,,Potřebuji se na něco zeptat’’
,,A na co?’’ podivil se muž u výčepu.nestávalo se mu každý den že po něm místo rumu někdo chtěl informace.
,,Kdo jsou ti lidé u toho stolu?’’
,,Co je vám do toho! Tady se každej stará vo sebe a vám radím abyste se podle toho zařídil pokud nechcete aby…’’ najednou se zarazil a pokradmu se podíval ke stolu jakoby se podíval jestli je nikdo neposlouchá.
,,aby?’’
,,Vlezte mi na záda člověče.’’ S těmi slovy se obrátil k neznámému zády a odešel do místnosti která byla pravděpodobně skladem.
neznámý považoval věc s barmanem za vyřízenou a proto svou pozornost pro změnu obrátil k veselé skupince u jediného obsazeného stolu. přišel k nim přehlédl společnost kterou tvořil převážně dobrodruhové. Lidé kteří se Západem protloukali všelijak a proto byli velmi významnou součástí tehdejších věznic. Přesto našel cizinec mezi tou pěticí vášnivých hráčů karet jednu výjimku. Cizinec poznal podle hvězdy na kabátě Broenswillského zákonodárce.
U něj se také zastavil s otázkou:
,,Mohu přisednout?’’
,,Proč?’’
,,Protože mám rád společnost a nechci sedět u stolu bez lidí se kterými se mohu zajisté skvěle bavit’’ obhajoval úsměvem svůj ne příliš přesvědčivý argument. Zdálo se že to na nikoho u stolu to příliš nezapůsobilo ale přesto po chvíli tázaný svolil:
,,Tak dobrá sedněte Greenhorne. Umíte poker?’’
,,Ne’’
,,Škoda. naučte se ho bez něj se tu neobejdete.’’
,,Vy jste tu šerifem dlouho?’’
,,Ne teprve rok’’ pravil šerif rozdávajíce karty k nové hře.
,,Aha’’
Po kratké odmlce pokračoval:
,,Město je poklidné?’’
,,Naprosto. Nemám nejmenší důvod si stěžovat.’’
,,Aha’’
Opět odmlka.
,,Slyšel jste už o bandě Jamese Browna?’’
,,Ano’’
,,Viděl jste jej?’’
,,Ne’’
,,A někoho z jeho kumpánu?’’
,,Také ne… Naštěstí’’
,,Jsou nebezpeční?’’
,,Jak se to vezme. Jsou jako bizoni. Pokud je necháte na pokoji tak máte réálnou šanci na přežití, ale pokud ne tak můžete mluvit o štěstí pokud přežijete’’
,,Viděl je už někdo při loupeži?’’
,,Zatím málokdy’’
,,proč?’’
,,nemají rádí svědky’’odpověděl po krátkém rozmýšlení.
,,aha,Prý se specializují na vlaky.Je to tak?’’
,,Ano, ale ne tady,tady je již dlouho nikdo neviděl nemusíte mít strach’’
,,O to mi nejde…’’
,,Tak o co tedy? Vyptáváte se jako kdybyste o tom kdovíco věděl. Jak dlouho jste v Americe?’’
,,asi měsíc’’
Šerif se ušklíbl.
,,Narodil jsem se v Kanadě…’’ dodal cizinec.
,,Aha’’
,,Víte něco mě napadlo: James Brown to je takové tuctové jméno. Na Západě se tak jmenuje každý desátý lump. Jste si jist že je to jeho pravé jméno?’’
,,To je logické že kdyby si čas od času nezměnil jméno tak se zachvilku houpe někne na provaze. Máte docela zajímavé vývody ale moc tím nikomu nepomůžete to mně napadlo také… I když celý ten případ je mi celkem fuk.’’
,,Jak se jmenujete vy?’’
,,Co je vám do toho? Nejdřív se představte vy a vůbec nechápu proč vám tak odpovídám na vaše otázky.’’
,,To já také ne. Samozřejmě že se milerád představím. Za své jméno se nestydím. Jsem Chris Howard. A vy?’’
,,Joe Smith’’
,,Ještě dotaz. Dá se tu někde rozumně odpočinout?’’
,,To záleží na tom kde jste spával v Kanadě.’’
,,Většinou pod širým nebem’’
,,Hm,tak to bych vám radil abyste přitom zůstal v lese pod širákem se spí líp než v městských hotelích.’’
,,Děkuji za radu,Doufám že jsem neobtěžoval. Nashledanou.
,,Nashledanou…’’ odpověděl zdvořile šerif a když Chris odešel z doslechu procedil skrz rty: … ty kanadskej špicle.’’
 

DeletedUser

Guest
2.kapitola
V obchodě
Chris vyšel ze saloonu rychle a rázně. Rozhlédl se po ulici a potom vykročil k obchodu kde jak správně tušil prodávali i zbraně. vešel do místnosti která se dala přirovnat ke srubu kdyby ovšem nad vchodem nevisel honosný nápis store with all things. Rozhlédl se po místnosti a hlavně po regálech se zbraněmi mezi kterými vybral jednu která se mu nejvíce zamlouvala.Potěžkal si ji v ruce a nesl ji k pultu za kterým stál prodavač. Muž za pultem pušku prohlédl a zeptal se:
,,Vy jste lovec?’’
,,Ještě ne ale chystám se lovit.’’
,,Takže se budete živit prodejem kožešin’’
,,Samozřejmě,máte něco proti tomu?’’
,,Ovšem že ne, lovem se tu živí většina mužů. Já jenom že pokud byste chtěl tak jsme největší výkupní středisko kožešin v celém kraji’’ dodal obchodník se zřetelnou stopou pýchy v hlase.
Chris neřekl nic než to svoje skeptické aha a hned dodal: ,,Kolik stojí ta puška?’’
,,To je velmi dobrá zbraň výtečně jste si vybral pane s tou skolíte medvěda ze sto metrů na jednu ránu.’’ Chris si jen pomyslel že tohle říkají všichni na omluvu přemrštěné ceny. Chtěl zopakovat svůj dotaz ale on jej znovu přerušil a pokračoval ve svém proslovu:
,,Nejlepší puška v celém širokém okolí s tou skolíte medvě…aha to už jsem říkal.’’
,,Kolik stojí?’’
,,pouhých třistapadesát dolarů.No uznejte to je pakatel za takovouhle pušku.’’
,,Dám třista’’
,,Ale to nejde. jak já k tomu přijdu takhle slevovat. To kdyby každý chtěl tak nízkou cenu tak to za chvíli přijdu na buben to prostě nejde.Třista padesát dolarů a ještě na tom prodělám.’’
,,No to bych netvrdil. Řekl bych že si i při třista dolarech namastíte kapsu.’’
,,Co si to dovolujete?!’’ spustil prodavač svým brebentivým hlasem. ,,Já jsem poctivý obchodník. Tenhle obchod stál když vám mlíko ještě teklo po bradě.Třista padesát.’’
,,tady máte těch svých třista padesát dolarů’’ rezignoval Chris tahaje z kapsy požadovanou sumu. Popadl pušku a zamířil si to ke dveřím.
,,Počkejte, zapomněl jste na náboje. Bez nich by jste nedokázal zabít ani šerifovu herku.’’
,,To vím taky’’ otočil se Chris a z jeho očí bylo znát že by vraždil kdyby ovšem měl náboje.
,,Tady je taková krásná krabička nábojů.Ta se naprosto…’’
,,Prosím vás neprotahujte to…’’
,,tak dobrá dvacet dolarů.’’ Dostal je a to už se Chris snažil být co nejrychleji na ulici. S krabicí nábojů pod paždí a zbraní na rameni se vydal do nedalekého lesa.Přemýšlel co teď.
Do nějakého hotelu raději nepůjde.Pod širým nebem se mu také spát nechce i když to lovci kožešin dělají úplně běžně.Napadlo ho že by si mohl postavit srub někde u lesa. I když to by potřeboval sekeru nějaké hřebíky.No časem snad řekl si pro sebe.Teď šel na první lov tady v Americe. Pušku nechal nahoře v Kanadě. A nůž… Sáhl k opasku a s ulehčením vydechl.Nůž visel na svém místě. Bez něj by se při stahování kůže a kuchání neobešel.Zamířil do lesa.
Byl -jako ostatně většina amerických lesů - jehličnatý.Vešel do lesa. Věděl že musí dávat pozor jak na zvěř,tak na to aby nebyl příliš hlučný. Nabil pušku a šel dál. Les to byl vskutku krásný.Chris šel po měkém jehličí, větvičkám se snažil vyhýbat aby praskotem nezaplašili zvěř. Rozhlížel se kolem ale nezapomínal že v lese jsou i uši velmi důležité. Zatím žádný zvuk nezaslechl, všude kolem bylo krásné ticho ale to lovec nevnímal. Byl na lovu a ne na procházce. Nořil se stále hlouběji do lesa. Vtom zaslechl nějaký zvuk,chvíli naslouchal a potom usoudil že je to zurčení potoka. Z tohoto objevu měl radost. U potoku měl šanci že se tam půjde napít nějaké zvíře nebylo to sice pravděpodobné protože většina zvířat je aktivních večer a v noci. Také doufal že tam najde nějaké stopy a podle nich usoudí kolik je tam zvířat a jakých. Po asi sto metrech opravdu došel k asi metr širokému potoku. Jak předpokládal žádné zvíře tu nebylo. Ze stop vyčetl že zvířat je tu poměrně dost. Teď chtěl najít svoje stanoviště kde bude číhat. Rozhlédl se kolem sebe.Místo se mu celkem líbilo a tak se rozhodl že zde bude číhat. Přemýšle zda vylézt na strom anebo zůstat na zemi.
Nakonec se rozhodl pro zem. Usadil se na jehličí a čekal…
 

DeletedUser

Guest
3.kapitola
Lov

Chris nebyl úplně nejlepší zálesák a proto podlehl velmi brzy netrpělivosti. Věděl sice dobře že pokud se bude hýbat tak žádné zvíře neuloví. Říkal si že tam nahoře v Kanadě je zvěře mnohem víc. Na stromě seděl již dobrou půlhodinu a v nepohodlné pozici kdy se při každém pohybu popíchal o jehličí mu nebylo zrovna nejlépe. Přesto se uklidnil a znovu začal věnovat pozornost lesu. Ztišil se a nastražil uši. Naslouchal zurčení potoka a šveholení větru ve větvích ale celá tato krása šla kolem něho. Čekal jen na jediný zvuk. Na něco co poruší tohle posvátné ticho. Po asi deseti minutách se konečně dočkal. Zaslechl sotva slyšitelné zlomení větvičky, rozhlél se kolem a uviděl jelena kterému odhadoval asi pět let přistupovat
k potoku. Paroháč sklonil hlavu a pil. Netušil ani stín nebezpečí. Přesto si Chris musel dát pozor protože lesní zvířata jsou velice ostražitá. Co nejtiššeji pozvedl dvouhlavňovou pušku,zamířil, odjistil a uslyšel klapnutí které nepochybně zaslechl i jelen který pozvedl hlavu a začal větřit ale ani to mu nepomohlo protože v tom třeskl výstřel. Jelen se zakymácel
a lovec do něj projistotu vpálil ještě zbývající náboj. Tělo lesního velikána dopadlo na zem a i přes tlustou pokrývku jehličí zaduněla země pod tak velkým zvířetem. Z velkého jelena vyprchal život. Chris seskočil ze stromu,pušku opřel o strom,vytáhl nůž a začal jelena stahovat. V Kanadě se tomuto naučil a tak mu stahování nedělalo žádné problémy. Měl radost z úlovku i když to byl jen jelen za jehož kůži se moc neplatí. Podíval se na místo kudy střely pronikly kůží - jedna do srdce a druhé těsně nad něj. Dokončil stahování kůže a vrhl se na vyvrhování vnitřností. Naučil se již v Kanadě že se zvíře má vyvrhnout na místě úmrtí,
pokud by se totiž čekalo mohlo by se maso zkazit. Chris Howard si pamatoval na svůj první úlovek, to jako šestnáctiletý mladík ulovil asi dvě hodiny od domova zajíce. Při té zpomínce se trochu pousmál protože ten zajíc byl už stařec nad hrobem a sotva běhal. Donesl jej domů ale zapomněl jej vyvrhnout a stáhnout. To že jej nestáhl by ani tak nevadilo ale to že zajíce zapomněl vyvrhnout způsobilo že jeho maso bylo nepoživatelné a ani pes zajíce potom nechtěl žrát. Chris vzpomínal na domov zatímco vyvrhoval ulovenné zvíře. Byl tak zabrán do své práce že si nepovšiml zapraskání větvičky. nerušeně pokračoval ve své práci dál. Ze zamyšlení ho vytrhl až nelidský řev. Instinktivně se přikrčil a čekal,po chvíli vystrčil hlavu a to co uviděl mu vyrazilo dech. Medvěd Grizzly. Jediným pohledem zjistil že pokud odsud vyvázne živý tak to bude zázrak, medvěd byl ošklivě zraněný a Chris věděl že zraněná zvířata jsou nejpodrážděnější. Grizzly čenichal patrně tušil že zde je nevítaný návštěvník. Chris o překot přemýšlel co udělat,u sebe měl jen nůž,s nožem jít na Gryzllyho
je hotová šílenost. Zbývá puška jenže ta je opřená o strom asi deset metrů daleko_Odhadoval vzdálenost a nabyl přesvědčení že by to mohl uběhnout dřív než jej medvěd dostihne. Napadlo ho také že by tu mohl počkat až Grizzly odejde ale vzápětí si uvědomil že jej zajisté ucítil a i kdyby ne tak mrtvý jelen jej určitě zláká k hodům a to by bylo Chrisovo objevení nevyhnutelné. Medvěd se pomalu vydal k padlému jelenovi. Chris byl připraven i na smrt. Vyběhl. Medvěd okamžitě zareagoval, otočil hlavu za prchajícím a následoval jej na takového huňáče až podivuhodnou rychlostí. Zlostně mručel. Mezitím Chris štván hrůzou ze šelmy doběhl ke stromu kde opřel pušku. Rychle ji zvedl zalícil, ruka se mu trochu třepala, odjistil, medvěd byl od něho vzdálen asi jen dvacet metrů a vzdálenost
se rychle ztenšovala. Z takové vzdálenosti by se musel trefit i sváteční střelec. Chris to věděl
a zmáčkl spoušť - odpovědí mu bylo prázdné klapnutí. V té chvíli si střelec vzpomněl že po výstřelu nenabil.Byla to školácká chyba za kterou se tvrdě platí. Nevzdával se. Medvěd podobný obrovské vraždící hmotě byl jen tři metry od vyděšeného lovce. Chris odskočil vytrhl nůž a vrazil jej medvědovi do těla. Nemělo to téměř žádný účinek, kromě toho že se medvěd otočil na lovce postavil se na zadní a máchl tlapou. Chris odletěl tři metry daleko a jeho nedobrovolný let zastavilo až trnité křoví. Byl by omdlel ale palčivá bolest trnů jej vyburcovala. Snažil se ji nevnímat a rychle se vzchopit. S vypětím posledních sil se vyhrabal
z trní a rozhlédl se, medvěd ho již také spatřil. Pravděpodobně mlel už z posledního. Chris neměl sílu ani na to aby vylezl na strom což by mu stejně moc nepomohlo. Medvěd na tom nebyl o nic lépe. Očima podlitýma krví pozoroval bezmocného Chrise. Pomalu se rozkolébal
k lovci. Chris ho sledoval a byl jako přibitý Medvěd se zastavil a potom chtěl zase pokračovat ale to už se Chris vzpamatoval. Uskočil vytrhl nůž z medvědova těla a vrazil ho zpátky,sehnul se aby unikl medvědovým tlapám. To bylo poslední na co se medvěd zmohl.
Zakymácel se a padl na zem. Zadunění jeho těla připadalo Chrisovi jako rajská hudba. Opřel se o strom ale byl tak znaven že se neudržel na nohou. Lehl pod smrk a spal.
 
Nahoru