Úkol č. 4 Životopis doba.ledova a svět č.4
Moje postava :
Zdravím všechny ……
Narodil jsem se mamince a tatínkovi ( Innogames ) 11. 9. 2009 v 10 hodin a 51 minut na světě 4.
Již jako malé dítě jsem tíhnul k dobrodružství. Nejprve jsem se potloukal kolem našeho obydlí ( místní sektor ).Tatínek s maminkou pro mě vymýšleli nejrůznější práce a úkoly ( tutoriál ), abych se ve velkém světě č.4 neztratil.
Jak už to ,ale v životě chodí, pomalu mi přestával můj místní sektor stačit a já se začal rozhlížet kousek dál.
Poznal jsem nejbližší město, ale bál jsem se do něj vstoupit.
Tatínek s maminkou mi vyprávěli o divokých přestřelkách v ulicích města. O nebezpečných duelantech, kteří čekají schovaní v temných koutech měst. O opilých vojácích a dělnících, kteří utrácí svůj žold a plat v místním salonu za pití a krásné ženy.
Až když mi bylo 10 ( 10.level ) a já splnil poslední tatínkův úkol, řekl mi , že je na čase zvolit si , co po zbytek svého života budu dělat.Celou tu dobu jsem nejvíce tíhnul k dobrodružství a plnění úkolů a tak pro mě vlastně nebyl ani moc velký problém vybrat si svůj charakter.
Stal jsem se dobrodruhem.
Svět č.4. :
Poté , co jsem odešel z rodného domu a vydal jsem se na toulky po blízkém i vzdáleném okolí, začal jsem poznávat krásy světa č.4
Města ,domy , stromy , zvířata i řeky a jezera …..prostě nádhera.
U jednoho takového jezera jsem si založil své první město.
Pojmenoval jsem ho ,,The Western ,,. Ještě se k němu vrátím , ale až později…
Žil jsem , pracoval jsem, lovil jsem a všelijak dál zveleboval svoji už beztak dost vypracovanou postavu a budoval své město.
Občas jsem přijal nějakého zbloudilého trapera,unaveného dělníka a na oplátku za přístřeší , mi občas pomohli nějakou tu budovu vylepšit,či postavit novou.
Po čase mi ovšem tento styl života začal vadit.
Zabalil jsem si své bizoní kůže, přidal trochu jídla a vyrazil na celkem dlouhou pouť.
Při plnění různých rozličných úkolů, jsem procestoval svět č.4. ,křížem krážem. Poznal mnoho zajímavých lidí a měst.
A tu jednoho dne , když jsem zrovna navštívil město Duchů a celkem vystrašen opouštěl jeho brány,mi zastoupil cestu neznámý jezdec.
Byl to voják a že prý se vrací z daleké bitvy do rodného města. Nabídl mi, jestli prý nechci cestovat s ním.
Slovo dalo slovo a já ho následoval do jeho města ,,Flagstaff,,.
Město spadalo pod Alianci Mescalero a ten voják se jmenoval Sheggy.
To co následovalo potom, byla šňůra bitev, cvičení, stavění a plnění úkolů.
Lidé v tomto městě byli velmi vstřícní a dokázali pomoci skoro s čímkoli.
Prostě naprostá paráda.
Moc rád na to vzpomínám.
Hlavně na bitvy, ty se mi moc líbili. Občas jsem zalitoval, že jsem si nevybral profesi vojáka.
Rok a půl jsem zůstal ve městě.
Pak mi, ale zase začala chybět samota.
Přeplněné město,neustálé bitvy…to se prostě nedalo vydržet.
Zabalil jsem si pár věcí a vyrazil zpět do míst,kde jsem se narodil.
Maminka a tatínek mi vyprávěli , jak odcházejí lidé a mizí města….cítil jsem, že se blíží konec mého světa.
Ještě jednou, naposledy jsem chtěl vidět své první založené město.
Dorazil jsem k The Western a zjistil jsem , že město je městem duchů.
Těm , kterým jsem ho nechával na opatrování, když jsem odcházel do velkého světa, ho už dávno opustili.
Vzal jsem velký klíč a odemkl bránu.
V salonu posbíral ze země pár židlí a u baru našel láhev dobré staré whisky.
Sedl jsem si ke stolu , nalil si skleničku a skrz zaprášené okno pozoroval západ slunce.
Přemýšlel jsem co bude dál….
Jsem příliš stár a nevím , jestli ještě zvládnu cestu do nového světa ……prý Arizona se to jmenuje….
….. Mám sedět a čekat až se mé dny na světě č.4. naplní ? …….
Ne ještě to zkusím a uvidím , jaké to bude tam za velkou řekou a ve světě Arizona.
Dnes ještě není den na umírání…….