DeletedUser1451
Guest
Dobrodružství Jesseho-Jamesse
Příběh je psán jako vyprávění Jesseho-Jamese, jednoho z nejznámějších psanců Divokého západu. Příběh se opírá o skutečné fakty z života Jesseho-Jamese, ale samozřejmě příběh není stoprocentně pravdivý.
Kapitola 1.
Je krásný slunečný červnový den. Nacházím se v poklidném malebném městě Liberty, ale nepřišel jsem sem kvůli krásám města. Ty jsou mi ukradené. Stojím proti místní bance, opírám se o oprýskanou budovu zdejší pošty a v puse žvýkám moje oblíbené cigarety. Bedlivě pozoruji, jak místní boháči vycházejí s plnými kapsami dolarů. Až je mi z toho množství peněz na zvracení. Ale můj cíl pozornosti je jiný než ti boháči. Můj zrak pečlivě sleduje místního šerifa, jak přešlapuje u dveří banky a zdraví se s každým zdejším občanem.
Už jsem docela nervózní, můj bratr zde měl dávno být. Přece jsme se domluvili, že to přepadení uděláme spolu?! Snad se mu nic nestalo.
Divíte se, že já obávaný psanec se bojím o bratra? Že mi není ukradený? Vždyť je to jen bratr? My ale jsme s bratrem nerozlučná dvojka. Vždy jsme všechny průšvihy udělali spolu a vždy jsme za ně byli potrestáni oba. A psanec? S tím jsem se nenarodil. Vy si myslíte, že jsem vždycky chtěl být lupičem? To ne, mě vždy doma vedli k pokoře před bohem, vždyť i můj táta byl kazatel. Pak ale přišla válka, říkalo se jí Sever proti Jihu a já nemohl nechat naší zemi bez podpory ! Já musel pomoci. Do armády mě nevzali, prý jsem nebyl pro ně moc silný! Taková potupa! Tak jsem se dal k bandě Krvavého Billa Andersona a bojoval jsem za Jih. Na Severu jsme přepadávali vlaky a dostavníky, kradli jsme vládní dopisy a zásilky zbraní. Naše armáda bojovala statečně, ale začala prohrávat. A pak ty zbabělci podepsali mír. Ti šmejdové! Přišel jsem kvůli nim o výhodnou práci. Naše banda se rozpadla. Na naší bandu byla vypsána odměna a tak jsem nemohl začít nový život bez násilí a krádeží. A teď uplynul od konce války celý rok. Ne že by se mi kradení až tak líbilo, ale musím. Každý se přece nějak živíme ?! Ale tohle bude moje první přepadení u kterého budu jen já a bratr. Žádná patnácti-členná banda, která by nám kryla záda. Také jsem se na tuto vloupačku dobře připravil. Zde se takhle poflakuji už celý týden. Nesmím nic nechat náhodě. Za ten týden jsem zjistil, že šerif přesně ve 9, 12 a 15 hodin přejde do sousedního obchodu koupit si cigarety. A vždy tam asi 15 minut klábosí s prodavačem.
Koukám se na kapesní hodinky. Je 14.51. S bratrem jsme se dohodli, že se zde sejdeme ve 14.30. Bez něho ta vloupačka nepůjde, on má přinést zbraně. A i kdybych zbraně měl, bylo by to riskantní. Kdo by mi kryl záda ?!
Šerif se už šouravým krokem přemisťuje k místnímu obchodu. Kde sakra ten brácha vězí?
Tu mi někdo zaklepal na rameno. Strašně jsem se lekl. V mžiku jsem se otočil, šáhl pod košili, a... Neuvědomil jsem si, že nemám u sebe svůj oblíbený kolt. Naštěstí to byl můj bratr. Usmíval se a řekl: „Tak jdem na to?“. No nezabili by jste ho? On možná zkazí celou vloupačku, ale první co řekne je: Tak jdem na to. Zlostně jsem mu z ruky vytrhl svůj kolt.
Po chvilce domlouvání jsme se vydali na k bance jako by nic. Otevřel jsem pozlacené dveře a můj pohled stanul na interiéru banky. Narozdíl od jiných budov, které jsem poznal, byla tato čistá, stropy a stěny byly vyloženy mramorem. Do této parády jaksi nezapadal jediný starý, odřený, červotoči prolezlý stůl v místnosti. Za ním seděl mrzutý úředník, který při ukázání šeku vyměňoval peníze z trezoru vedle stolu. S bratrem jsme se domluvili, že on přijde k úředníkovi, ukáže mu padělaný šek a až bude úředník otevírat sejf, praští ho do zátylku, aby omdlel. Já se mezitím postarám o lidi stojící za námi, a budu bratrovi krýt záda. Plán chvíli fungoval,ale jak víte, vše co je pečlivě naplánováno se musí zvrtnout. Zatímco bratr házel peníze do předem připraveného vaku, já hlídal vyplašené klienty banky. V jednu chvíli jsem se ohlídl na bratra, jestli poctivě cpe peníze do vaku. Když jsem zjistil, že jde vše podle plánu, otočil jsem se zase na lidi. Naneštěstí jsem si nevšiml, že pán v zelené košili zde již není a ani jsem si nevšiml slabě se pohybujících dveří od banky. Proto jsem nemohl vědět,že ten zpropadený chlap spěchá do obchodu za šerifem.
Mezitím bratr schoval všechny peníze do vaku. Již jsme vyráželi ke dveřím, když se za dveřmi objevil šerif. Najednou jakoby sem se ocitl ve zpomaleném filmu. Jen jsem viděl jak šerif vytahuje zbraň a jak se chystá vystřelit. Instinktivně jsem chytl bráchu a skočil za mramorový sloup. Stihl jsem to právě v čas, protože asi za setinu sekundy se od kulek roztříštila výplň dveří. Zdá se vám divné, že šerif hned střílí a nevyjednává s lupiči? To asi neznáte divoký západ, tady šerif dostane větší odměnu za mrtvého zloděje než za živého.
To já už jsem vyndal zbraň a začal střílet. Z mých tří výstřelů žádný netrefil cíl. Jedna kulka se zaryla do stěny těsně vedle dveří, druhá kulka roztříštila poslední nerozbitou výplň dveří a třetí vyletěla mimo banku a zaryla se do plotu proti bance. Mezitím po nás začal pálit šerif. Všechny jeho kulky se zaryly do mramoru. Krátké obhlídnutí situace při přebíjení zbraní mi napovědělo, že budeme muset změnit úkryt. Banka kvůli šetření nákladů použila dutý mramorový válec na pouze dekorativní sloup. Šerifovi stačí několikrát vystřelit a těžký mramor se na nás sesype. Rychle jsem vysvětlil bratrovi plán a začal jsem ho realizovat. Začal jsem pálit po šerifovi a rozběhl jsem se z bratrem za mohutný sejf. Šerif, který si této výměny úkrytu nevšiml, začal střílet po sloupu. Jedna kulka ho minula, ale druhá přesně trefila cíl. Za mohutného rachotu se sloup změnil na hromadu sutin. Šerif s vítězným úsměvem vylezl z úkrytu a zamířil k sutinám. Namátkově je prohrábl. Pak se šel kouknout na sejf. Začal jsem usilovně přemýšlet. Pokud udělá asi ještě tři kroky, určitě si nás všimne. Mám jedinou možnost, zastřelit ho. Ono se to lehce řekne, ale bylo by to moje první zabití člověka v životě. Ještě sem zvažoval pro a proti, když se šerif zastavil. Z jeho očích byl znát úlek. Určitě si mně všiml.
Šerif začal vytahovat zbraň, neměl jsem jinou možnost. Stoupl jsem si a začal do něj střílet. Kulky ním prošli jako máslem a nechávaly za sebou krvavé skvrny. Šerif se chytil za hrudník a klesl na zem. Já z bratrem vyskočil z úkrytu a rychle utíkal z banky. Nechali jsme za sebou banku s pomalu k smrti vystrašenými zákazníky a s mrtvým šerifem.
Utíkali jsme až za město. Už mě píchalo v bocích a proto jsme se skovali do křoví. Bratr mi říkal, že prý jsme ukradli asi 60 000 dolarů, ale já ho nevnímal. Pořád jsem před sebou viděl vystrašeného šerifa, vystrašeného z přicházející smrti. Nevím, jestli mi 60 000 dolarů vykompenzuje neviditelnou krev na rukách, krev od zabití šerifa...
