• Nově připravená aktualizace hry na verzi 2.218 je naplánovaná na úterý 19. března. Upozorňujeme, že termín i obsah aktualizace se mohou změnit. Více informací najdete na herním fóru
  • Vítejte kovbojové a kovbojky, všude je cítit jaro, to znamená, že se na The West blíží Velikonoce. Tak jako každý rok i letos máte šanci zastřílet si s nejznámějšími střelci. Big Fred, Van Cliff, Brinson a Westwood jsou zpět ve Velikonoční střelnici! Více informací najdete na herním fóru

Herb Ruben

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Jméno: Herbert Franz Ruben Spierling
Obecné jméno Herb Ruben
Věk: 27
Rodné město: Linec / Rakousko-Uhersko
Povolání: inženýr přírodních věd, technik
Sen: Vlasnit továrnu a hmotné statky, prodávat nevídané výrobky a podílet se na technickém pokroku

Legenda postavy

Narodil jsem se ve městě Linci v Rakousku-Uhersku, do nižší stavovské rodiny celníka a středoškolské profesorky. Má matka učila na místním gymnáziu, matematiku, cizí jazyky a přírodní vědy. Kdy k tomuto oboru byla předurčena, coby jedno z mnoha dětí mých prarodičů. Můj děda vlastnil renomovaný drogistický obchod s dovozem zboží ze vzdálených koutů světa. Kde se má matka měla stát následníkem a převzít obchod po dědečkovi. Tak trochu komickým počinem, byl její sňatek s úředníkem finanční policie, který nejen že přerušil tento její úděl. Ale i vrhl humorný pohled mezi dva neslučitlené světy volného obchodu a finanční správy.

Můj otec důstojník a velitel finanční stráže, dohlížel jak na státní, tak i zemské hranice, na dodržování tras obchodních cest a celních úkonů a jeho pořádku. Slýchával jsem od něj v dětsví příběhy o službě na stráži, kdy naháněli po lesích a v horských průsmycích pašeráky a mnohdy i lupiče a zloděje. Kolikrát jsem býval v kasárnách a byl svědkem veselých sešlostí celníků, kdy si při svých setkáních vyprávěli co se jim přihodilo. Vždy se mne žertem ptali co ze mne vyroste. Jestli budu nahánět pašeráky jako táta, anebo budu naopak obchodovat a běhat ze zbožím mimo dohled úřadu a schovávat se před pohraničníky.

Sám jsem nevěděl, kterou dráhu si zvolit. Už jako malý jsem s dědečkem často po škole trávil volné chvíle a pomáhal mu v krámu s obsluhou. Vždy jsem se potajmu díval od pultu dozadu do prodejny, kde se balily různé výrobky přímo k prodeji. A to jak běžné, tak i luxusní dárkové zboží, k potřebě těm nejbohatším či stálým a dlouholetým zákazníkům. Málokdy jsem se dostal do sklepních dílen, kde se tovar i přímo vyráběl. Neskutečný smrad lojových svíček, mýdla, síry a jiných činidel, uváděl mou zvídavost na plné obrátky.

Oproti tomu služba pohraničníka ve volné přírodě, i když k té se v pozdějších letech můj táta z úřední židle přílíš nedobral, mne také fascinovala. V období prázdnin se pohraničníci se svými syny věnovali službě přímo v lesích, takovýto výjezd mi mnozí vrstevníci záviděli. A já jsem tak s kamarády z rodin celníků žil přímo v přírodě. Tento pobyt měl sloužit i jako příprava pro mladé adjunkty, aby kráčeli ve stopách otců drželi tak tradici. Práce se sekyrkou, občasné střelby z pušek a toulky přírodou bylo velké lákadlo pro každého.

Ovšem po otcově jmenování do výšší uřední služby, jsme se natrvalo usadily ve městě a výjezdy do přírody i jeho činná služba rázem ustaly. Tehdy jsem nastoupil na gymnázium, kde se všechny mé touhy na pár let utlumily. Ale i při studiu jsem nezapoměl vypomáhat dědečkovi s prací v obchodě a dílnách. Rodina mezi tím koupila pozemek za městem a vystavěla nové dílny a započala s výrobou střelného prachu a ručnic pro císařskou armádu. Výroba pušek a hlavně jejich mechanických částí mne uchvátlila. Nadchl jsem se pro techniku a vymoženosti doby. Moderní stroje a lety balonem neskonale dráždily moje mozkové buňky.

Snad i tato štace mne posunula blíže k technice. Po gymnáziu, jsem odešel studovat na univerzitu do Štýrského Hradce obor technických a přírodních věd. Studentský život, nové město a moře přátel, jakož i stědrá peněženka mého dědečka, dávala tomuto období punc noblesy a rozmanitosti. Seznámil jsem se s několika novými lidmi. Ovšem mým nejvěrnějším přítelem zůstal kamarád z mládí Joachym Karlich, který se sice nevěnoval technice, ale studoval obor žurnalistiky. Kromě literálního nadání, v něm byla i špetka praktičnosti. Společně jsme bádali nad stroji pro vázání knih i nad strojem pro rychlotisk novin.

Po studiích jsem se na krátký čas vrátil domů. Zde jsem se rozhodoval, čemu se budu v životě věnovat. Chtěl jsem nejdříve cestovat a poznávat dále krásy vědy a cizích zemí. Zkrátka jet do světa na zkušenou, jak bývalo zvykem. Rodina mne ponejprv poveřila obchodní zakázkou v daleké Indii, kam jsem se vydal splnit povinnosti a posléze vrátil. Vydělal jsem si i sám pro sebe dost hotových peněz a mohl pokračovat na cestách. Na popud mého přítele Joachyma, který fiuguroval coby zpravodaj a informátor u císařského dvora, jsme s přidali k výpravě předních vědců. Následně jsme odcestovali s mančaftem vědecké císařské společnosti do severského Švédského království, pozorovat polární záři a úkazy s ní spojené. Zde jsem potkal znamenitého inovátora a mechanika Erika Gustavssona. I on hodlal vyjet do světa a poznat co je kde jiného. A hlavně navštívit pantentový úřad v Londýně.

Nevrátil jsem se tedy zpátky domů, ale odjel s Joachymem a Erikem do Anglie, kde jsme hodlali shlédnout, muzea a galerie. Jakož i navštívit mnoho fabrik a továren, kde avízovali plno převratných novinek v oblasti techniky. Jeli jsme z Londýna napříč Anglií, navštěvvovali přední univerzity a absolvovali přednášky o novodobé technice a jejích produktech. Jak jsem byl v mládí bláhový, při představě, že puška je nevídaný nástroj až zde jsem viděl co vše je možné vyrobit. Dojeli jsme až na druhý konec anglie k volnému moři. Zdejší velkoměsto a jeho přístav skýtal mnoho věcí a když jsem pak uviděl zaoceánský parník, v té době největší věc kterou kdy člověk dal dohromady, nemohl jsem jinak než se nezúčastnit plavby.

Vypluli jsme do nového světa, já s Joachymem a Erikem. S Erikem jsme se nechali najmout jako strojní inženýři. Joachym překvapil a uchytil se coby kuchař. Dojeli jsme do New Yorku a hledali zaměstnání. Nový svět, nové výzvy a staré zvyky. Joachym se bleskurychle přihlásil jako redakor do jedněch z největších federálních novin. Erik přijal místo v dílně na vývoj a výrobu fotoaparátu, byla to jeho záliba a jak říkal, hodlá na prodeji tohoto zařízení zbohatnout. Sám jsem po krátké úvaze nabyl dojmu že tento plán by se dal zpeněžit více než si Erik představuje. Společně s přáteli jsme dostali myšlenku na masové využití fotografií k novinovým článkům, pro dokreslení ilustrace o pojednávaném téma.

Obeznámen s tímto spikleneckým záměrem a vyzbrojen vědomostni a argumenty. Odhodlal jsem se tento plán představit vlastníkům novinových společností. A tak jsem vyjel z New Yorku na svoji novou epochální pouť napříč kontinentem...

Kontrola je v pořádku, registrace je kompletní... VÍTEJ VE HŘE!
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser12516

Guest
Inventář a Schopnosti sem doplním později...
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Tak bodejť by ne, tohle jsem byl ve svém minulém životě. :D

A že si te všechno pamatuju tak mám z čeho brát a proženu vám faldy. Ne že mne hned ze startu někdo švácnete kropáčem do zátylku. Sem se s tím netitlal, abych v mládí a daleko od domova natáhl brka. Mimochodem, účetní ani obchodník nejsem, mám diplom a stal jsem se inženýrem.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru