• Nově připravená aktualizace hry na verzi 2.218 je naplánovaná na úterý 19. března. Upozorňujeme, že termín i obsah aktualizace se mohou změnit. Více informací najdete na herním fóru
  • Vítejte kovbojové a kovbojky, všude je cítit jaro, to znamená, že se na The West blíží Velikonoce. Tak jako každý rok i letos máte šanci zastřílet si s nejznámějšími střelci. Big Fred, Van Cliff, Brinson a Westwood jsou zpět ve Velikonoční střelnici! Více informací najdete na herním fóru

JanValtr1

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

DeletedUser

Guest
1. část


Henry znuděně otočil list kalendáře. Bylo 24. listopadu.
,,Co je Henry, ty nemáš radost? Je přece díkůvzdání! Tvůj oblíbený svátek...“ zeptala se Marie a nervózně klepala na pult baru. Doufala, že si už nevzpomene na včerejšek.
,,Být tebou tak bych byl ticho.“ řekl Waupee těsně před tím než opět potáhl ze své dýmky.
,,Souhlasím s ním. Koleduješ si o vyhazov, Marie!“ zařval stále se dívajíc na zakroužkovanou čtyřiadvacítku v kalendáři Henry.
,,Co se tady vlastně děje? Člověk má jeden den důležitý případ a pak akorát zjistí kolik toho prošvihl.“ řekl šerif John s prázdnou skleničkou od whisky v ruce.
,,Zeptej se Marie, ráda ti poví jak jsem byl málem bez práce! Stačilo málo a tenhle bar mohl být v rukou toho otravného Jerryho Roalstada!“ monotónně oznámil Henry.
,,To je můj otec. Potřeboval pár ryb, ztratil udici. Řekla jsem mu, že mu Henry jednu určitě rád půjčí. Jenomže, během toho jak pro ní zašel ukradl krocana.“ ujala se slova Marie.
,,A proto tenhle bar mohl vlastnit někdo jiný?“ nevěřícně pohlédl na Marii John.
,,Ano! Ten blázen mě vyzval k tomu na duel! Protože jsme mu odmítl dát i brusinkovou zavařeninu! Střelil mě, ten parchant!“.
Dveře z baru se otřásli. Takhle hlasitě Henry ještě neřval.
,,Protože si samozřejmě v tom zmatku – když tu ještě raboval ten opilec zapomněl nabít zbraň...“ usmál se Waupee.
,,Jedna rána a už by bylo po tobě? Ne nadarmo se ti při začátcích tohodle baru, v mládí říkalo houževnatý Henry.“
,,Ale ne! Spadl jsem na zem – ten otravný skrček mě střelil ještě jednou! To je přece proti pravidlům správného duelu. Nenechal jsem si to líbit – dokulhal jsem se k němu a jednu mu vrazil. Ten zbabělec utekl.“
,,V tom případě...“ nestačil ani doříct šerif.
,,Šel rovnou za starostou a uplatil ho – stěžoval si na mě! Přišel za mnou. Ten starosta. S tím – že tohle už není můj bar a dal mi papír s oficiálním příkazem vystěhovat tenhle pozemek!“

Pokračování příště...

Pokud se Vám to líbilo, můžete příspěvek ohodnotit kladnou reputací. ;-)
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
2. část


,,To je horší – ale úplatek... S tím nic nenadělám, i kdybych...“
,,To jsem rád. Podplatil jsem ho totiž pak zase já. Ale větší sumou. Dost velkou na to aby ho nevnímal a bar mi nechal.“
,,Byl bych rád kdybys mě příště nechal doříct větu. Víš moc dobře, že tohle nesnáším! Whisky!“ razantně se ozval šerif a položil sklenku na stůl.
,,Bacha ať ji nerozbiješ. Henry by teď určitě nechtěl řešit takové záležitosti. Mimochodem – na ten druhý úplatek jsem mu půjčil já.“ ozval se Waupee hned, jak Henry zašel do místnosti za barem.
,,Mám to! Brusinková zavařenina na příští rok. Nechal jsem ji zavařit teprve předevčírem. Moc uleželá nebude, ale na krocana to stačit bude! Jupí-jej!“ nezřetelně se ozvalo zpoza baru.
,,Myslím, že bych ho měla jít lovit. Samotná brusinková omáčka na díkůvzdání by nebyla si nic moc. Moc lovit neumím, ale jako omluva...“ po dlouhé době zase něco řekla Marie.
,,Waupee, jdi tam prosím tě s ní. Toho krocana bych potřeboval ještě dneska.“ ozvalo se krátce před ránou.
Byla to sklenička s brusinkovou zavařeninou na omáčku.
,,Ta rána - to byla brusinková omáčka, že?" Waupee zvedl oči v sloup.
,,Jo." omdkl se Henry
,,Pane bože! Co teď?“ po chvilce dodal a zároveň kroutil hlavou Henry.
,,Klid, náš kmen brusinkovou omáčku přidává obvykle jako tajnou ingredienci k některým věcem. Nekonzervujeme ji. Já jí neumím, ale myslím že nám jedna zbyla.“ opět potáhl Waupee.
,,A kdo půjde se mnou? Pravda je v tom že mé schopnosti k lovení krocanů nejsou zrovna na výborné úrovni...“ ozvala se potichu Marie.
,,Šerife Johne?“ obrátil se k němu s nádechem prosby Henry.
,,No jo, pořád...“
,,Díky moc! Co by to bylo díkůvzdání bez krocana a brusinkové omáčky. A já jdu sehnat whisky. Krocana dělám vždycky na whisky. Škoda že taky došla... To je den!“

Henry se prodíral lesem. Vždy chodil touhle cestou, byla nejkratší. Teď to navíc potřeboval jako sůl - za chvilku se ostatní vrátí.
,,Sakra!“ vykřikl, když se jedna větev zaryla do jeho kůže.
Nebyl to moc dobrý nápad.

,,Henry! Ty můj starý příteli, od minulého duelu uplynul jeden den! Napamatuješ si na mne? S tvou pamětí! To já - Jerry Roalstad!“ ozval se silný mužský hlas někde zpoza stromů.
Henry zůstal stát. Pokud si ten chlapík vzal důstojnější zbraň, mohl ho porazit. Kdyby ne, věděl by jak to může dopadnout a netroufl by jsi takhle promluvit. Henry přemýšlel. Ozvala se rána! Henry padl k zemi...


Pokračování příště...

Pokud se Vám to líbilo, můžete příspěvek ohodnotit kladnou reputací. ;-)
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser

Guest
3. část


Bylo pozdě. Měsíc jasně svítil na Henrymu na tvář. Možná kvůli tomu se probral. Naštěstí.
Byla hluboká noc. Muselo být minimálně po díkůvzdání a kdo ví, jestli neuplynulo více času.
Henry vstal. Snažil se zorientovat v lese. Nevýhoda téhle cesty byla právě orientace. Vždy když vstupoval do lesa, musel vědět že musí jít přímo rovně. Nevěděl na kterou stranu spadl. Chtěl se z lesa dostat ven co nejdříve. Pomyslel si, že ať půjde kterýmkoliv směrem, jednou se ven dostat musí. Dal se pomalu kroku. Rána ho trefila zrovna do místa kde se předtím zaryla větev borovice.

Pomalu svítalo a Henry v dálce také viděl jak se les stává řidčejším. Henry konečně zrychlil. Rána ho dost oslabila. Krev mu netekla, minulu ho to jen těsně. Kulka se jen mihla. Tam se mu vytvořil strup. Ale předtím upadl – rána z borovice a únava dodělala své.
Posledních pár kroků a bude z lesa venku. To pak nebude problém někoho se optat či zajít do nejbližšího města.
Šel přímo tím směrem, kam chtěl jít původně. Do města s nejlepší whisky široko daleko.
Již v dálce cítil tu omamnou vůni. Z lesa už byl venku a do města to nebylo daleko.

,,Henry! Ty jsi tady! Očekával jsem tě každou chvíli. To si děláte díkůvzdání později, či co?“ zdvořile se zasmál postarší muž. Uviděl Henryho jako první.
Na hlavě měl obyčejný širák, za to jeho oblečení vypadalo lépe. Pod šedým motýlkem to bylo zelené pončo. Černé kalhoty s modrým opaskem s přezkou pouze dotvrzovali fakt, že jeho oblečení je až moc barevné.
,,Bohužel ano. Je to na dlouhé vysvětlování. Cestou mě postřelil.“ opětoval úsměv Henry.
,,Kdo?“ vyptával se Jimmy.
,,To je jedno. Máš pro mě tu whisky?“
Henryho první věta nezněla moc zdvořile.
,,Jasně! Jako vždycky... Stejný množství?“
,,Ano, 3 láhve.“
,,V salónu máme stoličky, tak si klidně sedni...“ ironicky dodal Jimmy.
,,Rád.“
,,To ti věřím.“

,,A kdo že tě vlastně postřelil?“ znovu se zeptal Jimmy, když podával Henrymu láhve whisky.
,,Neznáš – nějaký Jerry Roalstad...“
Jimmy se zakuckal.
,,Snad ho neznáš? Toho parchanta...“
,,Parchant to je. Znám ho moc dobře. Je to totiž můj otec.“ koktavě ze sebe vydával Jimmy.
,,No jistě! Marie vždycky říkala, že jí trápí dva problémy – škaredý náramek a to že nezná svého bratra! Kdybys chtěl...“ Henry se zasmál. Dopadlo to přece dobře – teda až na náramek Marie...
,,Vím že mám sestru. Ale nevím jak se jmenuje. Nebýt otce, nikdy bychom se nepoznali... Můžu jít s tebou?“ Jimmyho oči zasvítily.
Původně chtěl Henry říct, že už mu to nabízel. Ale došlo mu, že Jimmy moc neposlouchá a určitě se těší na Marii.

Když dorazili, za barem byl šerif. Nic neřekl, nalil jsi whisky, z pod stolu vytáhl porci krocana s brusinkovou omáčkou a sedl si zpět ke svému stolu.


Konec...

Pokud se Vám to líbilo, můžete příspěvek ohodnotit kladnou reputací. ;-)
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru