O Marii
Červená lucerna, jak dračí oko září,
to láká tě Marie s nevinnou tváří.
Pro ni střílí se, chlapci i muži,
když na ně se usměje a hodí jim růži..
Pak honky tonk piano vřavu tu přehluší,
Marie zpívá, o lásce, o duši.
Že láska je prodejná a růže vadne
že duše je ztracená, a srdce chladne...
A slova rozsívá teď ztichlou nálevnou,
i mordýři měknou, myšlenkou nádhernou,
že přestanou zabíjet i začnou pracovat,
jen aby mohli být s Marií Roaldstad.
Však každá píseň, mívá svůj konec,
a překrásným myšlenkám zazvoní zvonec.
Všichni se otřepou a spláchnou žitnou,
ty podivné myšlenky co za srdce chytnou...
A zas všichni u baru, rychle se opíjí,
falešně hrajou, perou a zabíjí.
I šerif se ožral, je zas jak dělo,
Marie dál zas nabízí tělo....
To příběh je jedné, barové děvy,
co na prodejnou lásku nabízí slevy.
Na venek tvrdá je, to každý vidí,
však uvnitř děvčátko, jež trápí se a stydí.......