DeletedUser
Guest
Upozornění: Omluvte případné chyby v textu (z češtiny nemám samé jedničky).
Jedná se o takový můj menší pokus z nudy. Nemusíte to vůbec číst!
Budu rád za každou kritiku, ať vím co změnit, nebo vylepšit.
Venku zuřila bouře. Blesky křižovali oblohu. Hrom otřásal zemí a déšť bičoval rozbahněnou hlavní cestu jednoho zapadlého městečka. Voda na cestě šplíchala pod kopyty dvou jezdců. Dešťové kapky jim bubnovali do kožených klobouků a stékali po pláštích, v nichž byli jezdci zabaleni.
„ V tomhle dešti dál jet nemůžeme“ ozval se menší jezdec na vraníkovi a zastavil.
„ Máš pravdu bratříčku. Zajedu ustájit koně . Zajdi tamhle do salónu a zkus se zeptat na nějaký nocleh. Sejdem se tam,“ řekl hromotluk na hnědákovi a dodal: „Dej na sebe pozor.“
„ O mě se nemusíš bát.“
Menší jezdec seskočil z koně a podal uzdu hromotlukovi. Ten pobídl koně a zamířil do stájí. Když hromotluk zmizel za rohem mrňous přeskákal přes kaluže k salónu. Před lítačkami se zastavil. Zhluboka se nadechl a vešel dovnitř.
Špinavý a smradlavý salón, vřel. Číšnice roznášeli pití od jednoho stolu k druhému. V rohu pod schody stálo na piano u něhož seděl blonďák s naraženým černým cylindrem na hlavě a modrou károvanou košilí. Barman stál za pultem a bez nějakého většího zájmu drhnul špinavou sklenici ještě špinavším hadrem. Všechna jeho práce tak přicházela v niveč. Každý tuctový balík z města tu seděl u stolu, nebo u baru a nasával. Pár z nich hrálo u stolů karty a kostky. Zkrátka tuctový pajzl, kterých bylo všude na divokém západě plno.
Nikdo příchozímu nevěnoval větší pozornost, tak sundal z hlavy klobouk a oklepal z něho vodu. Zamířil k baru.
„ Zdravíčko,“ pozdravil mrňous plešatého barmana s mohutným knírem.
„ Tak co to bude mladej?“ Optal se barman.
“ Jednu whisky,“ odpověděl mrňous, rukou si při tom prohrábl střapaté hnědé vlasy a poškrábal se na strništi.
Barman přestal “leštit“ sklenku a položil ji vedle mrňousova klobouku z hnědé kůže.
„ Ten nebyl zrovna nejlevnější co?“ Zeptal se barman, nalévajíc whisky.
„ Tak nějak.“ Odpověděl mrňous a bez mrknutí oka do sebe nalil své pití.
Prázdnou sklenkou pak třikrát zaklepal o pult.
„Kde by se tu dalo přespat?“ prohodil směrem k barmanovi, který mu naléval další sklenku.
„Kvůli té bouřce máme všechno obsazený, ale zkuste se zeptat u Rose. Má menší hotýlek na druhém konci města.“
„Určitě se tam stavím. Ještě jednu,“ řekl mrňous a ukázal na zase prázdnou sklenku.
Zhruba za půl hodiny dorazil do salónu i mrňousův bratr, skoro dva metry měřící kovboj, s širokými rameny. Z pod klobouku mu svítili zelené oči, pod kterýma měl křivý nos a hustý plnovous. Hromotluk se rozhlídnul po salónu a zjistil, že jeho bráška hraje karty o tři stoly dál s partou dělňasů.
Nervózně se zavrtěl. Tohle místo smrdělo průšvihem. Vytáhnul z náprsní kapsy svého černého pláště doutník. Zapálil si a vypustil z úst hustý oblak nazelenalého kouře. Zamířil k baru pro pití. Objednal si tequilu a pozoroval bratra jak dál vesele hraje poker.
Hromotluk do sebe právě klopil třetího panáka, když se ozval rachot. Piano přestalo hrát. Hovor utichl. Všichni přítomní se dívali jen jedním směrem..
„A je to tady,“ procedil hromotluk pod vousy.
Otočil se a viděl jak největší z dělňasů držel jeho malýho brášku za plášť asi dvě stopy nad zemí.
„Vrať ty prachy, podvodníku,“ křičel celý rudý vzteky.
Pokračování příště!
Jedná se o takový můj menší pokus z nudy. Nemusíte to vůbec číst!
Budu rád za každou kritiku, ať vím co změnit, nebo vylepšit.
Venku zuřila bouře. Blesky křižovali oblohu. Hrom otřásal zemí a déšť bičoval rozbahněnou hlavní cestu jednoho zapadlého městečka. Voda na cestě šplíchala pod kopyty dvou jezdců. Dešťové kapky jim bubnovali do kožených klobouků a stékali po pláštích, v nichž byli jezdci zabaleni.
„ V tomhle dešti dál jet nemůžeme“ ozval se menší jezdec na vraníkovi a zastavil.
„ Máš pravdu bratříčku. Zajedu ustájit koně . Zajdi tamhle do salónu a zkus se zeptat na nějaký nocleh. Sejdem se tam,“ řekl hromotluk na hnědákovi a dodal: „Dej na sebe pozor.“
„ O mě se nemusíš bát.“
Menší jezdec seskočil z koně a podal uzdu hromotlukovi. Ten pobídl koně a zamířil do stájí. Když hromotluk zmizel za rohem mrňous přeskákal přes kaluže k salónu. Před lítačkami se zastavil. Zhluboka se nadechl a vešel dovnitř.
Špinavý a smradlavý salón, vřel. Číšnice roznášeli pití od jednoho stolu k druhému. V rohu pod schody stálo na piano u něhož seděl blonďák s naraženým černým cylindrem na hlavě a modrou károvanou košilí. Barman stál za pultem a bez nějakého většího zájmu drhnul špinavou sklenici ještě špinavším hadrem. Všechna jeho práce tak přicházela v niveč. Každý tuctový balík z města tu seděl u stolu, nebo u baru a nasával. Pár z nich hrálo u stolů karty a kostky. Zkrátka tuctový pajzl, kterých bylo všude na divokém západě plno.
Nikdo příchozímu nevěnoval větší pozornost, tak sundal z hlavy klobouk a oklepal z něho vodu. Zamířil k baru.
„ Zdravíčko,“ pozdravil mrňous plešatého barmana s mohutným knírem.
„ Tak co to bude mladej?“ Optal se barman.
“ Jednu whisky,“ odpověděl mrňous, rukou si při tom prohrábl střapaté hnědé vlasy a poškrábal se na strništi.
Barman přestal “leštit“ sklenku a položil ji vedle mrňousova klobouku z hnědé kůže.
„ Ten nebyl zrovna nejlevnější co?“ Zeptal se barman, nalévajíc whisky.
„ Tak nějak.“ Odpověděl mrňous a bez mrknutí oka do sebe nalil své pití.
Prázdnou sklenkou pak třikrát zaklepal o pult.
„Kde by se tu dalo přespat?“ prohodil směrem k barmanovi, který mu naléval další sklenku.
„Kvůli té bouřce máme všechno obsazený, ale zkuste se zeptat u Rose. Má menší hotýlek na druhém konci města.“
„Určitě se tam stavím. Ještě jednu,“ řekl mrňous a ukázal na zase prázdnou sklenku.
Zhruba za půl hodiny dorazil do salónu i mrňousův bratr, skoro dva metry měřící kovboj, s širokými rameny. Z pod klobouku mu svítili zelené oči, pod kterýma měl křivý nos a hustý plnovous. Hromotluk se rozhlídnul po salónu a zjistil, že jeho bráška hraje karty o tři stoly dál s partou dělňasů.
Nervózně se zavrtěl. Tohle místo smrdělo průšvihem. Vytáhnul z náprsní kapsy svého černého pláště doutník. Zapálil si a vypustil z úst hustý oblak nazelenalého kouře. Zamířil k baru pro pití. Objednal si tequilu a pozoroval bratra jak dál vesele hraje poker.
Hromotluk do sebe právě klopil třetího panáka, když se ozval rachot. Piano přestalo hrát. Hovor utichl. Všichni přítomní se dívali jen jedním směrem..
„A je to tady,“ procedil hromotluk pod vousy.
Otočil se a viděl jak největší z dělňasů držel jeho malýho brášku za plášť asi dvě stopy nad zemí.
„Vrať ty prachy, podvodníku,“ křičel celý rudý vzteky.
Pokračování příště!
Naposledy upraveno moderátorem:
