Zdá se, že Matěj potřeboval spánek jako sůl. Do jídelny vkročil v již lepší náladě.
"Tady jsou lana, hřebíky, louče, kladiva. A tady nám kuchař nachystal svačinu. Tak pojďme, ať to stihneme do setmění."
Vydávají se ke stěně, kde Waupee ztratil tehdy v noci stíny. Odhrnou listí břečťanu a opravdu je tam jiná barva zdi. Ve slunečním svitu to nebylo patrné, ale teď, kdy se slunce posunulo dále na západ, je změna patrná.
John se opírá o jednu dlaždičku, něco slabě lupne a otevírá se ponurá chodba. Za tajnými dveřmi je police a na ni jsou nachystané lampy. Jednu rozsvítí, zavřou za sebou dveře a kráčejí tunelem až na jeho konec. Tam vidí klasickou závoru, otevřou ji a vycházejí ve stodole, 200m od hlavního domu Bohemia Manor.
Venku je pozdraví dívka s rýčem a dál se věnuje své práci.
Marie je překvapená. "Tady vůbec nikoho nepřekvapí, že jsme vešli na jejich pozemek?"
Matěj se usmívá. "Ne, ví o nás. Vsadím se, že všude okolo je plno očí a Waupee to už zřejmě zjistil." Waupee se nevyjadřuje, tady ho už nic nepřekvapí.
Vydají se směrem k útesu. Za půl hodinky jsou na místě. Všem se zatají dech. Už dlouho neviděli tak krásný pohled na civilizaci na jedné straně a divokou přírodu na druhé. V dáli vidí, jak oceán buší do pevniny.
"Zajímá mě, jak mohou ty lodě proplout až do přístavu." Hans se opatrně naklání přes okraj útesu. Už také vidí ty strmé schody dolů. "Nechme lodě proplouvat a pojďme dolů."
Muži přivážou jeden konec lana ke skobám z hřebíků a druhý si uvážou kolem pasu. Pomalinku začínají sestupovat dolů. trvá jim dobrou hodinu, než se dostanou dolů. Zpěv ptactva zaniká v dunění. Byl tu takový hluk, jako by se země měla co nejdříve roztrhnout. Skupina kráčí dál proti proudu vody, která teče tímto kaňonem a vlévá se do přístavu.
Najednou cesta končí. Před nimi je velká skála a v ní díra.
"Otvor je dost velký na to, aby jím proplula menší loď, pokud by tu ovšem proudila voda." Uvažuje nahlas Hans
Waupee rozdělá oheň a zapálí louče. Každý si vezme jednu. Pomalu vcházejí do nitra skály. Musí našlapovat opatrně, kameny jsou kluzké a ze stropu padají kapky vody.
Pomalu postupují vpřed. Trvá jim celou hodinu, než uvidí slabé světlo, které uniká stropem. Vcházejí do obrovské jeskyně. Údivem se jim zatají dech.
Podepřený na dřevěných špalcích se, ve své celé majestátnosti, pyšně tyčí krásný koráb. Pod jeho přídí je napsáno La Grace.
Přátele úžasem padnou na zem.
"Himl hergot, tak to bych vůbec nečekal. Matěji, to je ta loď! Loď tvého prapředka, že ano?" Henry přistupuje k lodi a jemně ji hladí. Je nádherná.
"Tak jste ji přece našli? Můžete na palubu. Nebojte, nic se vám nestane. Dobře se o ni staráme."
Přátelé se otáčejí za hlasem. Přísná žena z Bohemia Manor, tentokrát oblečená do mužských šatů, stojí u vchodu.
Prochází kolem nich, přiloží ruku na bok lodi a zavře oči.
"Prosím, klidně si ji prohlédněte."
Přátelé se nenechavají pobízet. Procházejí všechny paluby a podpalubí. Hans všem vysvětluje, jak taková loď přepadávala jiné lodě, co převážela, a kde se skladovalo vzácné zboží, kde suchary a sudy s vodou...
Marie je fascinována kapitánským salónkem. Vypadá to, že je tady spousta suvenýrů. Zkouší si kapitánův klobouk. Najde zrcadlo, ale světlo je velmi chabé. Snaží se rám zrcadla odchýlit na stranu. Chvilku se zrcadlem zápasí a najednou uslyší cvaknutí. V podlaze se otevřou dvířka.
"Matěji, juuuuu, koukej co jsem našla."
Matěj z tajné skrýše v podlaze vytahuje zvláštní pečetidlo a svitek papíru. Pečetidlo je ve tvaru válečku, je krásně opracované a na jeho konci vystupje lev - stejné zvíře, jako na bráně do Bohemia Manor.
"Schovej to Marie do své tašky, nikomu ani slovo." Matěj položi prst na Mariiny rty a zavrtí hlavu. "Vysvětlím ti to později."
"Je čas se vrátit, za chvíli se to tu naplní vodou." Žena odchází a přátelé ji následují.
Stihnou to včas. Na útes se dostanou pár minut před západem slunce. Dole pod útesem nastává pekelná vřava.
Rozloučí se s dámou a spěchají do hotelu.
Jít na průzkum - 2 hodiny
Hledat poklad - 3 hodiny