DeletedUser
Guest
Kapitola 1. - Neskutečné setkání
Tu jsem jednou ráno šel po ulici rozrůstajícího se Washingtonu a najednou slyším, jak na mě někdo zezadu volá: "Pane! Pane, stůjte prosím! Pane!" Tak jsem se na chvíli zastavil zda-li to ten mladí volá na mne, zjistil jsem, že to opravdu ten mladík volá na mne, tak jsem se otočil abych zjistil co po mne chce. "Co si přejete mladíku? zeptal jsem se. "Chtěl jsem se vás zeptat, jestli nechcete jít prozkoumat bájný Důl velkého medvěda, prý se v něm skrývají dva vozy plné zlata.", a já už jsem cítil jistou šanci, která by se mohla skrývat v tomto bájném dole. "Dobrá, mohu to zkusit, to jistě, ale jak víte, že tento důl opravdu existuje?" zeptal jsem se s jistým podezřením v hlase. "Mám mapu, a na ní je vyznačeno kde má být." Zamyslel jsem se. V duchu jsem přemítal, zda-li to je sen nebo realita, znělo to příliš pohádkově, ale odpověděl jsem: "Opravdu? Dobrá, kdy teda vyrazíme?" "Už mám všechno na výpravu nachystané, jen se mnou nikdo nechce jet, myslí si že jsem blázen..." odpověděl mi. "... ale nejsem, už mám naplánovanou i trasu kudy jet..." já jsem se zase zamyslel, "Není to opravdu nějaký blázen s vymyšlenou historkou?" ptal jsem se sám sebe. "Dobrá, dobrá, větřím vám, ale doufám, že to není jen nějaká historka." "Ne pane, mluvím pravdu, ten důl opravdu existuje, ale vyrazit můžeme až zítra ráno, dnes večer si vezměte pouze nejnutnější věci, aby jsme koně moc nezatížili, sejdeme se před domem šerifa." "Dobrá, zítra se sejdeme před šerifovým domem, ale už v 8 ráno." "Dobrá, na shledanou zítra!". Doma jsem o tom nepřestal přemýšlet, v hlavě se mi pořád točily myšlenky na neskutečné bohatství.
Kapitola 2. - Má první výprava do neznáma
"Miláčku vzbuď se, vzbuď se, musíš už jet na tu výpravu jak jsi říkal!" volala na mě má žena, se snahou vzbudit mě. "Ano, ano už jdu." odpověděl jsem rozespalým hlasem. "Kolik je hodin?" "Je už půl osmé ráno, musíš si pospíšit." "Ach ne! To nemám šanci stihnout! Rychle! Kufr! Cylindr! Hůl! Ták, a můžu vyrazit, do deseti minut musím být na místě! Ahoj miláčku, uvidíme se za 3 dny."Tentokrát jsem opravdu spěchal, ale díky tomu jsem to stihl ještě s 2-minutovým předstihem, ten mladík ze včerejška už tam na mne čekal. "Dobré ráno." řekl mi. "Dobré ráno!" odpověděl jsem ještě trochu udýchaně. "Můžeme vyrazit?" zeptal se mne. "Ano, můžeme." řekl jsem už klidným hlasem. "Máte dynamit kdyby jsme náhodou potřebovali něco vyhodit do povětří?" "Ano, vzal jsem pro jistotu i dvě Winchestrovky a bednu nábojnic, kdyby nás napadli Indiáni." "Dobrá, tak teda vyjedeme, času není nazbyt."
Kapitola 3. - Drahocenný náklad
"Ták, a jsme na místě pane, tady někde by měl být ten důl... Můj bože! To je on, má nad vchodem dovnitř velkou medvědí hlavu! Pojďte pane, jdeme dovnitř!" "Dobrá, ale musíme si dávat pozor, může tam být nějaká past..." O chvíli později... "Panebože! Vždyť to jsou ty tři vozy, o kterých jsem slyšel!" "Mladíku, vy nejste blázen, vy jste to nejlepší co mě mohlo potkat!" "Díky pane, ale klidně si to zlato nechte, já nic nechci!" "Ale... vždyť si musíte vzít aspoň jeden vůz!" "Ne pane, nechte si to, rád pomáhám lidem, prosím, vezměte si ho!" "Opravdu? Dobrá, jste velice štědrý mladíku, doufejme, že se ještě někdy potkáme!" "Ano pane, pomohu vám to zlato naložit na vůz, odvezu vás do města a pak je už jen a jen vaše!"
Kapitola 4. - Nejlepší návrat
"Miláčku! Jsem už doma! A mám to zlato, jsme bohatí!" "Opravdu? To je skvělé! Postavíme si město! A pojmenujeme ho "San Francisko", bude to ráj na zemi!" "Ano, ale musíme si na to najmout nějaké dělníky!"
Tu jsem jednou ráno šel po ulici rozrůstajícího se Washingtonu a najednou slyším, jak na mě někdo zezadu volá: "Pane! Pane, stůjte prosím! Pane!" Tak jsem se na chvíli zastavil zda-li to ten mladí volá na mne, zjistil jsem, že to opravdu ten mladík volá na mne, tak jsem se otočil abych zjistil co po mne chce. "Co si přejete mladíku? zeptal jsem se. "Chtěl jsem se vás zeptat, jestli nechcete jít prozkoumat bájný Důl velkého medvěda, prý se v něm skrývají dva vozy plné zlata.", a já už jsem cítil jistou šanci, která by se mohla skrývat v tomto bájném dole. "Dobrá, mohu to zkusit, to jistě, ale jak víte, že tento důl opravdu existuje?" zeptal jsem se s jistým podezřením v hlase. "Mám mapu, a na ní je vyznačeno kde má být." Zamyslel jsem se. V duchu jsem přemítal, zda-li to je sen nebo realita, znělo to příliš pohádkově, ale odpověděl jsem: "Opravdu? Dobrá, kdy teda vyrazíme?" "Už mám všechno na výpravu nachystané, jen se mnou nikdo nechce jet, myslí si že jsem blázen..." odpověděl mi. "... ale nejsem, už mám naplánovanou i trasu kudy jet..." já jsem se zase zamyslel, "Není to opravdu nějaký blázen s vymyšlenou historkou?" ptal jsem se sám sebe. "Dobrá, dobrá, větřím vám, ale doufám, že to není jen nějaká historka." "Ne pane, mluvím pravdu, ten důl opravdu existuje, ale vyrazit můžeme až zítra ráno, dnes večer si vezměte pouze nejnutnější věci, aby jsme koně moc nezatížili, sejdeme se před domem šerifa." "Dobrá, zítra se sejdeme před šerifovým domem, ale už v 8 ráno." "Dobrá, na shledanou zítra!". Doma jsem o tom nepřestal přemýšlet, v hlavě se mi pořád točily myšlenky na neskutečné bohatství.
Kapitola 2. - Má první výprava do neznáma
"Miláčku vzbuď se, vzbuď se, musíš už jet na tu výpravu jak jsi říkal!" volala na mě má žena, se snahou vzbudit mě. "Ano, ano už jdu." odpověděl jsem rozespalým hlasem. "Kolik je hodin?" "Je už půl osmé ráno, musíš si pospíšit." "Ach ne! To nemám šanci stihnout! Rychle! Kufr! Cylindr! Hůl! Ták, a můžu vyrazit, do deseti minut musím být na místě! Ahoj miláčku, uvidíme se za 3 dny."Tentokrát jsem opravdu spěchal, ale díky tomu jsem to stihl ještě s 2-minutovým předstihem, ten mladík ze včerejška už tam na mne čekal. "Dobré ráno." řekl mi. "Dobré ráno!" odpověděl jsem ještě trochu udýchaně. "Můžeme vyrazit?" zeptal se mne. "Ano, můžeme." řekl jsem už klidným hlasem. "Máte dynamit kdyby jsme náhodou potřebovali něco vyhodit do povětří?" "Ano, vzal jsem pro jistotu i dvě Winchestrovky a bednu nábojnic, kdyby nás napadli Indiáni." "Dobrá, tak teda vyjedeme, času není nazbyt."
Kapitola 3. - Drahocenný náklad
"Ták, a jsme na místě pane, tady někde by měl být ten důl... Můj bože! To je on, má nad vchodem dovnitř velkou medvědí hlavu! Pojďte pane, jdeme dovnitř!" "Dobrá, ale musíme si dávat pozor, může tam být nějaká past..." O chvíli později... "Panebože! Vždyť to jsou ty tři vozy, o kterých jsem slyšel!" "Mladíku, vy nejste blázen, vy jste to nejlepší co mě mohlo potkat!" "Díky pane, ale klidně si to zlato nechte, já nic nechci!" "Ale... vždyť si musíte vzít aspoň jeden vůz!" "Ne pane, nechte si to, rád pomáhám lidem, prosím, vezměte si ho!" "Opravdu? Dobrá, jste velice štědrý mladíku, doufejme, že se ještě někdy potkáme!" "Ano pane, pomohu vám to zlato naložit na vůz, odvezu vás do města a pak je už jen a jen vaše!"
Kapitola 4. - Nejlepší návrat
"Miláčku! Jsem už doma! A mám to zlato, jsme bohatí!" "Opravdu? To je skvělé! Postavíme si město! A pojmenujeme ho "San Francisko", bude to ráj na zemi!" "Ano, ale musíme si na to najmout nějaké dělníky!"
