Svátky se nedějou

[DeletedUser]

Ráno jsem se vzbudil do dalšího podělanýho dnu. No, ráno... slunce mi pražilo do ksichtu o stošet, takže už bylo asi pokročilejší ráno. Chtěl jsem si dát snídani, ale bedna s whisky, kterou jsem poctivě ukradl z Billovi palírny byla prázdná. Nakouknul jsem do spižírny jestli náhodou nebudu mít štestí a místo kusu tvrdýho chleba jsem objevil něčí uříznutou ruku. Vypadala trochu jako indiánská protože měla plno všelijakých náramků a cetek. Docela jsem se zalekl, ale pak jsem uviděl ten tvrdej chleba, úplně prolezlej všelijakou verbeší a už jsem neměl hlad. Vylezl jsem z mojí chatrče (no, patřila mímu bejvalímu kamarádovi, než ho zabila přirozená smrt) a vidim, že před Henryho barem je plno lidí a šerif Fitzák se spoustou jeho kumpánů. Chtěl jsem tam rovnou jít, ale znám se, určitě by se to týkalo i mě, tak jsem radši velkým obloukem došel k baru zezadu. Tam seděla v tý špíně co je na zemi Marie a kouřila jedno cigáro za druhym a byla pěkně v depresi. Jakmile mě uviděla, hned mi se zlostí šeptala, co tady ku**a dělám, že před pár chvílema na mě šerif vyhlásil pátračku. Vůbec jsem nevěděl co se děje. Řekl jsem jí, že nemám ponětí o čem to mele a jestli náhodou neví o nějaký bedně s chlastem, co si sem dozadu občas schová Henry. Hned na mě vybalila, že neví jestli na mě má hned zavolat šerifa, když jsem jí včera taky skoro zabil, ale že jsem se ptal na tu bednu, to jí šlo jednim sem a druhym ven. Ze srandy jsem se zeptal, kolikpak jsem teda zabil lidí. Řekla, že tři a skoro čtyři, kdyby mi včera neřekla, že si mě teda vezme za muže, když jí nezabiju. Teď už jsem začínal tušit co se děje. Řekl jsem jí, že na nic takovýho nepamatuju aže jí nevěřim. Souhlasila se mnou. Prej jsem byl včera už docela navátej a museli mě vyhodit z baru. Tak jsem šel domu. Asi po dvou hodinách jsem se vrátil uplně ožralej a v ruce jsem držel mačetu a prázdnou bednu od whisky a řval jsem na Henryho, že to je zakrslej lump s knírem. Přišel ke mě Waupee a říkal mi, ať jdu domů se vyspat, ale napřed ať mu dám tu mačetu a nastavil ruku. No tak jsem mu jí usek protože jsem mu jí asi nechtěl dát. Najednou se prej na mě vrhnul nějakej kluk, ale než stačil cokoli udělat, sám se mi na tu mačetu napích. V tom začala panika. Většina lidí utekla pryč. Waupee se válel s řevem na zemi, tak jsem ho prej dodělal, aby lidi v sousedních domech mohli spát. Henry po mě vystřelil z brokovnice, ale těsně před tím, jsem uklouzl po krvi a tudíž mě netrefil. Válel jsem se na zemi, jako kdybych byl mrtvej. Pomalu ke mě šel a sklonil se nade mnou a prej mě litoval. A najednou jsem mu tu mačetu zapích přímo do krku se slovy: "Doufám, že si tu kravinu pod nosem oholíš". A pak jsem prej popadl tu ruku a utekl s ní někam do lesa. Nechápu, jak si to Marie mohla takle pamatovat, ale asi jsem v pěknym průšvihu. V tom se otevřeli dveře a vyšel z nich šerif a začal mluvit k Marii. Byl ke mě zády a nevšimnul si mě. Marie ještě víc znervózněla. Nevim proč jsem to udělal, ale vrhnul jsem se na něj a udeřil ho do hlavy. Padl k zemi, ale neomráčilo ho to. Začal na mě řvát a snažil se zvednout a dát mi taky jednu. Kopnul jsem ho do obličeje a začal jsem zdrhat.
Po chvíly jsem se otočil a viděl jsem, že se za mnou žene asi 20 mužů na koních. V takovýhle chvíly jsem si mohl jenom říct "Marie, byl bych blbej manžel".