Jak si povařit jídélko na den Díkůvzdání
Tento velice unikátní dochovaný ústřižek knihy receptů pochází z poloviny 19. století. Je nedocenitelným dědictvím Škudlivýho Charlieho, starýho joudy, co se potuloval po Severní Dakotě a později i Texasu, aby mohl lidem způsobovat trable do jejich již tak těžkého života ovlivněného honáky krav, indiány a všudypřítomnou americkou vládou. Nikdo pak nechápal, jak mohl tento starý štramák na sklonku svého života tak sakramentsky zbohatnout. Ale věřte mi: Charlie, to byl takovej škudlil, že ten by zbohatnul, i kdyby viděl ty zelenkavé bankovky jenom z rychlíku.
"Jak si povařit jídélko na den Díkůvzdání"
Nazdar, kauboji. Tož, ty by sis chtěl připravit nějakou hostinu na den Díkůvzdání? A slavnostní? A s krocanem? Víš sakra, ty starej pardále, kolik stojí krocan? Tak na to honem rychle zapomeň.
Tož, já mám pro tebe jinej recept. Pěkně si pochutnáš, a ještě ti zůstanou prašule v kapse. A že ty bys chtěl porád toho krocana? Jestli přede mnou ještě jednou vyslovíš slovo krocan, tak na tebe vytasim ten svůj starej revolver, co jsem ho koupil tehdá v Dakotě ve výprodeji, a ostrejma nábojema (použitejma, ještě z války za nezávislost...) ti propálím kulku do hlavy. Dobrá, tak ještě jednou:
"Jak si povařit jídélko na den Díkůvzdání"
První, co potřebuješ, je ňákej hrnec. Už myslíš na to, že by sis ho koupil, že jo? Tak to prr... ty zajdeš za místníma vagónářema, co furt převážej nějaký zboží. A jelikož to zboží je celkem cenný, tak ho chtěj od někoho pohlídat. A za tvou prokázanou službu ti daj hrnec. Tak si ho vem a vrať se do kuchyně.
Ten hrnec je ale špinavej, že jo? No, mýt ho nebudeš, to zabere čas a čas jsou peníze. Kromě toho, taková viróza čas od času není nic špatnýho, jen tak si posedět doma, dát si doutníček...
Tak, teď si musíme sehnat ňákej stejk. Mohli bychom zabít sousedovu krávu, ale to v obavě o svůj život neuděláme. Tak zkusíme zabít jinou krávu. Nejbližší kráva je ovšem ve 3 kilometry vzdálené vesnici, tak to vzdáme, protože, jak jsem již říkal, čas jsou peníze. Soused ti prodá šunku. Sice už zná taky svejch pár dní. Ale chce za to moc peněz. Víš ty co? Tak to necháme být.
Tak, teď se musíme postarat o nějaký další ingredience. Co takhle udělat k tomu masu nějakou zeleninovou směs? Sakra, já zapomněl, maso nemáme, ale nevadí. Seženeme rajčata. Ale otázka je, kde? Nějaký jsme se pokusili vypěstovat na zahradě... ale, semena byly drahý, tak jsme koupili nějaký sešlý od místního indiánskýho domorodce. Takže nám z toho moc nevzešlo. Já vím, napadá tě, že bys měl zajít na trh, ale... víš vůbec, kolik stojej rajčata, ty cvokaři? Tak se na rajčata vykašli a zkus kukuřici. Ta se pěstuje všude.
Pokusil ses pokradmu přivlastnit několik kukuřic na poli místního farmáře? A těm modřinám se nediv. Tebe by k tomu vaření vůbec neměli pouštět. K čemu ti je, když umíš vařit, když ukradnout ingredience ani neumíš.
Tak víš ty co? Vem si těch pár chilli papriček, co máš ve spíži a hoď je do toho hrnce.
Co je tak nutnýho, že musíš vodcházet z kuchyně? Přišla ti SMS? A sakra, já zapomněl, že ten Bell ještě nevynalezl telefon. Měl by si už pospíšit, nebo se fakt naštvu.
Tak jo, teď si vem... a sakra! Co máš s tím tvým psem, lítá tady jak splašenej. Že v hrnci nic není? Já ti to říkal, ty starej šílenče. Víš ty co? Zeleninu necháme.
Teďkonc by to chtělo nějakou omáčku. Co třeba pivní? Tak někde ukradni - chci říct sežeň - nějaký dobré pivečko. Ale nezkoušej to v místní hospodě. Tam je moc drahý. Sežeň pár kvasnic a vyrob si ho doma... no jo, ale kvasnice taky něco koštujou. Tak zkus poprosit souseda, von s tebou soucítí, dá ti trošku pivečka.
Nedal ti ho? A proč máš tu druhou modřinu? Radši se vobejdeme bez pivečka.
No, a teď to dáme pěkně vařit. Že nemáš v tom hrnci nic? To snad neni možný. Kde se jenom stala chyba?
Chápu, že už tě to nebaví. Tak ti něco povím. Zajdi znova za těma vagónářema, a pomoz jim vopravit vagón. Oni ti daj něco k jídlu.
Já vím, moh jsem ti to říct rovnou. Ale to bych nebyl Škudlivej Charlie, abych nedělal někomu trable. Tak na mně nebuď naštvanej.