DeletedUser13871
Guest
Vánoce s Danielem Walkerem
„Tak je to tu zase, rok uplynul a já musím zase vymyslet nějaký vánoční příběh pro místní noviny“ povzdechl si Daniel Walker, bratr místního barmana Henryho Walkera, sedíc přitom u ranní skleničky whiskey. Bylo obecně známo, že velmi holduje alkoholu. I přesto byly jeho knihy a příběhy geniální. Vyvážely se nejen po celé Americe, ale také loděmi do Evropy, zejména do Anglie. „Brácha neměl bys tak pít, nebo bude naše město bez vánočního příběhu a víš, jak si na tuto tradici místní potrpí“ řekl Henry. Na to mu Daniel, který byl vytržen ze svého toku myšlenek odpověděl velmi stručně a hbitě „Já vím“ a otočil se k vedlejšímu stolu, kde seděl jeden z Otců poutníků, kteří připluli na lodi Mayflower z Velké Británie do Ameriky. „Vy, pane Turnere, nemáte nějakou inspiraci pro můj příběh?“, Nathan Turner se zamyslel a povídá: „Mohu ti povědět o našich prvních Vánocích v Americe, bylo to kruté, ale hezké zároveň.“ „Sem s ním! Dáme si skleničku a doutníček. Brácha hoď nám sem něco na zapití!“ zaradoval se Daniel.
A tak začal Nathan vyprávět: „ Vše začalo před 11 lety, roku 1620, tuším, že to bylo Září. Dostali jsme nabídku plavby na nově objevený kus pevniny. Já jelikož jsem byl trestně stíhán jsem to bral všemi deseti a za pár dní jsem měl nový domov. Avšak nebyl to zrovna ideální život, bylo to spíš ideální peklo. Měli jsme málo jídla, půda byla nějaká jiná než v Anglii a tak se nám nedařilo pěstovat v podstatě nic, Anglie neustále zvyšovala poplatky a my neměli z čeho platit. Ano, ten první rok jsme ztratili možná i polovinu kolonistů – nechť odpočívají v pokoji. Později, když jsme se zabydleli a zvykli si na zdejší podmínky se nám začalo dařit, nedaleký kmen Sóků nás naučil základům pěstování zdejších obilnin a dovolili nám lovit na jejich pláních. A tak jsme oslavili dnes již všem známé Díkuvzdání s pořádnou hostinou a o měsíc později přišel Štědrý den. Z Anglie nám dovezli jehličnan, děti a ženy vyráběli ozdoby ze slámy, dřeva a jiných materiálů, muži obstarávali hostinu. Večer jsme se všichni sešli, společně jsme se pomodlili za skvělou úrodu, nový začátek a za zesnulé přátelé kolonisty. Pravda, nebyly to ty nejbohatší Vánoce, ale i tak to byly ty nejhezčí a nejsilnější Vánoce, které jsem zažil v novém životě. Asi to bylo proto, že jsem přežil.“
„A tak jsem se nechal inspirovat tímto příběhem a vánoční večer jsem strávil se sklenkou whiskey, dýmkou nacpanou kvalitním tabákem, tužkou a papírem v temném koutku za svým psacím stolem. Ale i tak tohoto večera nelituji, neboť se tento příběh stal legendou, nebo dokonce i tradicí po pár dalších let a drží lidi pohromadě nejen o Vánocích.“ Zakončil epilogem svůj příběh Daniel Walker.
PS: Některé fakta mohou být nepřesná nebo nepravdivá.
Naposledy upraveno moderátorem: