DeletedUser17048
Guest
Ke konci 19. století v Severní i Jižní Dakotě panovala panika. Řešili se tam spory s indiány, kterým se nechtělo ze své země odejít. Ale i přes tyto zdánlivě nepříjemné podmínky se rozhodl muž jménem Sebastian Zimmer žijící v Německu do Dakoty emigrovat. A proč? No.. snažil se psát básně, ale nikoho to v Německu nezajímalo, proto se rozhodl odjet a zabydlet se v Americe. Dakota ještě nebyla tak mnoho osídlena, proto se vydal tam.
Po letním odpočinku se vydal do Dakoty, rozloučil se s tou trochou přátel, co měl, zabalil nejdůležitější věcy a odjel. Jelikož vystudoval za svého mládí vysokou školu, tak uměl i dobře anglicky a trochu ovládal i francouštinu. Každý by si pomyslel, že takto vzdělaný muž vydělává mnoho peněz, jenže on radši psal básně, takže jeho finance s potápěli. Do Ameriky odjel za peníze, zděděné po jeho otci. Když dorazil, tak ještě pár hodin strávil ve vlaku a nakonec vystoupil ve městěčku West Town na západě Severní Dakoty. Řekl si, že tady se klidně zabydlí. Po smrti svého otce mu zůstalo dost peněz, které si ve městské směnárně vyměnil za dolary. Bylo jich dost na minimálně roční ubytování v místním hotelu. Nikomu se nelíbil jeho německý přízvuk, on sám se bavil jen se šerifem a řekl si o drink, když po nocích seděl v baru. Byl ke všem hrozně uzavřený, nikdo ho moc neměl v lásce. Zanedlouho přišel prosinec, což pro američany znamenalo jen zimu. Ale on v Německu slavil 24. prosince Vánoce, což ve West Townu nikdo neznal, a kdo znal, tak je neslavil. On každý den jenom psali svojí knihu, snažil se jí propagovat, ale všichni ho měli za nepříjemného emigranta a tak to nikoho nezajímalo.
Za čas přišli Vánoce, Sebastian jako každé ráno šel na panáka whiskey, pak si všichni ve městě řekli, že určitě pude zas psát tu svou knihu, ale on se stavil za jedním kovbojem pučit pilu. Kovboj Daryl mu jí, ač nerad půjčil a jakoby ho následoval, celé město šlo také kousek s ním. Všichni sledovali co chce dělat. Sebastian uděl. Ušel asi 50 yardů k místnímu lesíku. Začal řezat stromky, dřevorubec Joe ho chtěl zastavit, ale šerif ho zastavil a řekl, že chce vědět, co ten chlap proboha vvádí a že ho případně na den – dva strčí do lochu. Všihni pomalu odcházeli domu. Jedinej šerif zůstal a i za tmy Sebastiana sledoval, před nocí Sebastian skončil s řezáním. A pomalu tahal za svůj dům jedenadvacet jedliček, šerif nevěděl, co to dělá, ale stejně Sebastionovy pomohl. Sebastian mu poděkoval a rozešli se. Sebastian zašel za hotel a každý stromek ozdobyl dřevěnými ozdobami, které od svého přistěhování vyráběl. Pomalu bylo ráno a lidé už skoro začínali vztávat, ale on to stihl! Všechny stromky položil před každý dům a pod každý z nich dal přání veselých Vánoc a malé dárečky. Ráno když lidé vyšli z domů byli překvapení! Všichni se jen rozplývali nad krásně ozdobenými stromky a byli potěšeni Sebastinovo prací, už pochopili proč řezal ty stromky. Každému tím udělal radost, lidé ho najednou začali mít rádi, ale hlavně se ptali k čemu to všechno dělal?! On, že 24. je přece výročí narození Ježíše Krista a lidé by na sebe měli být hodní a dávat si dárky. Řekl, že v Německu zdobili vždy všichni stromky. Lidem se to začlo moc líbit, dokonce si i přečetli jeho knihu a úředník
William Toad mu zařídil, aby vyšlo pár tuctů výtisků. Na důkaz věčnosti mu lidé darovali farmu. Sebastiana to dojalo, a na farmě si pořídil nejlepší obchod se stromkama v kraji, na Vánoce mu vždy kapsy jen přetékaly penězmi. Za mnoho peněz si o pár let později pořídil knihtisk a tisknul své knihy ve velkém. Stal se byznysmenem. Městečko si ho zamilovalo, a díky němu začlo slavit Vánoce. Sebastianovi se splnil jeho sen.
Celý příběh je kompletně smyšlený, proto to prosím berte na vědomí.
Šťastné a veselé přeje hráč na serveru Dakota jménem frenky11, také PF 2013!
Po letním odpočinku se vydal do Dakoty, rozloučil se s tou trochou přátel, co měl, zabalil nejdůležitější věcy a odjel. Jelikož vystudoval za svého mládí vysokou školu, tak uměl i dobře anglicky a trochu ovládal i francouštinu. Každý by si pomyslel, že takto vzdělaný muž vydělává mnoho peněz, jenže on radši psal básně, takže jeho finance s potápěli. Do Ameriky odjel za peníze, zděděné po jeho otci. Když dorazil, tak ještě pár hodin strávil ve vlaku a nakonec vystoupil ve městěčku West Town na západě Severní Dakoty. Řekl si, že tady se klidně zabydlí. Po smrti svého otce mu zůstalo dost peněz, které si ve městské směnárně vyměnil za dolary. Bylo jich dost na minimálně roční ubytování v místním hotelu. Nikomu se nelíbil jeho německý přízvuk, on sám se bavil jen se šerifem a řekl si o drink, když po nocích seděl v baru. Byl ke všem hrozně uzavřený, nikdo ho moc neměl v lásce. Zanedlouho přišel prosinec, což pro američany znamenalo jen zimu. Ale on v Německu slavil 24. prosince Vánoce, což ve West Townu nikdo neznal, a kdo znal, tak je neslavil. On každý den jenom psali svojí knihu, snažil se jí propagovat, ale všichni ho měli za nepříjemného emigranta a tak to nikoho nezajímalo.
Za čas přišli Vánoce, Sebastian jako každé ráno šel na panáka whiskey, pak si všichni ve městě řekli, že určitě pude zas psát tu svou knihu, ale on se stavil za jedním kovbojem pučit pilu. Kovboj Daryl mu jí, ač nerad půjčil a jakoby ho následoval, celé město šlo také kousek s ním. Všichni sledovali co chce dělat. Sebastian uděl. Ušel asi 50 yardů k místnímu lesíku. Začal řezat stromky, dřevorubec Joe ho chtěl zastavit, ale šerif ho zastavil a řekl, že chce vědět, co ten chlap proboha vvádí a že ho případně na den – dva strčí do lochu. Všihni pomalu odcházeli domu. Jedinej šerif zůstal a i za tmy Sebastiana sledoval, před nocí Sebastian skončil s řezáním. A pomalu tahal za svůj dům jedenadvacet jedliček, šerif nevěděl, co to dělá, ale stejně Sebastionovy pomohl. Sebastian mu poděkoval a rozešli se. Sebastian zašel za hotel a každý stromek ozdobyl dřevěnými ozdobami, které od svého přistěhování vyráběl. Pomalu bylo ráno a lidé už skoro začínali vztávat, ale on to stihl! Všechny stromky položil před každý dům a pod každý z nich dal přání veselých Vánoc a malé dárečky. Ráno když lidé vyšli z domů byli překvapení! Všichni se jen rozplývali nad krásně ozdobenými stromky a byli potěšeni Sebastinovo prací, už pochopili proč řezal ty stromky. Každému tím udělal radost, lidé ho najednou začali mít rádi, ale hlavně se ptali k čemu to všechno dělal?! On, že 24. je přece výročí narození Ježíše Krista a lidé by na sebe měli být hodní a dávat si dárky. Řekl, že v Německu zdobili vždy všichni stromky. Lidem se to začlo moc líbit, dokonce si i přečetli jeho knihu a úředník
William Toad mu zařídil, aby vyšlo pár tuctů výtisků. Na důkaz věčnosti mu lidé darovali farmu. Sebastiana to dojalo, a na farmě si pořídil nejlepší obchod se stromkama v kraji, na Vánoce mu vždy kapsy jen přetékaly penězmi. Za mnoho peněz si o pár let později pořídil knihtisk a tisknul své knihy ve velkém. Stal se byznysmenem. Městečko si ho zamilovalo, a díky němu začlo slavit Vánoce. Sebastianovi se splnil jeho sen.
- Sebastian zemřel roku 1936 v Bostonu jako špičkový spisovatel a měl dvě děti s dcerou šerifa města West Town.
Celý příběh je kompletně smyšlený, proto to prosím berte na vědomí.
Šťastné a veselé přeje hráč na serveru Dakota jménem frenky11, také PF 2013!