úkol č.4:
Na westu jsem se ocitla náhodou. Nevlastní syn tuto hru hrál asi rok. Pořád nás spřítelem přesvědčoval jak je skvělá. Přesvědčil nás že se máme zapojit taky. Tak jsme začli hrát. Mladý se na to asi po půl roce na to vykašlal. My s přítelem hrajeme dodnes. Je to nejméně 4 roky. Měli jsme spolu krásné město. Přítele na čas hra přestala bavit, tak ze světa 4 odešel, já tam zůstala do poslední možné chvíle. Dost mne na Inno zrušením světa 4 naštvalo.
Město ve kterém jsem po odchodu přítele zůstala sama jsem opustila. Přešla jsem do města kde mne pěkně přivítali. Dost mne chránili před duelanty. To jsem jim vracela pomocí při bitvách. Taky suroviny jsem jim dávala za lepší ceny. Proto jsem se bála že když skončí svět 4 tak se naše parta rozpadne. Dobře se nám tam podařila i akce Rudolf. Na 3 světech kde hraju jsem dobrodruh. Jen na jednom jsem voják. Na světě 4 jsem se špatně rozhodla u šerifa. Nemůžu mít proto zlatou pušku. To mne dost mrzí. V době kdy jsem tento úkol plnila nikdo o tom jaký bude mít vliv rozhodnutí nevěděl. Myslím si že je to dost nefér. Tohle by mělo Inno zohlednit. Nebo nám dát nějakou kompenzaci. Hráči starých světů kde se o tomto nevědělo jsou tím dost omezení v bitvách. Už jsem chctěla s hrou končit. Skoro mne už nebavila. Ale pak jsem uviděla na betě kde taky hraju novou mapu. Po tom co ji zavedli i na další světy jsem se ke hře zase vrátila. Baví mne o dost víc. Na světě 9 kam jsem migrovala jsem naštěstí našla lidi z města kde jsem dřív byla. Zase chodím do bitev. Zas s nima obchoduju. Je to skoro jako dřív. Skoro..
