• Nově připravovaná aktualizace 2.172 je naplánována na úterý 26. dubna. Upozorňujeme, že může dojít ke změně data i obsahu aktualizace. Více informací najdete na herním fóru
  • Henry byl pozván k oslavě založení města Independence. Zavázal se, že přinese mapu města, která by měla být v jeho domě. Bohužel ji nemůže najít. Pomůžete mu vyřešit problém a mapu najít? Musí dodržet slovo a přinést to, co slíbil. Pospěš si! Nemá moc času. Více informací najdete na herním fóru

Záhada z Gold-River

Remy

Guest
Záhada z Gold-river

Kapitola 1.
Začátek událostí

Náš příběh se odehrává na úpatí pohoří Kordillery ve státě Kansas. Tady, v Zlatonosném údolí, leží vesnice Gold-river. Není tady skoro žádný důvod, proč by na tomto místě měla být vesnice, až na jeden – zdejší řeka je zlatonosná. Vesnice Gold-river si žije v blahobytu, jelikož na zlatonosné říčce vydělávají všichni. Jednoho dne ale něco narušilo jejich idylu. Stalo se to na podzim. Tuším, že to bylo osmnáctého dne v měsíci říjnu. Paní Harrisová, která zde vlastnila malou farmu, jako každé ráno vstala z postele a udělala si něco k snědku. Byla to už žena staršího věku a byla známá tím, že vstávala z celé vesnice jako první. Vyšla ven na zápraží, aby se pokochala východem slunce. V tom začala křičet. Jelikož její křik probudil většino obyvatel vesnice, rychle se k ní seběhli. Kolem zápraží se utvořil zvědavý hlouček lidí, kterým si razil cestu šerif Biff. S slovy „Pozor! Z cesty!“ se jeho zavalité tělo prodíralo davem až došlo k paní Harrisové. Ta stála se svými pantofli v kaluží krve. „Co se stalo, paní Harrisová?“ Ta, neschopná slov, neodpověděla. Jen ukázala rukou nahoru nad sebe. A pak se zhroutila. Jen tak, tak, že ji šerif stihl chytit. Tam, kde paní Harrisová ukazovala prstem, bylo patnáct slepic. Měly nohy svázané dohromady a byly pověšeny na zvonu nad dveřmi. A co bylo nejhorší? Všechny do jedné měly useknutou hlavu! Šerif s pomocí nádeníků paní Harrisovou položil na postel. V tu chvíli se vrátil domů její syn, Jack Harris. Seskočil z koně a vyptával se, co se děje. Přistoupil k němu šerif a řekl mu, co se stalo. Jack ihned utíkal dovnitř, za svou matkou, kde už byl doktor. „Doktore, co je jí?“ ptal se zděšeně Jack. „Omdlela Jacku, ale bude to zase v pohodě. Musí jen hodně odpočívat“ odpověděl doktor Edie Lockner, něco si zapsal do deníčku a odešel. Jack si sám pro sebe v duchu říkal: „Kdo mohl udělat něco tak hrozného? Proč to udělal? Proč zrovna mé matce?. Až to zjistím, pomstím se!

PS: Jestli se vám to bude líbit, udělám pokračování, protože bez pokračování to nemá smysl :)
 

Remy

Guest
Kapitola 2.
První stopy

Šerif Biff vyšel z domu Harrisových a řekl zvědavým lidem před domem, jak se věci mají. Ti se potom začali rozcházet. Když zbylo před domem jen pár drben, zahlédl Biff cosi podezřelého – krvavé stopy, vedoucí kdesi za zatáčku. Cesta zde byla sice hliněná, ale ta ty léta, co tu vesnice stojí, už byla značně udusaná. Proto zde mohly být stopy. Přihlížející je sice trochu rozšlapali, ale o kus dál byly zřetelně vidět. Šerif se rozhodl, že o nich rozzlobenému Jackovi raději nebude říkat a vydal se po stopách sám. Za zatáčkou ulice stopy vedly až k velkým vratům. Na vratech byl nápis Opravna bratrů Parkerových. Parkerovi byli dva bratři, oba dva silní a zruční. Také to byli častí návštěvníci salónu, kde se vždycky opili do němoty a někdy si zaplatili služby některé z lehkých dívek. To však dělali jen tehdy, když udrželi svou chuť na pití na uzdě. Když se opili, byli zuřiví a většinou to skončilo tak, že vyletěli dveřmi salónu na tvrdou cestu. Když to shrneme, byli zdejšími lidmi tak trochu považováni za podivíny. Ale teď zpátky k Biffovi. Ten zabušil na vrata. Ta se otevřela a vykoukl z nich ještě polospící Clay Parker, který byl z těch dvou bratrů ten hloupější. Byl to v podstatě dobrák, ale vždy se nechal stáhnout k nějaké špatnosti. „Brej den, šerife!“ řekl Clay. Biff měl tak trochu vztek, jelikož byl zvyklý, si vždy trochu přispat a tak jen nevrle odpověděl: „No nazdar, ty ožralo. Jde z tebe cítit alkohol na půl míle tak mi přestaň funět do ksichtu a uhni z cesty!“ a odstrčil svým tělem Claye z cesty, aby se dostal dovnitř. Tam už žádné krvavé stopy nebyly, ale když se Biff pořádně podíval, našel co chtěl. Z botníku stékalo na zem pár kapek krve. Biff se přivalil k botníku a otevřel ho. Bylo tam plno bot, ale jeho zajímaly jen jedny – špinavé holínky od krve. Biff je vzal do ruky a ukázal je Clayovi. Ten jen pokrčil rameny. „Kde se tu vzaly ty holínky?!“ ptal se šerif a měl co dělat, aby neřval. „J-j-já n-nevím“ koktal Clay „od včerejška asi od osmi večer si nic nepamatuju.“
„Dobrá“ řekl Biff „ale pro jistotu teď půjdeš se mnou a modli se, aby nás nepotkal Jack.“ A co šerif nechtěl to se stalo. Potkali Jacka, který zrovna šel do šerifské stanice. Když uviděl Biffa, který vedla Claye, zachvátil ho hněv a namířil si to rovnou k nim. Ale trochu špatně to pochopil. „Ty zmetku!“ zakřičel na Claye když byl u něho, dal mu ránu pěstí do obličeje, chytil ho pod krkem za košili a přitlačil ho ke zdi. „Cos to udělal mé matce?!“ pokračoval ve vylévání své zlosti. V tom do toho vkročil Biff, který je od sebe odtrhl. Už se ale taky neovládl a zakřičel na Jacka: „Co to sakra blbneš?!“ a odtáhl vyděšeného Claye na stanici, aby ho ještě vyslechl. Jack, který se tak vrhl na Claye, byl dobrý člověk, který vždy se vším pomohl. Ale matka byla to jediné, co mu v životě zbývalo, proto tak vybuchl. Když z Jacka vyprchal hněv, zašel si do salónu na jednu whisky.
 

Remy

Guest
Takže jelikož se tady někomu můj příběh zalíbil, napsal jsem pokračování, které však není ještě koncem.

Kapitola 3.
Nový (ne)přítel

Když Jack vstoupil do salónu, všichni, co klevetili o události dnešního dne poněkud ztichli. Šel si sednout k baru a cítil, jak se do něj zabodávají upřené pohledy všech návštěvníků salónu. Pozdravil se s Tonym Hawkinsem, kterému salón patřil a koupil si sklenici whisky a k ní „pro jistotu“ i celou láhev. Popíjel už nějakou dobu, když v tom se vedle něj na barové židli objevil Biff. Objednal si pivo a pověděl Jackovi o průběhu výslechu Claye. „Zkrátka Clay to být nemohl, protože byl jako vždy tady v salónu, kde se opil a pak šel domů s jednou, řekněme povolnou, ženou, užít si. Chápeš ne? Ta odešla chvíli před mým příchodem. Druhým důvodem, proč o podle mě neudělal on, je, že se do těch holínek sotva vejde. A kdo by s i na takovou „prácičku“ vzal nepohodlné boty?“ zakončil své vyprávění Biff, rozloučil se s Jackem a zase odešel. A tak tam Jack seděl zase sám, se svou hlavou plnou starostí. Z jeho úvah ho vytrhl příchod člověka, kterého neznal. Byl to muž, vysoký asi šest stop. Byl tedy o něco větší než Jack. Měl kratší hnědé vlasy, úzkou bradku a byl poměrně svalnatý, i když asi o něco méně než Jack. Vypadal asi na dvaatřicet. Tak, jako předtím Biff, přisedl k Jackovi,objednal si tequilu a zapálil si doutník. „Jacku, mrzí mě, co se stalo tvé matce. Promiň, málem bych zapomněl se představit, jsem Mathew Skywalker.“ Spustil cizinec na Jacka. Toho překvapilo, odkud zná ten muž jeho jméno, jelikož ho v této vesnici snad nikdy neviděl. Ale protože už měl v sobě pár sklenic whisky, příliš ho to netrápilo. Mathew vypadal přátelsky, a tak se spolu dali do řeči.
Bylo už skoro poledne a Jack nechtěl strávit v salónu celý den, a proto se už začal se svým novým přítelem loučit. Než odešel řekl mu Mathew: „Tak se měj, příteli. A kdybys něco potřeboval, najdeš mě v hotelu U Rose“ Zbytek dne strávil Jack se svou matkou, která už oplakala svoje slepice a dala se do kupy. Byla to silná žena a tak se z tohoto hrozného zážitku rychle vzpamatovala. Jakmile vstala z postele, už byla na nohou a starala se o jejich malou farmu. Večer, když už se stmívalo, šla posbírat prádlo, které po poledni s Jackem pověsila na šňůru za domem. Její syn ležel na houpací síti pověšené mezi dvěma jabloněmi a pozoroval svou matku, která odmítala jakoukoli pomoc, jak věší prádlo. Myslel si, že ta nepříjemná událost se slepicemi, byl jen nějaký hloupý žert nebo něco podobného a v tuto chvíli už se tím příliš nezabýval. Pomohlo tomu asi i množství alkoholu v jeho krvi.
Paní Harrisová byla schovaná za oponou z právě pověšeného prádla, když se najednou ozval výstřel. V těchto dobách, kdy se zde po okolních kopcích lovila vysoká zvěř, tady výstřely nebyly ničím neobvyklým a Jack by jim nevěnoval pozornost. Tenhle byl však jiný. Ozval se z malé vzdálenosti z pole za jejich domem, což by ale nebylo to nejhorší. Jackovi se naskytl hrůzný pohled. V místech, kde stála paní Harrisová se na prádle mezi ní a Jackem objevila rudá skvrna. Jacka to doslova vyhodilo ze sítě a utíkal k matce. Měla ošklivou ránu na levém boku. Jack strhl prádlo ze šňůry dal jej matce na ránu, pod ní dal ubrus a podložil jí hlavu. Už chtěl jít pro pomoc, ale zahlédl v obilném poli pohyb. Rozeznal siluetu muže s pistolí v ruce, který utíkal pryč směrem k lesu na úpatí kopce. Hned se rozběhl za ním. Muž měl značný náskok, ale Jack ho pomalu doháněl. Na kraji lesa Jack spatřil koně, který zřejmě patřil tomu muži. Ten už byl u koně a chystal se nasednout, ale zdržel ho batoh, který mu spadl z koně. Už to vypadalo, že jej Jack chytne, ale muži se podařilo na poslední chvíli připnout batoh na své místo, nasednout na koně. Jack už chtěl po něm skočit, ale muž zapíchl paty koni do slabin a ten se bleskurychle rozběhl vpřed. A tak Jack mohl jen sledovat, jak mizí v dáli. Zhluboka oddychoval, protože od jejich domu k lesu to bylo dost daleko. Obracel se už k odchodu, ale sebral ze země ještě dvě krabičky nábojů a hodinky na řetízku, které nejspíš vypadly tomu muži z batohu. Pak se spěšně vrátil ke své matce a přivolal pomoc.
 
Naposledy upraveno moderátorem:

PBD

Guest
Krása...uděláš prosím pokračování ??? Třeba že pak odhalí toho střelce...
 

martin 171

Guest
Pěkné... povídka nabitá akcí, má to hlavu a patu,nádhera.Bude pokračování?
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Nahoru