• Nově připravovaná aktualizace 2.172 je naplánována na úterý 26. dubna. Upozorňujeme, že může dojít ke změně data i obsahu aktualizace. Více informací najdete na herním fóru
  • Henry byl pozván k oslavě založení města Independence. Zavázal se, že přinese mapu města, která by měla být v jeho domě. Bohužel ji nemůže najít. Pomůžete mu vyřešit problém a mapu najít? Musí dodržet slovo a přinést to, co slíbil. Pospěš si! Nemá moc času. Více informací najdete na herním fóru

Zimní počasí dělá divy - do 21. března

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
- délka: minimálně 3 A4
- tématika: vše o Západu, kovbojích a The West
- podmínka: zapojit do textu práce konané v zimě a postavu Johna
- výslednou práci přispějte do vytvořeného threadu (do 1 vlákna by se mělo vejít 70 000 znaků)

Výsledné nejlepší části budou dány za sebou tak, aby daly příběh o Johnovi - aby jste si o něm mohli udělat představu, přikládáme obrázek Johna a jeho rodiny + ranče, který vlastní.

Pro zobrazení obrázků rozbalte spoiler:
1) ranč
2) rodinka
3) hlavní hrdina

[SPOIL]
5725724.jpg

5475472.jpg

3193193.jpg
[/SPOIL]

Upozornění: Svá vlákna můžete kdykoliv upravovat do data ukončení soutěže. Chcete-li přiložit nějaké obrázky, přispějte je do svého vlákna.

Rada - počet znaků si můžete snadno spočítat pomocí Wordu (screeny z verze Office 2007 - >1< ; >2<)


Odměny:
1. místo - 10 nuggetů
2. místo - 5 nuggetů
3. místo - 5 nuggetů
 
Naposledy upraveno:

adamakfilip

Guest
První den:

Vstal jsem z postele, převlékl se, protáhl jsem se a vykročil ke dveřím. Cestou jsem si vzal pušku a náboje a byl jsem připraven vyrazit na lov, ale hned jak sem otevřel dveře tak jsem pocítil velký mráz a vítr. Rychle jsem zavřel dveře a běžel k oknu abych se podíval ven a najednou vidím že napadlo 60 palců nového sněhu za noc. Rychle jsem se převléknul do teplejšího oblečení a položil náboje a pušku. Probrodil jsem se sněhem a konečně jsem se dostal do salónu za svým přítelem Henrym. Sednu si na stoličku a najednou se na mě podívá a povídá že když mu donesu ke krbu dřevo na topení tak mi dá sklenici whisky a 100 dolarů. Ochotně jsem příjmul. Ještě než jsem vyrazil tak jsem požádal o kousek chleba ať se najím. Henry ukrojil a podal mi chleba. Když jsem dojedl tak Henry řekl ať jdu za ním ven. Když jsme vyšli ze salónu tak Henry ukázal prstem na pilu která byla opřená o zeď vzal jsem jí a šel. Opět jsem se probrodil sněhem až jsem se dostal do lesíka. Vyhlédl jsem si tam 2 smrčky které byly jemně opadané sněhem. Vzal jsem si pilu a oba jsem přeříznul tak aby mi spadly co nejblíže cestě. Když spadly tak jsem je ještě nařezal na menší části. Začal jsem je odnášet ke krbu k Henrymu. Trvalo mi hodně dlouho než se mi je povedlo všechny přinést Henrymu do sklepa. Ted mě čekala ještě jedna práce: naštípat je. Na rozcvičení jsem si dával menší a až nakonec ty větší. Pracně jsem je vyrovnával vedle krbu a ještě jsem si všiml že Henrymu došly třísky na zátop. Ochotně jsem vzal několik plocháčů a naštípal je na třísky. Ještě zbývalo do salónu dojít pro staré noviny a už se konečně mohlo zatopit. Henry přišel dolů až když praskalo dřevo nanošené mnou do sklepa. Pochválil mě a oba jsme šli nahoru do salónu. Nalil mi whisky a dal mi 100 dolarů. Rozloučili jsme se a Henry odešel ke krbu. Otočil jsem se od baru a od své skoro dopité whisky a uviděl jsem jak šerif smutně kouká do svého prázdného talíře a když mě uviděl tak mě poprosil jestli mu donesu teplé jídlo že má teď důležitou práci. Opět jsem vyšel před salón a chvíli jsem přemýšlel kde mám sehnat teplé jídlo. Vzpomněl jsem si že jsem ho jednou dostal když jsem opravoval zoufalé rodině kolo u krytého vozu. Ale kvůli tomu že je zima tak nikdo nejezdí. Vrátil jsem se zpátky do baru a nenápadně aby mě šerif neviděl jsem šel k Henrymu který byl stále u krbu a seděl na stoličce. Poprosil jsem ho jestli mi udělá teplé jídlo. Mrknul na mě a chvíli popřemýšlel kde má všechny přísady a pak vstal a začal je hledat. Po chvilce všechno našel a položil si to na stůl. Sedl jsem si na tu židličku kde ještě před chvílí seděl Henry a ohříval si zmrzlé ruce. Slyšel jsem jak nůž který Henry drží v ruce neustále naráží na podložku na stole. Po chvilce jsem se otočil a uviděl jak Henry dokrajuje a už to dává všechno do pánve. Vzal tu pánev a pomalu jí přenášel na připravené místo na kamna Prohodil jsem s Henrym pár slov a netrvalo moc dlouho a jídlo bylo už hotové. Poděkoval jsem Henrymu a šel jsem k šerifovi. Položil jsem to šerifovi na stůl a šerif se do toho s radostí pustil. Až dojedl tak poděkoval a podíval se do batohu a vytáhl teplou čepici aby mi nebyla zima. Hned jsem si sundal tu starou a nasadil si tu novou od šerifa. Se všemi jsem se rozloučil a spokojený a vyčerpaný jsem odešel ke svému ranči. Konečně jsem si šel lehnout vyčerpáním do postele a usnul jsem hned jak to šlo.


Druhý den:
Probudil jsem se celý unavený a nevyspalý po včerejším perném dnu jsem skoro nemohl spát a tak jsem půlku noci civěl do stropu a nebo do okna které bylo poblíž postele a pokoušel se usnout. Vstal jsem a šel jsem se najíst. Když jsem dojedl tak jsem se převlékl a vyšel před dům a šel po ještě nevyházené cestičce nakrmit a osedlat svého koně. Naskočil jsem na svého koně a pomalým tempem jsme vyrazili k salónu s úmyslem že si dám sklenku whisky a pořádně se najím. Po chvíli jsme dojeli a já seskočil ze svého koně a přivázal jsem ho ke kůlu který byl vedle salónu přede dveřmi. Vešel jsem do salonu a uviděl opilého neznámého člověka který sedí pár metrů od baru a Henryho. Šel jsem a poprosil jsme Henryho ať mi udělá biftek a ať mi nalije whisky. Nejdříve mi nalil whisky a pak šel dělat biftek. Whisky jsem se ani nedotkl, protože jsem si jí chtěl nechat na konec Konečně mi Henry přinesl biftek a já mohl začít jíst. Když jsem dojedl tak sem začal pít whisky Když jsem vypil sotva pět loků whisky tak najednou slyším odsouvání židle a kroky směřující ke mně. Rychle se otočim a vidím jak se ke mně zezadu řítí opilý muž z nožem. Instinktivně se zvednu a tu židli na které jsem seděl mu hodím pod nohy. On oní samozřejmě zakopne a padá k zemi. Mezitím sem přesunul za bar k Henrymu který se ještě ze situace nemohl vzpamatovat. Když tam jsem zalezlý za barem asi tak minutu a nic se neděje tak se opatrně vykouknu a vidím že z toho opilého člověka přímo proudem teče krev a že pořád nehybně leží na zemi. Jdu opatrně k němu a když dojdu tak ho otočím na záda a najednou vidím nůž který se při pádu přímo zabodl do a srdce bylo mi jasné že je mrtev. Najednou sem si říkal co mám dělat, co teď a podobné otázky. Henry se konečně probral ze šoku a řekl že ho musíme jít pohřbít někam daleko než někdo příjde. Rychle jsem běžel ven za salonu kde byla opřená o sud lopata popadl jsem jí a běžel zpátky do salonu. Doběhnul jsem a mrtvé tělo muže jsem si přehodil přes své rameno a řekl Henrymu at vezme tu lopatu a jde se mnou ven k mému koni. Tělo jsem přehodil na mého koně tak abych ho pevně držel a aby mi cestou nespadlo a lopatu jsem si dal do pravé ruky. Henry šel vytírat a uklízet tu napáchanou škodu. Jel jsem docela daleko a když jsem dojel na místo u lesa které bylo málo zasněžené tak jsem začal kopat hrob. Po půlhodině kopání hlubokého hrobu jsem tam hodil to tělo muže a začal hrob zahazovat hlínou. Když bylo tělo zakopané v hrobě tak jsem ještě pro jistotu aby nebyl hrob moc vidět zaházel sněhem. Hbitě jsem naskočil na svého koně a ujížděl s ním domů. Konečně jsme dojel a rychle jsem seskočil z koně a běžel domů lopatu jsem odhodil do předsíně a sedl si na židli a začal přemýšlet o tom co budu dělat dál. Co když se to třeba někdo dozví a udá mě. Pořád jsem musel přemýšlet o tom jestli jsem ten hrob skryl dobře. Celý rozstřesený jsem se převlékl a ulehl do postele kde jsem se pokoušel usnout.


Třetí den:
Po probuzení jsem se posadil na postel a vzpomněl jsem si co se stalo a jel jsem do salonu za Henrym abych zkontroloval jestli je vše v pořádku. Vstoupil jsem do salonu a uviděl jsem šerifa a znervozněl jsem. Pozdravil mě a chvíli mě trvalo než sem ho také pozdravil. Čekal jsem nějakou otázku ohledně včerejška. Šel jsem k Henrymu za bar a zeptal jsem se ho jestli se někdo na něco ptal a on odpověděl že je všechno v pořádku a že si vzpomněl že je to cizinec ten koho jsem zabil. Když si objednával whisky tak mluvil cizí řečí kterou ještě neslyšel. Ulevilo se mi a doufal jsem že si ho nikdo nevšiml.


Po mnoha a mnoha dnech a týdnech sem na tuto situaci skoro zapoměl a žil jsem si krásný život jako předtím. Nikdo si toho nevšiml a Henry nikomu nic neřekl a proto zůstává mým nejlepším přítelem
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser132

Guest
Zimní počasí dělá divy-Zena ktorá zmenila môj život

,,Nie,nepredám ti svoj ranč,Henry.“povedal som pod značnou dávkou opitosti a chuti pobiť sa ktorú som mal každý deň ako zarytí samotár.Henry zmračil obočie a z jeho očí šľahala veta:,,Vypadni z môjho baru!“Ja som sa ďalej potácal mestom Dubas až na koniec kde môj ranč stál i keď schátrane ale zvonku vyzeral úplne novopostavený. Vnútri domu pri mojej zbierke pištolí ležala v starom fotorámiku fotka,nedalo sa rozpoznať kto je na nej ale jedinké pozretie na krásne zasneženú krajinu mi ich pripomenulo.,,Zuzana,Peter,Tomáš kde ste starý priatelia?“moje srdce prahlo po nádychu a krvou sa mi rozlial hnev.Hodil som ani neviem ako,jedinné spoločné foto ktoré sme mali.Bola už tma a tak zasvietený lampáš ukázal na rozbité kúsky skla i fotku na ktorej boli priatelia,moji priatelia.Vyšiel som von na druhý deň a práve snežil sneh pri mojom smútku to bol najlepší priateľ vďaka ktorému myšlienky sa vznášali vetrom o preteky.
Po dlhom zamyslení vzal som z koňa čierny Stetson,nasadol a odpudivým zimným vetrom pricválal do baru Henryho Walkera.,,Nič sa nepýtaj tu máš zmluvu podpísanú môj ranč je tvoj,ja odchádzam za lepším životom.“nestyhol sa ma ani nič opýtať a zostal s otvorenými ústami za salónovým pultom.Vedel som že hľadanie Petra a Tomáša bude ľahké lebo zostali pri starom remesle okrádaní pocestných v našom meste.
Čo by náhoda nechcela to aj bolo po pár kilometroch prejdenia zimnej púšte mierili i z veľkej mne na čelo.Podľa čiernych Stetsonov a presne mieriaceho Tomáša som zacítil že nezabudli po dvadsiatich rokoch.
Tomáš i Peter pricválali ku mne obidvaja zostúpili so smiechom a plačom v tvári.,,Prečo si tu John?“neveriacky krútil hlavou Peter.,,Sám neviem možno sa mi zacnelo po našej zlodejskej skupine alebo proste rád vás vidím.“objal som ich a stál v tej zime s myšlienkou ako zareagujú.Po dlhej odmlke i v tej krutej zime napadla ma druhá odpoved.,,Barman Henry Walker ma vyzval na duelový súboj štyria proti štyrom to v praxi znamená že budú dve kolá.Takže oprášime naše staré znalosti.“podľa môjho úsmevu som to bral s nadhľadom skúseného samotára.
,,Ale ak viem dobre počítať sme len traja.“poznamenal Tomáš.
,,Musíme nájsť Zuzanu,pred tým hovorila že vždy chcela nájsť podľa jej slov kde neumierajú sny a názory.Vydáme sa do susedného mesta Tanatus,ona by nikdy nešla ďaleko od Dubasu.“poznal som jej dušu,ale sama bola tajomná.Už sedeli sme na koňoch a za svetla zapadajúceho slnka,pili pre mňa drahú whisky v pohraničnom salóne ktorý bol postavený len aby ľudia vedeli že ak z neho odídu,ocitnú sa v Tanatuse.Pádny dôvod na to že len trebalo pokrútiť hlavou nad týmto salonom.Predsa som chcel nájsť barmana tohto miesta,ba aj nenašiel no zrazila ma teta náhoda s bratom Zuzany.,,Nevieš dávať pozor,opilec?!“vykríkol ako strelený.Vyzeralo to na bežnú potýčku ale ... výdych,nádych a chladná hlava bežala sto tisíc obrátok za minútu.Vybehol som preč pretože lákalo to príliš ako pokušenie diabla.Po rozdýchaní s malou dušičkou ma prehovorilo svedomie,takže musel sa uskutočniť rozhovor s tým jej bratom.,,Vy traja ste až tak neschopný že neviete nájsť jednu ženskú s prepáčením,moju sestru?!A,vlastne ty tam ja si ťa pamätám.Ty si tu nevďačnicu opustil!!“po chvíľke vyskočil.
,,Čo si to dovoľuješ ju urážať ona je slušná a ja som ju neopustil keď to najviac potrebovala!!Priznávam odišiel som do žoldnierskej výslužby pred 20 rokmi ale zmenilo ma to,doslova a dopísmena.“
Nevedel každý môj rovesník akou cestou sa vybrať vtedy.Teraz je to iné,lepšie.Nevládal som s toľkého urážania to vydržať takže schmatol Peter ich poslednú najdrahšiu whisky a padalo sa preč.Nastala u neho zvláštna nálada no i tak precítil danú situáciu.Hned ako sme zastali na napojenie koní vodou,odišiel ďaleko aby ho nikto nevidel a vrazil päsťami do jediného široko,daleko stromu s hrubým kmeňom.
Vrátil sa spokojný bez trošky hnevu.,,Starý dobrý Peter.“šepkal som Tomášovi.Ani nie za malú chvíľu sa kone samé najedli a pokračovali sme v ceste.Vrátili sme sa do Dubasu keďže sme ju nenašli už som cítil tú hanbu. Rozmýšľal som ďalej ako ju nájsť ak chcete dá sa povedať že som ju miloval i keď o tom nevedela ale slabé naznačovanie z mojej strany tam bolo.Teraz, v tú najnevhodnejšiu chvíľu rozfúkal sa vietor ktorý zničil moje myšlienky na ňu.Buch!Snehová guľa bola v mojom kabáte.Otočil som sa a nikoho nebolo vidno.I tak nemohli mi to hodiť Peter či Tomáš keďže boli predomnou.,,Stojte!Niekto nás sleduje!“obidvaja zastali ako poslušné ovečky. Kopytá ich koní hlasito klapali o zem.Posledná snehová vločka z gule mi dopadla na krk. Otrepal si kabát a zastal.Tu uvidel k nemu prichádzajúcu postavu.Napol rukovať starého revolveru.So slovami:,,Ukáž svoju tvár neznámi!“ som sa do nelichotivej tmy zahľadel.„To som len ja,Zuzana.“odpovedal neznámi krehkým a slabým hlasom.
„Tak už zlezte s tých koní starý priatelia!A ty John takto vítaš svoju priateľku z detstva?“
„Zuzana!“vykríkol a prvý som zoskočil z koňa.
„To už je 20 rokov,Zuzana.“s úsmevom od ucha k uchu a Petrom i Tomášom som k nej blížil.
„To áno.“povedala zo zmrznutým úsmevom.Pozrel som sa na ňu dôkladnejšie a môj pohľad uzrel na jej roztrhaných šatách a zablatených topánkach od snehu ktorý bol zmiešaný s blatom.
,,Ale čo tu robíš v tomto lese?“spýtal som sa uľútosteným hlasom.
,,Je to dlho na to aby mi zostali nejaké spomienky ale predsa ... zničilo ma otroctvo v pevnosti za naše spoločné skutky.“
,,Chápem,nie je ti zima?Počkaj,tu máš môj čierny plášť,zabal sa do neho.Kedže sme ťa našli naskoč na môjho koňa a pôjdeme do Dubasu.Čaká nás dôležitý súboj o česť banditov.My štyria proti Henrymu,Simonovi,Márií a Waupeemu dve duely na život a na smrť.“Zuzana na moje počudovanie nenamietala a ihneď naskočila.
Celú noc sme cestovali takže na ďalší deň sme boli v Dubase i keď som nebol preč dlho všetko sa zmenilo i keď moje srdce neprahlo po starom ranči ale bolo mi smutno za spomienkami.O môj bývalí ranč sa nikto nestaral a len chátral i keď Henry na ňom zarábal.Kedže o naše dve duely bol veľký záujem a dnes vlastne sa konali obidve tak po celom meste bolo veľa ľudí.Myslel som že to bude normálne ale opľuvali nás i kričali všelijaké slová až kým sme neprišli ku baru Henryho Walkera kde len najviac ľudí opovrhovalo nami jedinnými.Ja so Zuzanou sme urobili krok vzad ako Henry a Mária.Práve,mali sa proti sebe postaviť druhý,nie až tak dôležitý z každej štvorice.Proti Tomášovej precíznej streľbe nemal šancu ani Waupee,ani Simon obidvaja ležali na zemi napospas rozkrádačom cenných vecí.Nezačal pre mňa ešte ďalší súboj ale...objala ma a ja som po dlhej dobe sa zase cítil šťastný.
Na veci,ktoré sa nám stali potom som si už nedokázal spomenúť.Vedel som to,len že v jednu chvíľu držania Zuzany v náručí sa ozval výstrel bezcitného Henryho,ktorý ukončil jej život.
Sám som si uvedomoval,že až do konca môjho života nezabudnem na jej výraz bolesti,utrpenia a na slzy,které sa jí vyvalili po tvári v najhoršom okamihu.Rýchlo som len ju vzal do náruče a po podknutí o zem som sa rozbehol do práve blízkého baru Henryho,kde moje srdce dúfalo,že nájdem nejakú pomoc.Nohou som rozrazil dvere,na to sa ozvalo podráždené:„Hej čo si ako o sebe myslíš ty jeden zku...“čo ale vôbec niekto nedopovedal,pretože videl v mojom náruči telo ženy,krásnej ženy.„Polož ju tu na tento stôl!A ty...“,rozkázal neznámi a ukázal na jedného z tých opilcov,ktorému alkohol nevymýval mozog a ledva sa držal na nohách.
„Bež po farára,tu už je lekár zbytočný.“nebolo to z mojich úst.
„Nie,to není pravda ona nemôže zomrieť veď bola taká krásna a mladá celý život mala pred sebou!!“odťahovali ma od mojej lásky len aby som sa prizeral ich hlúpemu správaniu pre ktoré o pár minút môže zomrieť.
Predral som sa cez nich a vzal ju opäť do náručia i keď už bola mrtva.Cítil som ako moje slzy sa zmiešali s krvou mojej prvej lásky i poslednej lásky.
„To nemôže byť pravda“,zobral som najbližšiu fľašku whisky a pil.
Pil som ešte dlho.
[FONT=&quot]„Moja Zuzana,tvoja obeť bude pomstená to ty prisáham.“pošepkal a odtrhol si kus jej šiat ktorý pobozkal.Nikto sa jeho trápeniu neprizeral len Peter a Tomáš stáli predo ním zo suchom v ústach keďže nevládali mu nič povedať aj od ich smútku zo straty milovanej priateľky.A on pil ďalej bez slov.Ci ďalších výčitok svedomia zavládlo ticho,celým mestom na nezodpovedanú dobu neurčitú.[/FONT]
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Vyhlášení výsledků této části soutěže:

1. místo - dana1
2. místo - adamakfilip


Oběma výhercům gratulujeme, nuggetky vám budou v nejbližší době připsány. Odměna za třetí místo propadá. Děkujeme vám za vynaložený čas i úsilí při tvorbě.
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru