DeletedUser
Guest
Po narození mého mladšího bratra Pepíka se můj život změnil.
Staral jsem se o něj,jak jen to šlo.Věčně pokálené plenky jsem měnil sice s odporem,ale měnil.
Po roce a půl začal mluvit,běhat jak potrhlý po zahrádce,padal na držku,ale pranic mu to nevadilo.
Byl také velký jedlík a pijan.Po vychlemtání třetinky kofoly se motal a říkal "já se picnul jako indiánkej dedekek".
Říkali jsme si,že ho to přejde,že se jen předvádí.Ale to byl omyl.
Ve třech letech jsem ho učil hledat v lese houby.Vždycky si narval plnou kapsu sušenek ke kafi a na hlavu si narazil vánoční čepici,kterou dostal od babičky k narozeninám a šli jsme hledat.
Šlo mu to jako po másle,nacházel jednu houbu za druhou,nesl košík...Prostě se z něj stával chlapák.Když upadnul,rychle vztal,rozbalil a snědl sušenku a pokračovali jsme.Přišli jsme domů,taťka poprosil Pepíka,aby mu donesl pívo s otvírákem a pepík najednou začal trucovat,že nemůže,dokud si neobleče novou mikinku,že prý mu je zima (v letním parnu).Jistě se mu mikinka se šmoulou líbila,tak si jí nasadil a popadl druhý dech a do roztrhání těla zase lítal po zahrádce.
Jeho vývoj pokračoval v naprostém pořádku,sílil a chuť do života měl velikou.Často mi pomáhal u ponku něco spravovat,odnášet,přinášet a další blbosti...
Když došlo v jeho pěti letech na zatloukání hřebíků,jaksi mu to nešlo,ačkoliv se o to pokoušel ze všech sil.Při nabídnutí pomoci se urazil a nemluvil se mnou.Najednou přišel,zabalil do své nové mikinky kamínek a začal s tím zatloukat hřebíky a kupodivu mu to šlo výborně
Při prvním zatlučeném palečku zvolal jen "Au,to to bolelo",snědl sušenku a zatloukal dál... Začalo nám to být divné...
Návštěva obvodního lékaře nám jen potvrdila potřebu konzultace s psychologem,kterého Pepík přezdíval "šaman".Konzultovali jsme s ním dvě hodiny,když tu mi pepíček sebral batoh,odběhl na záchod a za chvíli se vrátil s plným břichem a batoh nikde.Prý mu docházela energie.
Po třech letech strávených v léčebně zazvonil telefon:"Dobrý den,pane Hanovec,váš bratr Josef dnes utekl z naší léčebny a cestou surově zmlátil osmi ranami hrnkem do hlavy svého spolubydlícího.Našli jsme ho na kolejích ležet v tratolišti krve.Upřímnou soustrast."
Máma s tátou byli na mrtvici a na mně zbylo jen jet k místu činu identifikovat bratříčka...
Byl to on,ležel tam chudáček zhmožděnej a bez známek života.Dal jsem se do pláče,když tu najednou po dopadu slzy na obličej brášky se ozvalo:"Je to tam brácho,já to přežil"
Jel jsem za ním na návštěvu do nemocnice,ležel tam na lůžku zcela zdráv.Dal jsem se s ním do řeči."Já tam zůstal sám,ale přežil jsem to.Jsem totiž megatank".
O jeho závislosti na počítači se už nedalo pochybovat.Proto vám radím:Všeho s mírou,hlavně s Westkem
P.S
odoba s hráčem gangster pepan je čistě naschvál a neobsahuje žádné lživé informace
Staral jsem se o něj,jak jen to šlo.Věčně pokálené plenky jsem měnil sice s odporem,ale měnil.
Po roce a půl začal mluvit,běhat jak potrhlý po zahrádce,padal na držku,ale pranic mu to nevadilo.
Byl také velký jedlík a pijan.Po vychlemtání třetinky kofoly se motal a říkal "já se picnul jako indiánkej dedekek".
Říkali jsme si,že ho to přejde,že se jen předvádí.Ale to byl omyl.
Ve třech letech jsem ho učil hledat v lese houby.Vždycky si narval plnou kapsu sušenek ke kafi a na hlavu si narazil vánoční čepici,kterou dostal od babičky k narozeninám a šli jsme hledat.
Šlo mu to jako po másle,nacházel jednu houbu za druhou,nesl košík...Prostě se z něj stával chlapák.Když upadnul,rychle vztal,rozbalil a snědl sušenku a pokračovali jsme.Přišli jsme domů,taťka poprosil Pepíka,aby mu donesl pívo s otvírákem a pepík najednou začal trucovat,že nemůže,dokud si neobleče novou mikinku,že prý mu je zima (v letním parnu).Jistě se mu mikinka se šmoulou líbila,tak si jí nasadil a popadl druhý dech a do roztrhání těla zase lítal po zahrádce.
Jeho vývoj pokračoval v naprostém pořádku,sílil a chuť do života měl velikou.Často mi pomáhal u ponku něco spravovat,odnášet,přinášet a další blbosti...
Když došlo v jeho pěti letech na zatloukání hřebíků,jaksi mu to nešlo,ačkoliv se o to pokoušel ze všech sil.Při nabídnutí pomoci se urazil a nemluvil se mnou.Najednou přišel,zabalil do své nové mikinky kamínek a začal s tím zatloukat hřebíky a kupodivu mu to šlo výborně
Při prvním zatlučeném palečku zvolal jen "Au,to to bolelo",snědl sušenku a zatloukal dál... Začalo nám to být divné...Návštěva obvodního lékaře nám jen potvrdila potřebu konzultace s psychologem,kterého Pepík přezdíval "šaman".Konzultovali jsme s ním dvě hodiny,když tu mi pepíček sebral batoh,odběhl na záchod a za chvíli se vrátil s plným břichem a batoh nikde.Prý mu docházela energie.
Po třech letech strávených v léčebně zazvonil telefon:"Dobrý den,pane Hanovec,váš bratr Josef dnes utekl z naší léčebny a cestou surově zmlátil osmi ranami hrnkem do hlavy svého spolubydlícího.Našli jsme ho na kolejích ležet v tratolišti krve.Upřímnou soustrast."
Máma s tátou byli na mrtvici a na mně zbylo jen jet k místu činu identifikovat bratříčka...
Byl to on,ležel tam chudáček zhmožděnej a bez známek života.Dal jsem se do pláče,když tu najednou po dopadu slzy na obličej brášky se ozvalo:"Je to tam brácho,já to přežil"
Jel jsem za ním na návštěvu do nemocnice,ležel tam na lůžku zcela zdráv.Dal jsem se s ním do řeči."Já tam zůstal sám,ale přežil jsem to.Jsem totiž megatank".
O jeho závislosti na počítači se už nedalo pochybovat.Proto vám radím:Všeho s mírou,hlavně s Westkem
P.S
odoba s hráčem gangster pepan je čistě naschvál a neobsahuje žádné lživé informace 
Nic z toho není pravda 
