DeletedUser
Guest
Tak tohle je moje první dílko které uveřejňuji. Pokud se Vám to bude líbit tak napíšu pokračování.
1. kapitola
Saloon
Malé městečko v Texasu ztracené uprostřed prérie. Jediné spojení se světem tu zajišťuje železnice postavená teprve nedávno. Dříve bylo městečko Brownsville pouze loveckou osadou i když po postavení železnice zde nastal velký příval přistěhovalců stále bylo městečko jen takovým zapadákovem s pár sty obyvateli, jedním sallonem,dvěma obchody kde se prodávalo vše od kožešin po zbraně a několika podniky které se s trochou optimismu daly přirovnávat k docela solidním hotelům. Jejich úroveň nebyla sice nejlepší ale pokud se člověk uskromnil tak se v nich dalo bydlet. Obyvatelstvo zde tvořili převážně muži a vzhledem k drsnosti krajiny to nebylo nic divného. Přestože Broenswille bylo poklidné město prodléval zde sherrif. Neměl toho sice moc na práci a byl spíše symbolem zákona než aby jej vykonával. Při občasných roztržkách si muži mezi sebou vše vyřizovaly na místě a šerif který obvykle přicházel pozdě pouze konstatoval že to bylo v sebeobraně. Ale v okolí města bylo lumpů víc než dost nicménně Broenswillský strážce zákona se omezoval pouze na město což mělo za následek významný nárust zločinu v okruhu deseti kilometrů a to především co se týče zločinu železničního v kterém se banditi velice vyžívali. Minulý šerif zemřel při přestřelce asi před rokem. Ve službě se mu podařilo přežít sice pouze měsíc ale narozdíl od dnešního šerifa nebyl zbabělec...
Lítací dveře saloonu se otevřeli a dovnitř vešel sebevědomě vyhlížející muž.
Přelétl zrakem po místnosti ve které sedělo pět mužů u jednoho stolu. Zbývajíci stoly byly volné. Společnost se bavila hraním v té době tak oblíbeného pokeru občas se od stolu ozývali výkřiky ale jinak bylo ticho které rušilo jen cinkání barových skleniček. Nově příchozího si nikdo nevšiml hráči pokeru byli příliš zabráni do své činnosti než aby věnovali pozornost něčemu jinému a barman jen letmo pootočil hlavu nevrle odpověděl na pozdrav nebyl zrovna v nejlepší náladě. Muž ještě jedno přelétl tu roztodivnou společnost a rázně zamířil k pultu.
,,Zdravím’’
,,Hm,co chcete? Whisky nebo rum.’’
,,Ne díky, jsem abstinent’’
,,Nic jinšího k pití není’’
,,Potřebuji se na něco zeptat’’
,,A na co?’’ podivil se muž u výčepu.nestávalo se mu každý den že po něm místo rumu někdo chtěl informace.
,,Kdo jsou ti lidé u toho stolu?’’
,,Co je vám do toho! Tady se každej stará vo sebe a vám radím abyste se podle toho zařídil pokud nechcete aby…’’ najednou se zarazil a pokradmu se podíval ke stolu jakoby se podíval jestli je nikdo neposlouchá.
,,aby?’’
,,Vlezte mi na záda člověče.’’ S těmi slovy se obrátil k neznámému zády a odešel do místnosti která byla pravděpodobně skladem.
neznámý považoval věc s barmanem za vyřízenou a proto svou pozornost pro změnu obrátil k veselé skupince u jediného obsazeného stolu. přišel k nim přehlédl společnost kterou tvořil převážně dobrodruhové. Lidé kteří se Západem protloukali všelijak a proto byli velmi významnou součástí tehdejších věznic. Přesto našel cizinec mezi tou pěticí vášnivých hráčů karet jednu výjimku. Cizinec poznal podle hvězdy na kabátě Broenswillského zákonodárce.
U něj se také zastavil s otázkou:
,,Mohu přisednout?’’
,,Proč?’’
,,Protože mám rád společnost a nechci sedět u stolu bez lidí se kterými se mohu zajisté skvěle bavit’’ obhajoval úsměvem svůj ne příliš přesvědčivý argument. Zdálo se že to na nikoho u stolu to příliš nezapůsobilo ale přesto po chvíli tázaný svolil:
,,Tak dobrá sedněte Greenhorne. Umíte poker?’’
,,Ne’’
,,Škoda. naučte se ho bez něj se tu neobejdete.’’
,,Vy jste tu šerifem dlouho?’’
,,Ne teprve rok’’ pravil šerif rozdávajíce karty k nové hře.
,,Aha’’
Po kratké odmlce pokračoval:
,,Město je poklidné?’’
,,Naprosto. Nemám nejmenší důvod si stěžovat.’’
,,Aha’’
Opět odmlka.
,,Slyšel jste už o bandě Jamese Browna?’’
,,Ano’’
,,Viděl jste jej?’’
,,Ne’’
,,A někoho z jeho kumpánu?’’
,,Také ne… Naštěstí’’
,,Jsou nebezpeční?’’
,,Jak se to vezme. Jsou jako bizoni. Pokud je necháte na pokoji tak máte réálnou šanci na přežití, ale pokud ne tak můžete mluvit o štěstí pokud přežijete’’
,,Viděl je už někdo při loupeži?’’
,,Zatím málokdy’’
,,proč?’’
,,nemají rádí svědky’’odpověděl po krátkém rozmýšlení.
,,aha,Prý se specializují na vlaky.Je to tak?’’
,,Ano, ale ne tady,tady je již dlouho nikdo neviděl nemusíte mít strach’’
,,O to mi nejde…’’
,,Tak o co tedy? Vyptáváte se jako kdybyste o tom kdovíco věděl. Jak dlouho jste v Americe?’’
,,asi měsíc’’
Šerif se ušklíbl.
,,Narodil jsem se v Kanadě…’’ dodal cizinec.
,,Aha’’
,,Víte něco mě napadlo: James Brown to je takové tuctové jméno. Na Západě se tak jmenuje každý desátý lump. Jste si jist že je to jeho pravé jméno?’’
,,To je logické že kdyby si čas od času nezměnil jméno tak se zachvilku houpe někne na provaze. Máte docela zajímavé vývody ale moc tím nikomu nepomůžete to mně napadlo také… I když celý ten případ je mi celkem fuk.’’
,,Jak se jmenujete vy?’’
,,Co je vám do toho? Nejdřív se představte vy a vůbec nechápu proč vám tak odpovídám na vaše otázky.’’
,,To já také ne. Samozřejmě že se milerád představím. Za své jméno se nestydím. Jsem Chris Howard. A vy?’’
,,Joe Smith’’
,,Ještě dotaz. Dá se tu někde rozumně odpočinout?’’
,,To záleží na tom kde jste spával v Kanadě.’’
,,Většinou pod širým nebem’’
,,Hm,tak to bych vám radil abyste přitom zůstal v lese pod širákem se spí líp než v městských hotelích.’’
,,Děkuji za radu,Doufám že jsem neobtěžoval. Nashledanou.
,,Nashledanou…’’ odpověděl zdvořile šerif a když Chris odešel z doslechu procedil skrz rty: … ty kanadskej špicle.’’
1. kapitola
Saloon
Malé městečko v Texasu ztracené uprostřed prérie. Jediné spojení se světem tu zajišťuje železnice postavená teprve nedávno. Dříve bylo městečko Brownsville pouze loveckou osadou i když po postavení železnice zde nastal velký příval přistěhovalců stále bylo městečko jen takovým zapadákovem s pár sty obyvateli, jedním sallonem,dvěma obchody kde se prodávalo vše od kožešin po zbraně a několika podniky které se s trochou optimismu daly přirovnávat k docela solidním hotelům. Jejich úroveň nebyla sice nejlepší ale pokud se člověk uskromnil tak se v nich dalo bydlet. Obyvatelstvo zde tvořili převážně muži a vzhledem k drsnosti krajiny to nebylo nic divného. Přestože Broenswille bylo poklidné město prodléval zde sherrif. Neměl toho sice moc na práci a byl spíše symbolem zákona než aby jej vykonával. Při občasných roztržkách si muži mezi sebou vše vyřizovaly na místě a šerif který obvykle přicházel pozdě pouze konstatoval že to bylo v sebeobraně. Ale v okolí města bylo lumpů víc než dost nicménně Broenswillský strážce zákona se omezoval pouze na město což mělo za následek významný nárust zločinu v okruhu deseti kilometrů a to především co se týče zločinu železničního v kterém se banditi velice vyžívali. Minulý šerif zemřel při přestřelce asi před rokem. Ve službě se mu podařilo přežít sice pouze měsíc ale narozdíl od dnešního šerifa nebyl zbabělec...
Lítací dveře saloonu se otevřeli a dovnitř vešel sebevědomě vyhlížející muž.
Přelétl zrakem po místnosti ve které sedělo pět mužů u jednoho stolu. Zbývajíci stoly byly volné. Společnost se bavila hraním v té době tak oblíbeného pokeru občas se od stolu ozývali výkřiky ale jinak bylo ticho které rušilo jen cinkání barových skleniček. Nově příchozího si nikdo nevšiml hráči pokeru byli příliš zabráni do své činnosti než aby věnovali pozornost něčemu jinému a barman jen letmo pootočil hlavu nevrle odpověděl na pozdrav nebyl zrovna v nejlepší náladě. Muž ještě jedno přelétl tu roztodivnou společnost a rázně zamířil k pultu.
,,Zdravím’’
,,Hm,co chcete? Whisky nebo rum.’’
,,Ne díky, jsem abstinent’’
,,Nic jinšího k pití není’’
,,Potřebuji se na něco zeptat’’
,,A na co?’’ podivil se muž u výčepu.nestávalo se mu každý den že po něm místo rumu někdo chtěl informace.
,,Kdo jsou ti lidé u toho stolu?’’
,,Co je vám do toho! Tady se každej stará vo sebe a vám radím abyste se podle toho zařídil pokud nechcete aby…’’ najednou se zarazil a pokradmu se podíval ke stolu jakoby se podíval jestli je nikdo neposlouchá.
,,aby?’’
,,Vlezte mi na záda člověče.’’ S těmi slovy se obrátil k neznámému zády a odešel do místnosti která byla pravděpodobně skladem.
neznámý považoval věc s barmanem za vyřízenou a proto svou pozornost pro změnu obrátil k veselé skupince u jediného obsazeného stolu. přišel k nim přehlédl společnost kterou tvořil převážně dobrodruhové. Lidé kteří se Západem protloukali všelijak a proto byli velmi významnou součástí tehdejších věznic. Přesto našel cizinec mezi tou pěticí vášnivých hráčů karet jednu výjimku. Cizinec poznal podle hvězdy na kabátě Broenswillského zákonodárce.
U něj se také zastavil s otázkou:
,,Mohu přisednout?’’
,,Proč?’’
,,Protože mám rád společnost a nechci sedět u stolu bez lidí se kterými se mohu zajisté skvěle bavit’’ obhajoval úsměvem svůj ne příliš přesvědčivý argument. Zdálo se že to na nikoho u stolu to příliš nezapůsobilo ale přesto po chvíli tázaný svolil:
,,Tak dobrá sedněte Greenhorne. Umíte poker?’’
,,Ne’’
,,Škoda. naučte se ho bez něj se tu neobejdete.’’
,,Vy jste tu šerifem dlouho?’’
,,Ne teprve rok’’ pravil šerif rozdávajíce karty k nové hře.
,,Aha’’
Po kratké odmlce pokračoval:
,,Město je poklidné?’’
,,Naprosto. Nemám nejmenší důvod si stěžovat.’’
,,Aha’’
Opět odmlka.
,,Slyšel jste už o bandě Jamese Browna?’’
,,Ano’’
,,Viděl jste jej?’’
,,Ne’’
,,A někoho z jeho kumpánu?’’
,,Také ne… Naštěstí’’
,,Jsou nebezpeční?’’
,,Jak se to vezme. Jsou jako bizoni. Pokud je necháte na pokoji tak máte réálnou šanci na přežití, ale pokud ne tak můžete mluvit o štěstí pokud přežijete’’
,,Viděl je už někdo při loupeži?’’
,,Zatím málokdy’’
,,proč?’’
,,nemají rádí svědky’’odpověděl po krátkém rozmýšlení.
,,aha,Prý se specializují na vlaky.Je to tak?’’
,,Ano, ale ne tady,tady je již dlouho nikdo neviděl nemusíte mít strach’’
,,O to mi nejde…’’
,,Tak o co tedy? Vyptáváte se jako kdybyste o tom kdovíco věděl. Jak dlouho jste v Americe?’’
,,asi měsíc’’
Šerif se ušklíbl.
,,Narodil jsem se v Kanadě…’’ dodal cizinec.
,,Aha’’
,,Víte něco mě napadlo: James Brown to je takové tuctové jméno. Na Západě se tak jmenuje každý desátý lump. Jste si jist že je to jeho pravé jméno?’’
,,To je logické že kdyby si čas od času nezměnil jméno tak se zachvilku houpe někne na provaze. Máte docela zajímavé vývody ale moc tím nikomu nepomůžete to mně napadlo také… I když celý ten případ je mi celkem fuk.’’
,,Jak se jmenujete vy?’’
,,Co je vám do toho? Nejdřív se představte vy a vůbec nechápu proč vám tak odpovídám na vaše otázky.’’
,,To já také ne. Samozřejmě že se milerád představím. Za své jméno se nestydím. Jsem Chris Howard. A vy?’’
,,Joe Smith’’
,,Ještě dotaz. Dá se tu někde rozumně odpočinout?’’
,,To záleží na tom kde jste spával v Kanadě.’’
,,Většinou pod širým nebem’’
,,Hm,tak to bych vám radil abyste přitom zůstal v lese pod širákem se spí líp než v městských hotelích.’’
,,Děkuji za radu,Doufám že jsem neobtěžoval. Nashledanou.
,,Nashledanou…’’ odpověděl zdvořile šerif a když Chris odešel z doslechu procedil skrz rty: … ty kanadskej špicle.’’