DeletedUser
Guest
Díkuvzdání
Podzimní večer – první Máj.
Večerní Máj - byl ten tam.
Jen vlčí štěkot řval k večeři čas,
když voják stepí vracel se sám.
O lásce jeho zdál se mu sen,
pár koňských kroků k domovu jen.
Není čas tábořit jede se dál,
přežil tři bitvy nač by se bál.
Vlci však nejedli několik dní,
fakt snadná kořist když člověk spí.
Pomalu, potichu - plíží se stínem,
vojáček spí jak opitý vínem.
Vyčerpán z bojů v sedle kymácí,
a vlčí smečka stopu svou neztrácí.
Čtyřnohý přítel však vycítil zlo,
a začal řehtat jak prasklé sklo.
Vyrvaný ze snění chápe se zbraně,
„Žádný strach kluci a hurá na ně!“
Zmateně hledá s kým se má prát,
pak mu to dojde a začne smát.
Neleží v zákopu uprostřed kulko-bití,
to mu jen nad hlavou svíčky noci svítí.
„Copak, brachu můj?“ rozpráví se koněm,
v tu samou chvíli vlkouš skočil po něm.
Pod jeho silou z hřebce se svalí,:kobylka:
zatím co ve městě bujaře slaví.
Skleničky cinkají – rum proudem teče,
i největší rváči uklidili kolty, dýky, meče.
Jeden jak druhý pláce se po hrbu,
tohle si opravdu nevezmou do hrobu.
Dokonce Fitzburn už je jak houba,
šerif se zlil no to je trouba.
Pro dnešek ale všechno se může,
nikoho za chlast nestáhnou z kůže.
Jediný komu dnes nebylo přáno,
je chudák krocan, zkapal hned ráno.
Henry ho zkušeně nad ohněm griluje,
Mari si opodál drápky své piluje.
Její milý vrátit z bitvy se má,
celým srdce doufá, že ho rozpozná.
Už je to totiž pár dlouhých let,
co odešel válčit a není zpět.
V davu se objevil raněný cizinec,
hned za ním Waupee – prazvláštní jedinec.
„ Mrkejte na drát, co v poušti sem našel,
vlci ho nechtěli asi má kašel“.
„El Sombra Escura prý říkaj mu bílí.“
„Toho já znám – počkejte chvíli!“
Henry si vysprintnul k Marii rovinku,
aby jí oznámil tu šťastnou novinku.
„Sombra je zpátky i se svým koněm,
nikdo ho nesejmul, fakt není po něm!“
Marii na chvíli srdce se zastavilo,
jako by tomu ani samo nevěřilo.
Slzy štěstí jí tečou z očí,
když celý svět se kolem točí.
V náruči vojáka se zase choulí,
nehledí na rány – a těch pár boulí.
„Přežil jsem válku, přežil jsem vlky,
a teď mě oddělaj jen babský plky!“
Prohodil s úsměvem vtípek do davu,
aby si po dlouhé samotě dodal odvahu.
Vylezl na boudu kde žije dobytek,
pozvedl sklenku a pronesl přípitek.
„Před mnoha zimami nám indián zachránil vaz,
mě dneska Waupee zachránil zas!
Věřte či nevěřte to není zdání,
tak vám všem přeji krásné díkuvzdání!!“ :klubun:
Podzimní večer – první Máj.
Večerní Máj - byl ten tam.
Jen vlčí štěkot řval k večeři čas,
když voják stepí vracel se sám.
O lásce jeho zdál se mu sen,
pár koňských kroků k domovu jen.
Není čas tábořit jede se dál,
přežil tři bitvy nač by se bál.
Vlci však nejedli několik dní,
fakt snadná kořist když člověk spí.
Pomalu, potichu - plíží se stínem,
vojáček spí jak opitý vínem.
Vyčerpán z bojů v sedle kymácí,
a vlčí smečka stopu svou neztrácí.
Čtyřnohý přítel však vycítil zlo,
a začal řehtat jak prasklé sklo.
Vyrvaný ze snění chápe se zbraně,
„Žádný strach kluci a hurá na ně!“
Zmateně hledá s kým se má prát,
pak mu to dojde a začne smát.
Neleží v zákopu uprostřed kulko-bití,
to mu jen nad hlavou svíčky noci svítí.
„Copak, brachu můj?“ rozpráví se koněm,
v tu samou chvíli vlkouš skočil po něm.
Pod jeho silou z hřebce se svalí,:kobylka:
zatím co ve městě bujaře slaví.
Skleničky cinkají – rum proudem teče,
i největší rváči uklidili kolty, dýky, meče.
Jeden jak druhý pláce se po hrbu,
tohle si opravdu nevezmou do hrobu.
Dokonce Fitzburn už je jak houba,
šerif se zlil no to je trouba.
Pro dnešek ale všechno se může,
nikoho za chlast nestáhnou z kůže.
Jediný komu dnes nebylo přáno,
je chudák krocan, zkapal hned ráno.
Henry ho zkušeně nad ohněm griluje,
Mari si opodál drápky své piluje.
Její milý vrátit z bitvy se má,
celým srdce doufá, že ho rozpozná.
Už je to totiž pár dlouhých let,
co odešel válčit a není zpět.
V davu se objevil raněný cizinec,
hned za ním Waupee – prazvláštní jedinec.
„ Mrkejte na drát, co v poušti sem našel,
vlci ho nechtěli asi má kašel“.
„El Sombra Escura prý říkaj mu bílí.“
„Toho já znám – počkejte chvíli!“
Henry si vysprintnul k Marii rovinku,
aby jí oznámil tu šťastnou novinku.
„Sombra je zpátky i se svým koněm,
nikdo ho nesejmul, fakt není po něm!“
Marii na chvíli srdce se zastavilo,
jako by tomu ani samo nevěřilo.
Slzy štěstí jí tečou z očí,
když celý svět se kolem točí.
V náruči vojáka se zase choulí,
nehledí na rány – a těch pár boulí.
„Přežil jsem válku, přežil jsem vlky,
a teď mě oddělaj jen babský plky!“
Prohodil s úsměvem vtípek do davu,
aby si po dlouhé samotě dodal odvahu.
Vylezl na boudu kde žije dobytek,
pozvedl sklenku a pronesl přípitek.
„Před mnoha zimami nám indián zachránil vaz,
mě dneska Waupee zachránil zas!
Věřte či nevěřte to není zdání,
tak vám všem přeji krásné díkuvzdání!!“ :klubun:
Naposledy upraveno moderátorem: