• Nově připravovaná aktualizace 2.149 je naplánována na úterý 11. května. Upozorňujeme, že může dojít ke změně data i obsahu aktualizace. Více informací najdete na herním fóru

Básnička - Lístek4

  • Zakladatel vlákna DeletedUser18809
  • Vytvořeno

DeletedUser18809

Guest
Nikým čekán, nikým zván,
přisedl k nám indián.

I jal se nám vyprávěti,
jak bídně žijí jeho děti.

V nouzi, špíně, ba i prachu;
neznají nic, než-li strachu.

A když ještě před večerem,
jsou ohroženy revolverem -

pak vězte prosím, lidé milí,
že se k temným věcem chýlí.

Není totiž v ničí moci,
žít tak bídně bez pomoci...

-------------------------------

Na The-West je krásné město,
kde na věži se houpe zvon,
domů je tam kolem přes sto,
a v jednom z nich bydlí John.

Žije pouze se svou matkou,
otec již je pochován,
čeká na svou pomstu sladkou,
je maximálně odhodlán.

Dlouhá doba uplynula,
od té strašné chvíle,
iluze se rozplynula -
- svět není místo milé...

-------------------------------

John je kovboj, jak se patří,
kolty nízko u pasu,
s indiánem jsou jak bratři,
cestují do Kansasu.

Kůň jejich cválá přes hory,
lesy, louky, doliny...
- jedou všemu navzdory;
- jedou "za" své rodiny.

Cesta jejich daleká,
tak společný má cíl,
žádný z nich se neleká,
vždyť o tom vždycky snil.

-------------------------------

Vrchní radní z Kansasu,
to prolhaný je člověk,
ošklivou v tváři grimasu
a pokročilý jeho věk.

Však prsty jeho všetečné,
stále příliš dlouhé jsou,
není vůbec bezpečné,
být navzdory mu vůlí svou.

Johnův otec, za svítání,
zaplatil daň nejvyšší.
A proč by měli indiáni
zůstat skrytí - nejtišší?

---------------------------------

Jejich zem, jak nemluvněti,
vytrhnout by z rukou chtěl;
kde pak budou žít jejich děti,
jen osud rozhodnout by směl...

Láska k dětem - rodičovská,
hraničí až s šílenstvím
a chybějící část otcovská,
nechá v duší šrám a splín.

Tak spojeni jsou vidinou,
na překonání minulosti,
a z druhé strany jedinou,
cestou ke spravedlnosti.

-------------------------------

S prapodivným pocitem,
ležím na břehu písčitém.

Kolem zurčí potok čirý,
nade mnou je obzor širý.

Zda všechno to byl jenom sen,
neřeknu Vám - vždyť je den.

Obrazy - tak živé - v mysli,
ty snad si člověk nevymslí...

--------------------------------

Vprostřed lesa - malá tůň,
stojím u ní já - můj kůň.

V odraze mém - voda se chvěje
...z ní indián se na mě směje.

Tu doléhá ke mě zvonu hlas;
kde je můj bratr? Už je čas...

Čas zabít...