DeletedUser18809
Guest
Nikým čekán, nikým zván,
přisedl k nám indián.
I jal se nám vyprávěti,
jak bídně žijí jeho děti.
V nouzi, špíně, ba i prachu;
neznají nic, než-li strachu.
A když ještě před večerem,
jsou ohroženy revolverem -
pak vězte prosím, lidé milí,
že se k temným věcem chýlí.
Není totiž v ničí moci,
žít tak bídně bez pomoci...
-------------------------------
Na The-West je krásné město,
kde na věži se houpe zvon,
domů je tam kolem přes sto,
a v jednom z nich bydlí John.
Žije pouze se svou matkou,
otec již je pochován,
čeká na svou pomstu sladkou,
je maximálně odhodlán.
Dlouhá doba uplynula,
od té strašné chvíle,
iluze se rozplynula -
- svět není místo milé...
-------------------------------
John je kovboj, jak se patří,
kolty nízko u pasu,
s indiánem jsou jak bratři,
cestují do Kansasu.
Kůň jejich cválá přes hory,
lesy, louky, doliny...
- jedou všemu navzdory;
- jedou "za" své rodiny.
Cesta jejich daleká,
tak společný má cíl,
žádný z nich se neleká,
vždyť o tom vždycky snil.
-------------------------------
Vrchní radní z Kansasu,
to prolhaný je člověk,
ošklivou v tváři grimasu
a pokročilý jeho věk.
Však prsty jeho všetečné,
stále příliš dlouhé jsou,
není vůbec bezpečné,
být navzdory mu vůlí svou.
Johnův otec, za svítání,
zaplatil daň nejvyšší.
A proč by měli indiáni
zůstat skrytí - nejtišší?
---------------------------------
Jejich zem, jak nemluvněti,
vytrhnout by z rukou chtěl;
kde pak budou žít jejich děti,
jen osud rozhodnout by směl...
Láska k dětem - rodičovská,
hraničí až s šílenstvím
a chybějící část otcovská,
nechá v duší šrám a splín.
Tak spojeni jsou vidinou,
na překonání minulosti,
a z druhé strany jedinou,
cestou ke spravedlnosti.
-------------------------------
S prapodivným pocitem,
ležím na břehu písčitém.
Kolem zurčí potok čirý,
nade mnou je obzor širý.
Zda všechno to byl jenom sen,
neřeknu Vám - vždyť je den.
Obrazy - tak živé - v mysli,
ty snad si člověk nevymslí...
--------------------------------
Vprostřed lesa - malá tůň,
stojím u ní já - můj kůň.
V odraze mém - voda se chvěje
...z ní indián se na mě směje.
Tu doléhá ke mě zvonu hlas;
kde je můj bratr? Už je čas...
Čas zabít...
přisedl k nám indián.
I jal se nám vyprávěti,
jak bídně žijí jeho děti.
V nouzi, špíně, ba i prachu;
neznají nic, než-li strachu.
A když ještě před večerem,
jsou ohroženy revolverem -
pak vězte prosím, lidé milí,
že se k temným věcem chýlí.
Není totiž v ničí moci,
žít tak bídně bez pomoci...
-------------------------------
Na The-West je krásné město,
kde na věži se houpe zvon,
domů je tam kolem přes sto,
a v jednom z nich bydlí John.
Žije pouze se svou matkou,
otec již je pochován,
čeká na svou pomstu sladkou,
je maximálně odhodlán.
Dlouhá doba uplynula,
od té strašné chvíle,
iluze se rozplynula -
- svět není místo milé...
-------------------------------
John je kovboj, jak se patří,
kolty nízko u pasu,
s indiánem jsou jak bratři,
cestují do Kansasu.
Kůň jejich cválá přes hory,
lesy, louky, doliny...
- jedou všemu navzdory;
- jedou "za" své rodiny.
Cesta jejich daleká,
tak společný má cíl,
žádný z nich se neleká,
vždyť o tom vždycky snil.
-------------------------------
Vrchní radní z Kansasu,
to prolhaný je člověk,
ošklivou v tváři grimasu
a pokročilý jeho věk.
Však prsty jeho všetečné,
stále příliš dlouhé jsou,
není vůbec bezpečné,
být navzdory mu vůlí svou.
Johnův otec, za svítání,
zaplatil daň nejvyšší.
A proč by měli indiáni
zůstat skrytí - nejtišší?
---------------------------------
Jejich zem, jak nemluvněti,
vytrhnout by z rukou chtěl;
kde pak budou žít jejich děti,
jen osud rozhodnout by směl...
Láska k dětem - rodičovská,
hraničí až s šílenstvím
a chybějící část otcovská,
nechá v duší šrám a splín.
Tak spojeni jsou vidinou,
na překonání minulosti,
a z druhé strany jedinou,
cestou ke spravedlnosti.
-------------------------------
S prapodivným pocitem,
ležím na břehu písčitém.
Kolem zurčí potok čirý,
nade mnou je obzor širý.
Zda všechno to byl jenom sen,
neřeknu Vám - vždyť je den.
Obrazy - tak živé - v mysli,
ty snad si člověk nevymslí...
--------------------------------
Vprostřed lesa - malá tůň,
stojím u ní já - můj kůň.
V odraze mém - voda se chvěje
...z ní indián se na mě směje.
Tu doléhá ke mě zvonu hlas;
kde je můj bratr? Už je čas...
Čas zabít...