DeletedUser
Guest
Jeli jsme po prérii a uviděli jsme ranč.Již zdálky jsme viděli farmáře,který právě vytahoval svou starou vinchcestrovku.Namířil na nás,a zařval"Vypadněte z mého pozemku,nebo vás zabiju",ale moc přesvědčivě to neznělo,protože se mu klepali ruce.Bylo nás celkem 6 a bylo jasné,že ten chlápek se snámi nedokáže měřit,ale přesto jsme nechtěli zbytečně zemřít.Rozhodli jsme se teda,že odjedeme,ale uviděli jsme přibíhat děvče,snad jeho dceru,a protože byla hezká,a dobře stavěná,tak jsme se rozhodli,že se večer ještě stavíme.
Proto jsme odjeli,asi míli od ranče,a v noci se vrátili.Farmářův pes nás ale slyšel přicházet,a upozornil na nás.Tu se ve světnici rozsvítilo.Věděl jsem,že už nemá cenu se skrývat,a proto jsem střelil psa do tlamy,a jeho oči navždy zhasli.Farmář po nás začal střílet,a tak jsem rychle pobídl koně,a rozjel se k blízké zídce.Ale můj kůň upadl.A když jsem vstal,tak jsem si všiml krve,která mu tekla po nozdrách.Stejně jsem toho koně neměl moc rád pomyslel jsem si,a aspoň budeme mít nějaké zásoby.ALe to bych to první musel přežít,usmál jsem se a popadl svůj milovaný revolver.Věděl jsem,že nemá cenu střílet z poza mrtvoly koně,a tak jsem zůstával ve skrytu.Počkal jsem na chvíli,kdy farmář nabíjel a mí přátelé začali střílet, a rozběhl jsem se ke stromu nalevo od domu.Nechtělo se mi zbytečně riskovat,ale cítil jsem potěšení z toho,jak unikám smrti.Dva další výstřeli,jeden hlasitý víkřik.Asi jeden z našich,pomyslel jsem si,ale jinak jsem nereagoval.rozběhl jsem se k oknu poblíž domu,ale zakopl jsem,a spadl do louže.Bohužel můj milovaný přítel,farmář, to slyšel,a vystřelil.Bodavá bolest v mé pravé paži mi napovídala,že jsem to dostal.Slyšel jsem jen víkřiky střelbu,a ohromnou bodavou bolest v mé paži.A krásné bezvědomí se pořád neukazovalo.Věděl jsem,že pokud bud řvát bolestí,tak mě dorazí.Ale já musel.Já opravdu musel.Rozbrečel jsem se,a mé slzy se smíchali s krví a bahnem.Pak jsem uslyšel dusot koňských kopyt,a lidské kroky.Došel za mnou můj kamarád,nebo alespoň jsem ho za pítele považoval.Vytáhl revolver,a řekl.Promiň,neber si to osobně,zdržoval bys nás.Tak jsem se tam dál válel v hnoji a krvi,zatímco oni rabovali farmářův dům,a nejspíš si užívali s jeho dcerou.Tehdy jsem si uvědomil plně svou beznaděj,a že bych měl svůj živoz změnit.
Napsáno v News Burry 20.4.1898,věznice Silent Death,odsouzený Arnold Issabel Delicius
Proto jsme odjeli,asi míli od ranče,a v noci se vrátili.Farmářův pes nás ale slyšel přicházet,a upozornil na nás.Tu se ve světnici rozsvítilo.Věděl jsem,že už nemá cenu se skrývat,a proto jsem střelil psa do tlamy,a jeho oči navždy zhasli.Farmář po nás začal střílet,a tak jsem rychle pobídl koně,a rozjel se k blízké zídce.Ale můj kůň upadl.A když jsem vstal,tak jsem si všiml krve,která mu tekla po nozdrách.Stejně jsem toho koně neměl moc rád pomyslel jsem si,a aspoň budeme mít nějaké zásoby.ALe to bych to první musel přežít,usmál jsem se a popadl svůj milovaný revolver.Věděl jsem,že nemá cenu střílet z poza mrtvoly koně,a tak jsem zůstával ve skrytu.Počkal jsem na chvíli,kdy farmář nabíjel a mí přátelé začali střílet, a rozběhl jsem se ke stromu nalevo od domu.Nechtělo se mi zbytečně riskovat,ale cítil jsem potěšení z toho,jak unikám smrti.Dva další výstřeli,jeden hlasitý víkřik.Asi jeden z našich,pomyslel jsem si,ale jinak jsem nereagoval.rozběhl jsem se k oknu poblíž domu,ale zakopl jsem,a spadl do louže.Bohužel můj milovaný přítel,farmář, to slyšel,a vystřelil.Bodavá bolest v mé pravé paži mi napovídala,že jsem to dostal.Slyšel jsem jen víkřiky střelbu,a ohromnou bodavou bolest v mé paži.A krásné bezvědomí se pořád neukazovalo.Věděl jsem,že pokud bud řvát bolestí,tak mě dorazí.Ale já musel.Já opravdu musel.Rozbrečel jsem se,a mé slzy se smíchali s krví a bahnem.Pak jsem uslyšel dusot koňských kopyt,a lidské kroky.Došel za mnou můj kamarád,nebo alespoň jsem ho za pítele považoval.Vytáhl revolver,a řekl.Promiň,neber si to osobně,zdržoval bys nás.Tak jsem se tam dál válel v hnoji a krvi,zatímco oni rabovali farmářův dům,a nejspíš si užívali s jeho dcerou.Tehdy jsem si uvědomil plně svou beznaděj,a že bych měl svůj živoz změnit.
Napsáno v News Burry 20.4.1898,věznice Silent Death,odsouzený Arnold Issabel Delicius