23. dubna 997 je Vojtěch při misijní cestě k Prusům zavražděn. Podle Est locus Jana Canapariuse byla Vojtěchova družina při odpočinku napadena Pohany, načež byli všichni spoutáni. Vojtěch neklesal na duchu, radostně očekával mučednickou smrt ("Bratři nebuďte smutní. Víte že tak trpíme pro jméno Páně, jehož dokonalost je nade všechny dokonalosti, krása nade všechny půvaby, jehož moc je nevýslovná, dobrotivost neobyčejná. Co může být statečnější, co krásnější než dát sladký život za nejsladšího Ježíše?"). Jistý Sikko pak z davu hodil kopí a bodl ho Vojtěchu přímo do srdce, pak se seběhli všichni pohané zasazujíce rány ukájet svůj hněv. Vojtěch se stále modlil, dokonce když mu snali pouta, v těle měl sedm velkých ran od kopí, roztáhl ruce do podoby kříže a modlil se za duše svých vrahů.
Podle Nascitur purpureus flos Bruna z Querfurtu byla družina též přepadena z rána, ale Vojtěch byl také vyděšen, dokonce neschopen žádného slova. Mučednickou smrt očekával a toužil po ni, na druhou stranu se smrti bál, jako každý jiný člověk. Vrazi dotáhli bledého biskupa, který nepronesl ani jediné slovo, na vrchol hory, kde ho sedmi kopími probodli. Tam prý pronesl ku svému prvnímu vrahu, který ho postavil na místo smrti a jako první ho měl probodnout, slabým hlasem: "Co chceš, otče?"
Vojtěch, který se narodil někdy kolem roku 957, pocházel z rodu Slavníkovců (Est locus popisuje oba rodiče, Slavníka a Střezislavu, jako čestné, spravedlivé, žijící podle božího zákona, Střezislavu dokonce jako světici. Nascitur purpureus flos Střezislavu sice popisuje jako světici, čistých mravů, štědrou v almužnách, ovšem neb se stále modlila též zanedbávající svého manžela, který pak hřešil ne s jednou, ale mnoha ženami), v mládí onemocněl, byl proto rodiči zaslíben bohu. Po studiích v Magdeburku (zase rozdíl v pramenech, podle Est locus byl na studiích světec, který když se náhodou dotkl dívky, myslel si, že je s ní oženěn, podle Nascitur purpureus flos oproti tomu byl takříkajíc hajzlík, který prozřel až později), se stal pomocníkem prvního českého biskupa Dětmara, po jeho smrti (982) druhým českým biskupem (volba proběhla překvapivě na Levém Hradci). Snažil se bojovat proti špatným zvykům tehdejší společnosti, což byl alkohol, mnohoženství a obchod s otroky (později je mu též přisuzován boj proti sňatku kněžích, ale zakáz manželky pro člena kléru přišel až někdy kolem roku 1200, čili legendista se asi rozhodl vypíchnout to, co mu samotnému vadilo na jeho společnosti), roku 988 ovšem znechucen opouští čechy, odjíždí do Říma. Tam pro něj nechal později Boleslav II. poslat svého bratra (podle některých zdrojů Strachkvase či Kristiána, který je pravděpodobným autorem Vita et passio sancti Vencaslai et sanctae Ludmilae aviae eius, legendy, která podle předmluvy byla napsána na Vojtěchovu žádost), který ho přemluvil a dovedl zpět. Podruhé Vojtěch opouští čechy roku 994, po událostech roku 995 se již rozhodne nikdy nevrátit, uchyluje se na dvůr knížete Boleslava Chrabrého a chystá se na svou poslední misijní cestu do Pruska.
