DeletedUser120
Guest
Ahoj, já jsem marmeláda, teda spíš její plesnivý duch. A přitom jsem byla taková dobrá, sladká, jahodová... To by se ale o mě museli dobře starat. Ne mě jen tak namazat na chleba a nechat ve spíži otevřenou. To si pak na mě sednou zárodky plísní a za pár dní už jsem celá nazelenalá a chlupatá. Brrr! No a to co z toho vzniklo jsem částečně já teď v tuhle chvíli. Plesnivá zničená marmeláda. Možná si někdo z vás řekne jak se asi tak může taková plíseň cítit. Řeknu vám to jasně a stručně. ŠPATNĚ! A ještě hůř vám je když na vás po týdnu přijdou, řeknou fuj to je hnus(mám ráda jak jsou lidé milí) a vyhodí vás oknem spíže ven. Nevím jestli jste to zažili ale pád z třetího patra na dvorek pokrytý kočíčíma hlavama není zrovna „žůžo“. A u mě to bylo o to horší že ta kočičina vykřikla. A mě někdo říká že jsem divná když si stěžuji na plíseň. Ale co to je oproti mluvící kočičí hlavě(která mimochodem ani neumí mňoukat, takže opravdu nechápu proč se jí říká kočičí) co hnedka začne řvát že je celá upatlaná a přitom mohla dopadnout mnohem hůř.
Ale jak už to tak bývá, v nouzi poznáš přítele tak jsme si začali tak nějak povídat. Kostka pochází z Řípu a neměla zrovna lehký... život??? Prostě do ní pořád mlátili! A to chudák malá čedičová nesnáší násilí. Abyste se do toho vžili tak si představte, že jste nějakých pár milionů let součástí velkého kopce a chodí se na vás koukat hodně lidí. Najednou přijde člověk se sbíječkou a začne do vás sekat. A že to bolí Udělají z vás malinkatý kamínek tak 4 metráky těžký a vezou vás někam neznámo kam. Tam vás brutálně vysypou a po pár dnech na dešti do vás zase začnou sekat. Pak z vás udělají něco malinkatého čemu se říká kočičí hlava a budete pár týdnů ležet na hromadě s divnýma kočičinama co vůbec neumějí mluvit. No a nakonec vás dají na dvorek kde na vás spadne plíseň s marmeládou.
A můj příběh? Nejdřív jsem asi rostla na poli. Červená, zelené listy(doufám že nejste rasisti a nebude vám vadit že jsem tak barevná). A jednou se tu ukázala taková hezká blonďatá holčička, utrhla mě, něžně položila do proutěného košíčku, umyla čistou vodou a hodila do mixéru! Vžááááu. Už jsem se jahodě nepodobala. Byla jsem ošklivá červená kaše, kterou vylily do kastrolu a šoupli na kamna, tam se mnou dělali bůh ví co, ale asi mě nadopovali cukrem a "Ečkama" abych jim vydržela. No a pak jsem šla do sklenice. Nalít, promíchat, zavřít a celý den stát hlavou dolů. Aspoň jsem zůstala docela hezká a hlavně povedená. Meruňková vytekla a ostružinová byla kyselá. Vím, že to je docela zlomyslné, ale však to znáte, cizí neštěstí potěší nejvíc. A šup do spíže. To bylo jako vězení! Rok za zamčenými dveřmi a bez oken. A ten zbytek znáte, ochutnat, špatně zavřít,a šup z okna.
Konečně jsem se dočkala, všechno tohle se stalo kvůli mě a mám slovo jako poslední. No to je jasné, že jsem plíseň. Můj život je krátký a zkažený(co jiného od plísně očekávat že). To takhle někdo vyhodil svačinu, chleba se salámem abyste věděli, a sednul si na něj zárodek plísně, moje maminka. Já jsem tak vybujela vedle ní a pak se tam objevili další plísně a plísňáčci a začali jsme se množí. Juchů! A že nás to bavilo a bylo nás tam moc, tak se losovalo kdo bude muset odletět, padlo to na mě to řeknu rovnou. Vzlétla jsem, kroužila po vesnici a uviděla jsem hezkou spíž, tam se vždycky najde něco kde se dá uhnízdit. Tím můj příběh vlastně končí, protože to co se stalo když jsem se v marmeládě uhnízdila už znáte.
Musím si už vzít slovo nebo ta plíseň ošklivá bude kecat pořád dál. Jo jsem to já, marmeláda. Tomu našemu setkání se říká náhoda co. Hmmm. Bude pršet, náhoda asi brzo skončí a já budu putovat kanálem někam radši nechci vědět kam. Kap, kap. Sakra, začínám se roztékat, vzhledem k tomu že se už asi nepotkáme tak se s vámi loučím. Vzpomínejte v dobrém na vaší plesnivou marmeládu co potkala kočičí hlavu.
Ale jak už to tak bývá, v nouzi poznáš přítele tak jsme si začali tak nějak povídat. Kostka pochází z Řípu a neměla zrovna lehký... život??? Prostě do ní pořád mlátili! A to chudák malá čedičová nesnáší násilí. Abyste se do toho vžili tak si představte, že jste nějakých pár milionů let součástí velkého kopce a chodí se na vás koukat hodně lidí. Najednou přijde člověk se sbíječkou a začne do vás sekat. A že to bolí Udělají z vás malinkatý kamínek tak 4 metráky těžký a vezou vás někam neznámo kam. Tam vás brutálně vysypou a po pár dnech na dešti do vás zase začnou sekat. Pak z vás udělají něco malinkatého čemu se říká kočičí hlava a budete pár týdnů ležet na hromadě s divnýma kočičinama co vůbec neumějí mluvit. No a nakonec vás dají na dvorek kde na vás spadne plíseň s marmeládou.
A můj příběh? Nejdřív jsem asi rostla na poli. Červená, zelené listy(doufám že nejste rasisti a nebude vám vadit že jsem tak barevná). A jednou se tu ukázala taková hezká blonďatá holčička, utrhla mě, něžně položila do proutěného košíčku, umyla čistou vodou a hodila do mixéru! Vžááááu. Už jsem se jahodě nepodobala. Byla jsem ošklivá červená kaše, kterou vylily do kastrolu a šoupli na kamna, tam se mnou dělali bůh ví co, ale asi mě nadopovali cukrem a "Ečkama" abych jim vydržela. No a pak jsem šla do sklenice. Nalít, promíchat, zavřít a celý den stát hlavou dolů. Aspoň jsem zůstala docela hezká a hlavně povedená. Meruňková vytekla a ostružinová byla kyselá. Vím, že to je docela zlomyslné, ale však to znáte, cizí neštěstí potěší nejvíc. A šup do spíže. To bylo jako vězení! Rok za zamčenými dveřmi a bez oken. A ten zbytek znáte, ochutnat, špatně zavřít,a šup z okna.
Konečně jsem se dočkala, všechno tohle se stalo kvůli mě a mám slovo jako poslední. No to je jasné, že jsem plíseň. Můj život je krátký a zkažený(co jiného od plísně očekávat že). To takhle někdo vyhodil svačinu, chleba se salámem abyste věděli, a sednul si na něj zárodek plísně, moje maminka. Já jsem tak vybujela vedle ní a pak se tam objevili další plísně a plísňáčci a začali jsme se množí. Juchů! A že nás to bavilo a bylo nás tam moc, tak se losovalo kdo bude muset odletět, padlo to na mě to řeknu rovnou. Vzlétla jsem, kroužila po vesnici a uviděla jsem hezkou spíž, tam se vždycky najde něco kde se dá uhnízdit. Tím můj příběh vlastně končí, protože to co se stalo když jsem se v marmeládě uhnízdila už znáte.
Musím si už vzít slovo nebo ta plíseň ošklivá bude kecat pořád dál. Jo jsem to já, marmeláda. Tomu našemu setkání se říká náhoda co. Hmmm. Bude pršet, náhoda asi brzo skončí a já budu putovat kanálem někam radši nechci vědět kam. Kap, kap. Sakra, začínám se roztékat, vzhledem k tomu že se už asi nepotkáme tak se s vámi loučím. Vzpomínejte v dobrém na vaší plesnivou marmeládu co potkala kočičí hlavu.
