DeletedUser120
Guest
Na kopci za městem stojí veliké shromáždění lidí. Z dálky to připomíná svatbu či jinou slavnost. Když ale přistoupíme blíž a uvidíme biřice, jak mezi sebou drží člověka a čtyři obrovité chlapy s červenými kuklami na hlavách, držící za uzdy čtyři černé koně, musí nám dojít realita.
Ve chvíli, kdy přicházíme my, pouze jakýsi člověk dočítá rozsudek: "...a tak se odsuzuje k rozčtvrcení koňmi a vláčení kolem města!" Odsouzený naposled prosí o slitování, neudělal to úmyslně, on nechtěl a lituje. To už k němu ale přistupují katovi pacholci a kolem zápěstí a kotníků mu uvazují silné provazy. Roubík nedostává, musí být totiž všem jasné, jak dopadají vrazi.
Vše je připraveno, vítr utichá a soudce jen kývne hlavou. Všem zazní nad hlavou čtyřnásobné prásknutí biče a řev odsouzeného. Tažní koně pomalu zabírají vší silou a ozývá se křupnutí v kloubech. Katovi pomocníci kontrolují napnutí lan, aby se všechny končetiny utrhly najednou. Odsouzencův obličej je zkřiven strašnou bolestí a z očí mu tryskají slzy. Lana se zařezávají do kůže a masa, krev v hustých kapkách odkapá na zem. Ozve se lupnutí, jak odsouzenci povolí klouby v ramenech. Křik se mění na beztvaré kvílení a mnozí z diváků raději odvrací tvář od zkřivené grimasy. Po dalších křupnutích povolují i klouby v kyčlích a tělo je bez známky odporu. Napůl ochromené bolestí a napůl díky neschopnosti pohnout končetinami. Je to skoro až komický pohled, vidět lidské tělo celé natažené do takové délky. Na mnoha místech je už natržená kůže a odhaluje holé a zakrvácené kusy svalstva. To už je potrhané a po dalším zabrání se odtrhávají ruce. Teď už jen zbytek těla visí za nohu za jedním z koní. Na povel katovského mistra se koně řadí vedle sebe a poklusem objíždějí hradby města, s kusy těla taženými za sebou. Nakonec se koně zastaví u popraviště a pacholci hodí zbytky těl do hluboké jámy, která je zasypána a po čase ani není poznat, že tam kdy byl někdo zakopán.
Ve chvíli, kdy přicházíme my, pouze jakýsi člověk dočítá rozsudek: "...a tak se odsuzuje k rozčtvrcení koňmi a vláčení kolem města!" Odsouzený naposled prosí o slitování, neudělal to úmyslně, on nechtěl a lituje. To už k němu ale přistupují katovi pacholci a kolem zápěstí a kotníků mu uvazují silné provazy. Roubík nedostává, musí být totiž všem jasné, jak dopadají vrazi.
Vše je připraveno, vítr utichá a soudce jen kývne hlavou. Všem zazní nad hlavou čtyřnásobné prásknutí biče a řev odsouzeného. Tažní koně pomalu zabírají vší silou a ozývá se křupnutí v kloubech. Katovi pomocníci kontrolují napnutí lan, aby se všechny končetiny utrhly najednou. Odsouzencův obličej je zkřiven strašnou bolestí a z očí mu tryskají slzy. Lana se zařezávají do kůže a masa, krev v hustých kapkách odkapá na zem. Ozve se lupnutí, jak odsouzenci povolí klouby v ramenech. Křik se mění na beztvaré kvílení a mnozí z diváků raději odvrací tvář od zkřivené grimasy. Po dalších křupnutích povolují i klouby v kyčlích a tělo je bez známky odporu. Napůl ochromené bolestí a napůl díky neschopnosti pohnout končetinami. Je to skoro až komický pohled, vidět lidské tělo celé natažené do takové délky. Na mnoha místech je už natržená kůže a odhaluje holé a zakrvácené kusy svalstva. To už je potrhané a po dalším zabrání se odtrhávají ruce. Teď už jen zbytek těla visí za nohu za jedním z koní. Na povel katovského mistra se koně řadí vedle sebe a poklusem objíždějí hradby města, s kusy těla taženými za sebou. Nakonec se koně zastaví u popraviště a pacholci hodí zbytky těl do hluboké jámy, která je zasypána a po čase ani není poznat, že tam kdy byl někdo zakopán.
