DeletedUser3925
Guest
[FONT="]1 [/FONT][FONT="]Dopis od Velkého Vonta[/FONT]
[FONT="] [/FONT] Bylo krásné letní odpoledne. Mirek Dušín se vracel domů, byl něco nakoupit své nemocné mamince, otec byl ještě v práci. Když byl kousek před svým domem, všiml si, že tam čeká nějaký chlapec, který byl asi stejného věku jako on. Vypadalo to, že je netrpělivý, neklidně přecházel před dveřmi. Když byl Mirek už jen pár metrů od dveří, chlapec si ho všiml a rychle mu vyšel naproti. Mirek přemýšlel, kdo by to mohl být, protože ho podle obličeje nepoznal, ale to už byl chlapec u něj. Mirek se musel zastavit, protože chlapec stál před vchodem tak, že se okolo něj nedalo projít.
„Jsi Mirek Dušín, člen Rychlých šípů?“ zeptal se chlapec příjemně.
Mirek se na něj znovu zadíval, prohlédl si ho, pak odpověděl: „Ano, jsem, ale bohužel nevím, kdo jsi ty.“
Chlapec se zatvářil spokojeně a řekl: „Jsem Ondra Vorel, člen Žlutého květu ze Stínadel – vzpomínáš?“
Mirek si sice na chlapce nepamatoval, ale na Žlutý květ ano. Byla to stínadelská skupina, která už dvakrát vyhrála volby Velkého Vonta. Jednou se jím stal Vláďa Dratuš, ale ten kvůli incidentu, který se týkal jeho otce, úřad opustil. Naštěstí, přestože to vypadalo, že ztratil ježka v kleci, mu Rychlé šípy pomohli a zachránily stínadelské sdružení. Podruhé byl zvolen Velkým Vontem Otakar Losna – ten byl zvolen vlastně už dvakrát, ale jednou se kvůli zásahu Mažňáka rozpadla vontská organizace – nakonec však vše dopadlo tak, jak mělo. Naposledy byl zvolen v lednu letošního roku, kdy mu předal úřad dosavadní Velký Vont – Vláďa Dratuš. Od té doby bylo ve Stínadlech, té tajemné čtvrti, dobře, byl tam klid a i chlapci z okolních čtvrtí se tam mohli projít – i když některé skupiny stále neměli tyto návštěvy rádi.
Teď však se asi něco stalo, když přichází člen Žlutého květu, vedoucí skupiny, až k Mirkovi domů. Jinak by přeci mohl Losna, který Mirkovu adresu zná, napsat poštou.
Mirek teď odpověděl: „Ano, vzpomínám si, ale co se stalo, že jsi přišel až k nám, na Druhou stranu?“
Chlapec místo odpovědi vytáhl z kapsy obálku, trochu jí urovnal rohy a podal ji Mirkovi.
Ten ji uchopil, ale když ji chtěl otevřít, chlapec řekl: „Ne, Losna říkal, že ji nesmíš otevřít dříve, než v klidu domova, nebo v klubovně. Já tedy už půjdu, svůj úkol jsem splnil. Měj se hezky,“ rozloučil se chlapec a začal se vzdalovat.
Mirek ho ještě spěšně pozdravil a poděkoval a už mířil do bezpečí domova.
Tam uklidil nákup a poté, co se zeptal maminky, zda něco nepotřebuje, zavřel se v pokoji a rozbalil obálku. Stálo tam:
„Milé Rychlé šípy! Píšu vám, protože to vypadá, že budeme zase potřebovat vaši pomoc, pokud budete ochotní ji poskytnout. Od té doby, co mě zvolili, byl zatím klid, ale teď se něco děje. Již několik členů Žlutého květu a i dalších spřátelených skupin si stěžuje, že jim domů chodí dopisy, kde je psáno, aby opustili naši skupinu, protože jí hrozí nebezpečí, které ji rozvrátí a kdo bude stát při ní, bude součástí její zkázy. Prosím, Rychlé šípy, přijďte do Stínadel do klubovny Žlutého květu, poraďte nám.“
S pozdravem
Ota Losna
Po přečtení tohoto dopisu Mirek chvíli jen seděl a přemýšlel, pak se rozhodl, schoval dopis do obálky, obálku do náprsní kapsy a vyběhl z pokoje, Maminka mu dovolila jít do klubovny, jen když se brzy vrátí. Mirek slíbil, že bude brzy doma a vyběhl ven.
Chystal se svolat schůzku klubu a projednat s chlapci tento dopis. Nejprve běžel do domu, kde měli klubovnu a kde bydleli Rychlonožka s Červenáčkem. Zazvonil nejprve u Rychlonožky, který poté, co se dozvěděl o mimořádné schůzce, vyběhl a běžel k Jindrovi Hojerovi. Mirek ještě zaběhl za Červenáčkem, který měl klíče od klubovny a řekl mu, ať v ní počká. Sám pak běžel za Jarkou Metelkou.
Během 15 minut byli všichni v klubovně a napjatě očekávali, co Mirek řekne. Všichni si všimli, že vypadá ustaraně. Nakonec Mirek promluvil: „Chlapci, jak víte, ve Stínadlech vládne Losna se svým Žlutým květem. Dlouho byl klid, ale dnes mi přišel dopis, který ten klid vyrušil.“ Pozorně se na ně zadíval a všiml si, že se tváří ustaraně. Pak pokračoval: „Losna mi píše toto,“ řekl a přečetl jim dopis.
Poté, co ho dočetl, byl chvíli klid, ale pak Rychlonožka vykřikl: „Himbajs, já myslel, že už tam zavládne klid a nakonec se tam zas budeme muset vypravit a zachraňovat celá Stínadla. Hrom aby do nich praštil,“ řekl a náhle byla slyšet obrovská rána a když se všichni zadívali ven, všimli si, že je tam tma a začíná bouřka. Ta rána byl hrom, který ukázal svou sílu přesně nad Stínadly. Všichni se udiveně zadívali na Rychlonožku, který vypadal vystrašeně.
Pak však Mirek řekl: „Konec klení, teď se musíme rozhodnout. Já jsem pro, abychom za Losnou zašli a zeptali se na více informací. Podle toho se rozhodneme, zda na to máme sílu. Kdo si myslí něco jiného, nechť promluví.“
Všichni však jen kývali hlavami, jakože s Mirkem souhlasí. Nevypadali sice nadšeně, ale věděli, že se mohou alespoň pokusit pomoci.
Pak tedy řekl Jarka: „Dobrá, ale kdy tam půjdeme? Já jsem proto, abychom šli hned zítra. Myslím, že bude hezky, tak to není špatný den na výpravu, protože zatím nemusíme jít skryti. A čím dříve se vše dozvíme, tím lépe.“
Hoši souhlasili. Domluvili si tedy schůzku na zítra, v 15:00, na Rozdělovací třídě.
Jen Rychlonožka, když opouštěli klubovnu, řekl: „Tak už jsme v tom zase namočení až po uši, jestli se nemýlím.
P.S. Teď jen doufám, že na ty názvy nemusím mít práva, páč to jinak smažu
[FONT="] [/FONT] Bylo krásné letní odpoledne. Mirek Dušín se vracel domů, byl něco nakoupit své nemocné mamince, otec byl ještě v práci. Když byl kousek před svým domem, všiml si, že tam čeká nějaký chlapec, který byl asi stejného věku jako on. Vypadalo to, že je netrpělivý, neklidně přecházel před dveřmi. Když byl Mirek už jen pár metrů od dveří, chlapec si ho všiml a rychle mu vyšel naproti. Mirek přemýšlel, kdo by to mohl být, protože ho podle obličeje nepoznal, ale to už byl chlapec u něj. Mirek se musel zastavit, protože chlapec stál před vchodem tak, že se okolo něj nedalo projít.
„Jsi Mirek Dušín, člen Rychlých šípů?“ zeptal se chlapec příjemně.
Mirek se na něj znovu zadíval, prohlédl si ho, pak odpověděl: „Ano, jsem, ale bohužel nevím, kdo jsi ty.“
Chlapec se zatvářil spokojeně a řekl: „Jsem Ondra Vorel, člen Žlutého květu ze Stínadel – vzpomínáš?“
Mirek si sice na chlapce nepamatoval, ale na Žlutý květ ano. Byla to stínadelská skupina, která už dvakrát vyhrála volby Velkého Vonta. Jednou se jím stal Vláďa Dratuš, ale ten kvůli incidentu, který se týkal jeho otce, úřad opustil. Naštěstí, přestože to vypadalo, že ztratil ježka v kleci, mu Rychlé šípy pomohli a zachránily stínadelské sdružení. Podruhé byl zvolen Velkým Vontem Otakar Losna – ten byl zvolen vlastně už dvakrát, ale jednou se kvůli zásahu Mažňáka rozpadla vontská organizace – nakonec však vše dopadlo tak, jak mělo. Naposledy byl zvolen v lednu letošního roku, kdy mu předal úřad dosavadní Velký Vont – Vláďa Dratuš. Od té doby bylo ve Stínadlech, té tajemné čtvrti, dobře, byl tam klid a i chlapci z okolních čtvrtí se tam mohli projít – i když některé skupiny stále neměli tyto návštěvy rádi.
Teď však se asi něco stalo, když přichází člen Žlutého květu, vedoucí skupiny, až k Mirkovi domů. Jinak by přeci mohl Losna, který Mirkovu adresu zná, napsat poštou.
Mirek teď odpověděl: „Ano, vzpomínám si, ale co se stalo, že jsi přišel až k nám, na Druhou stranu?“
Chlapec místo odpovědi vytáhl z kapsy obálku, trochu jí urovnal rohy a podal ji Mirkovi.
Ten ji uchopil, ale když ji chtěl otevřít, chlapec řekl: „Ne, Losna říkal, že ji nesmíš otevřít dříve, než v klidu domova, nebo v klubovně. Já tedy už půjdu, svůj úkol jsem splnil. Měj se hezky,“ rozloučil se chlapec a začal se vzdalovat.
Mirek ho ještě spěšně pozdravil a poděkoval a už mířil do bezpečí domova.
Tam uklidil nákup a poté, co se zeptal maminky, zda něco nepotřebuje, zavřel se v pokoji a rozbalil obálku. Stálo tam:
„Milé Rychlé šípy! Píšu vám, protože to vypadá, že budeme zase potřebovat vaši pomoc, pokud budete ochotní ji poskytnout. Od té doby, co mě zvolili, byl zatím klid, ale teď se něco děje. Již několik členů Žlutého květu a i dalších spřátelených skupin si stěžuje, že jim domů chodí dopisy, kde je psáno, aby opustili naši skupinu, protože jí hrozí nebezpečí, které ji rozvrátí a kdo bude stát při ní, bude součástí její zkázy. Prosím, Rychlé šípy, přijďte do Stínadel do klubovny Žlutého květu, poraďte nám.“
S pozdravem
Ota Losna
Po přečtení tohoto dopisu Mirek chvíli jen seděl a přemýšlel, pak se rozhodl, schoval dopis do obálky, obálku do náprsní kapsy a vyběhl z pokoje, Maminka mu dovolila jít do klubovny, jen když se brzy vrátí. Mirek slíbil, že bude brzy doma a vyběhl ven.
Chystal se svolat schůzku klubu a projednat s chlapci tento dopis. Nejprve běžel do domu, kde měli klubovnu a kde bydleli Rychlonožka s Červenáčkem. Zazvonil nejprve u Rychlonožky, který poté, co se dozvěděl o mimořádné schůzce, vyběhl a běžel k Jindrovi Hojerovi. Mirek ještě zaběhl za Červenáčkem, který měl klíče od klubovny a řekl mu, ať v ní počká. Sám pak běžel za Jarkou Metelkou.
Během 15 minut byli všichni v klubovně a napjatě očekávali, co Mirek řekne. Všichni si všimli, že vypadá ustaraně. Nakonec Mirek promluvil: „Chlapci, jak víte, ve Stínadlech vládne Losna se svým Žlutým květem. Dlouho byl klid, ale dnes mi přišel dopis, který ten klid vyrušil.“ Pozorně se na ně zadíval a všiml si, že se tváří ustaraně. Pak pokračoval: „Losna mi píše toto,“ řekl a přečetl jim dopis.
Poté, co ho dočetl, byl chvíli klid, ale pak Rychlonožka vykřikl: „Himbajs, já myslel, že už tam zavládne klid a nakonec se tam zas budeme muset vypravit a zachraňovat celá Stínadla. Hrom aby do nich praštil,“ řekl a náhle byla slyšet obrovská rána a když se všichni zadívali ven, všimli si, že je tam tma a začíná bouřka. Ta rána byl hrom, který ukázal svou sílu přesně nad Stínadly. Všichni se udiveně zadívali na Rychlonožku, který vypadal vystrašeně.
Pak však Mirek řekl: „Konec klení, teď se musíme rozhodnout. Já jsem pro, abychom za Losnou zašli a zeptali se na více informací. Podle toho se rozhodneme, zda na to máme sílu. Kdo si myslí něco jiného, nechť promluví.“
Všichni však jen kývali hlavami, jakože s Mirkem souhlasí. Nevypadali sice nadšeně, ale věděli, že se mohou alespoň pokusit pomoci.
Pak tedy řekl Jarka: „Dobrá, ale kdy tam půjdeme? Já jsem proto, abychom šli hned zítra. Myslím, že bude hezky, tak to není špatný den na výpravu, protože zatím nemusíme jít skryti. A čím dříve se vše dozvíme, tím lépe.“
Hoši souhlasili. Domluvili si tedy schůzku na zítra, v 15:00, na Rozdělovací třídě.
Jen Rychlonožka, když opouštěli klubovnu, řekl: „Tak už jsme v tom zase namočení až po uši, jestli se nemýlím.
P.S. Teď jen doufám, že na ty názvy nemusím mít práva, páč to jinak smažu
Hlavně toho Rychlonožku jsi vystihl