DeletedUser
Guest
„ Za dob mého mládí jsme všichni ,alé děti na díkuvzdání potkávali syny kovbojů, hráli s nimi na honěnou, schovávanou a nebo a to bavilo všechny kuličky, byl jsem přeborník okresu “ zavzpomínal Waupee.
„ Ach ano, Henry pamatuješ kdy a jak jsme se potkali?“ optal se šerif.
„ Jak bych nemohl, po mém otci, je to již dávno jsem zdědil tento krásný bar. Ale ještě před tím, jsem se musel zaučit řemeslu, učil jsem se jak servírovat, dělat zákusky, natáčet teplé pivo Irům, nebo jak správně uskladnit Whiskey. Měsíc před díkuvzdáním, bylo mi asi osmnáct, mě můj otec Jerry Walker poslal k indiánům kvůli výměnnému obchodu. Přesně si pamatuji ten den kdy jsem vykročil ze salonu...
Byl to jeden z posledních letních dnů Arizonského léta. Na má záda vystřelovalo planoucí paprsky světla žhnoucí kotouč slunce a já se vydal na dvoudenní cestu. Překročil jsem malou říčku a pořádně jsem se napil, čekala mě dlouhá cesta a na pláních je málo míst kam se schovat před paprsky. Cestou jsem zpozoroval dva kaktusy a dle rad mého otce jsem jim uříznul část jejich těla a uložil do vaku s vodou, pozdějí voda získá skvělou chuť řekl jsem si....A vydal se do prérie. První den utekl jako voda a u táborového ohně jsem si rozložil na zem mapu abych se pořádně zorientoval. Když tu najednou jsem uslyšel zvuk nějakého zvířete, rozezleného monstra....Okamžitě jsem vzal do ruky kus klacku a připravil slámu napuštěnou olejem, vytáhl mačetu a sundal boty.“
„ Sundal boty? To si tvůj tatínek něco vymyslel. Neznáš pouštní štíry?“ vykřikl Waupee
„ Vy indiáni jste skutečně slabí, bojíte se všeho co má klepeta, nebo něco ostrého.“ rýpnul si John
V tom se však do hovoru pustila i Marie: „Johne, prosím, zkontroluj si zda máš plnou skleničku Whiseky a ztichni. A ty Henry prosím mluv zajímá mě jak to všechno dopadne, zajímavé že jsem tenhle příběh ještě neslyšela.“
„Tak tedy, kde jsme skončili? Už vím u těch bot, no na obranu musím řict, že v dřevácích plných písku se špatně běhá nemám pravdu Waupee? Takže jsem si sundal boty a připravil se na boj, Uslyšel jsem nějaké rychlé kroky zezadu a okamžitě se otočil. Za mnou stál chlapec po bocích měl další tři vrstevníky. Největší jeho posluhovačům nařídil, ať mi seberou vodu, jídlo a oblečení. Samozřejmě že jsem se bránil, dva jsem pobil třetí již ležel na zemi v tom jsem dostal obrovskou ránu do temene hlavy, udělalo se mi mdlo a udělal jsem několik kroků abych nespadl na zem. Nádeník se do mě pustil, lítala rana za ranou a já se bál o svůj život. V tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného. Po další ráně mi na těle vytryskl pramínek krve a ozvala se ohlušující rána, po chvíli jsem zjistil, že ta krev není moje, ale mého soka. Stál s vytřešěnýma očima a prostřelenou rukou proti mně a spustil ohromný křik. Jako když raněné zvíře dostane poslední ránu, jako kdyby mu tajemný střelec vrazil kudlu do srdce se rozeběhl po pláni a z úst mu lítaly slova, která často říkají zákazníci, kteří odmítají odejít z baru. Ale pomocník na něj nevzal bič jako můj tatínek, pouze stál a mlčel. Říkal jsem sí, co když ho postřelil jen kvůli tomu, aby mi vzal věci?
Pokleknul jsem a poprosil o smilování:„ Prosím neubližujte mi.“ a čekal na odezvu pistolníka s kolty rychlými jako pomyšlení. Překvapila mě odpověď jakéhosi chlapečka byl asi tak o pět let míň jak mě:„Ty se mě bojíš? V tvé pozici bych měl být spíš já, tihle čtyři už zbili desítky mých přátel, kdyby prolhanej Erik nechal Joeho, Franka a Jima aby jste si to rozdali mezi sebou měli by co dělat abys je nezabil. Seš fakt dobrej.“ Trochu mě překvapila ta poslední věta vzhledem k tomu jaké měl jistě vychování. Přestal jsem se bát a nabídl mu svůj kaktusový džus Walker´s peace, jak jsem již popsal nápad mého zručného tatínka.“
„Tak co kdybys nám ho taky udělal?“ napadlo Marii je to jistě krásný příběh, tak co si ho trochu zkrášlit?
„Jistě.“ Henry několika ladnými a rychlými kroky přiskočil jako laň k baru. Z ledové koupele vystrčil led a kýbl přelil do menšího džbánu.
„Henry? Ten led tam nech je skutečně horko, na to jaké je roční období.“ promluvil mírným hlasem Waupee.
„Tvé přání je mi rozkazem.“ opáčil Henry a rychle led z síta přehodil do džbánu.
Kaktusový džus byl na stole a Henry pokračoval ve vypravování.
„Tak jsme seděli a začali jsme se seznamovat:„ Já jsem Henry Walker otec je barman a já po něm zdědím řemeslo s barem, šel jsem k indiánům kvůli výměnnému obchodu, nesu jim recept na ohnivou voud výměnnou za nějakou bylinky která se dává do horké vody a pak to velice dobře chutná...“ začal jsem jako starší se to sice neslušelo ale v tu chvíli čert vem dobré vychování.
„Já jsem John Fitzburn a můj otec je pracovníkem na železnici. Až budu velký jako ty strašně rád bych pásl krávy, jezdit na koni lehnout si pod strom. To je to co mě láká.“
„ Ale co tvoje ruce kde ses naučil tak střílet?“ vyhrkl jsem po tom, co jsem si vzpomenul na blízkou historii.
„Ty kolty mi vzal můj tatínek, na železnici se furt někdo střílí chlapi si tam lezou na nervy a tak mi taťka vzal tenhle se slonovinovou pažbou a jeden z rohu z jelena. Náboje mi vyrábí kovář. Střelný prach kradu u místního šerifa, ale on to ví, je to dobrej chlap.A jestli tě zajímá co tu dělám v takhle pozdní hodinu. Je to přesně ten důvod jaký jsi čekal. Pronásledoval jsem ty parchanty abych se jim pomstil...“
„Tak a zítra bys mě nemohl doprovázet?“ zeptal jsem se nesměle.
„ Proč ne? Ale teď je čas jít na kutě ještě si dám tu tvojí sladkou vodu a půjdu spát. Oheň neuhasínej, bude se hodit, alespoň k nám nepůjdou štíři.“
Nad námi vyšel měsíc a mě se klížily oči. Nejspíše jsem ale poznal jednoho z nejlepších přátel svého života. Pak už si pamatuji pouze probuzení do nového dne. A to, jak mě tatínek pochválil. Když jsem domu přinesl ty bylinku. A tatínek jí začal říkat Mateřídouška.“ zakončil Henry příběh.
„Téda tak to si nepamatuju ani já!“ začal se chechtat John.
„Mateřídoušky mám po kapsách hafo. Ohřej nad ohněm vodu a pěkně si zavzpomínáme.“ Řekl Waupee
A tak naši čtyři přátelé seděli a až do večera za hlasitých výkřiků z venku si vyprávěli všechny příhody, popíjeli kaktusový džus a k večeru mateřídouškový čaj. A dělávají to takhle každé Díkuvzdání.
Poznámka Autora: Málokdo si toho všiml, ale rozdíl v letech jaksi nefunguje, John je zhruba čtuřicet let starý a Henrymu je padesát. Ve hře je však napsáno záludné slovíčko zhruba a tak jsem si trošičku jejich věk poupravil
Doufám že se vám můj příběh líbil a děkuji za pozornost. S pozdravem a vděkem ostřílený bojovník Svobodis
:klubun:
„ Ach ano, Henry pamatuješ kdy a jak jsme se potkali?“ optal se šerif.
„ Jak bych nemohl, po mém otci, je to již dávno jsem zdědil tento krásný bar. Ale ještě před tím, jsem se musel zaučit řemeslu, učil jsem se jak servírovat, dělat zákusky, natáčet teplé pivo Irům, nebo jak správně uskladnit Whiskey. Měsíc před díkuvzdáním, bylo mi asi osmnáct, mě můj otec Jerry Walker poslal k indiánům kvůli výměnnému obchodu. Přesně si pamatuji ten den kdy jsem vykročil ze salonu...
Byl to jeden z posledních letních dnů Arizonského léta. Na má záda vystřelovalo planoucí paprsky světla žhnoucí kotouč slunce a já se vydal na dvoudenní cestu. Překročil jsem malou říčku a pořádně jsem se napil, čekala mě dlouhá cesta a na pláních je málo míst kam se schovat před paprsky. Cestou jsem zpozoroval dva kaktusy a dle rad mého otce jsem jim uříznul část jejich těla a uložil do vaku s vodou, pozdějí voda získá skvělou chuť řekl jsem si....A vydal se do prérie. První den utekl jako voda a u táborového ohně jsem si rozložil na zem mapu abych se pořádně zorientoval. Když tu najednou jsem uslyšel zvuk nějakého zvířete, rozezleného monstra....Okamžitě jsem vzal do ruky kus klacku a připravil slámu napuštěnou olejem, vytáhl mačetu a sundal boty.“
„ Sundal boty? To si tvůj tatínek něco vymyslel. Neznáš pouštní štíry?“ vykřikl Waupee
„ Vy indiáni jste skutečně slabí, bojíte se všeho co má klepeta, nebo něco ostrého.“ rýpnul si John
V tom se však do hovoru pustila i Marie: „Johne, prosím, zkontroluj si zda máš plnou skleničku Whiseky a ztichni. A ty Henry prosím mluv zajímá mě jak to všechno dopadne, zajímavé že jsem tenhle příběh ještě neslyšela.“
„Tak tedy, kde jsme skončili? Už vím u těch bot, no na obranu musím řict, že v dřevácích plných písku se špatně běhá nemám pravdu Waupee? Takže jsem si sundal boty a připravil se na boj, Uslyšel jsem nějaké rychlé kroky zezadu a okamžitě se otočil. Za mnou stál chlapec po bocích měl další tři vrstevníky. Největší jeho posluhovačům nařídil, ať mi seberou vodu, jídlo a oblečení. Samozřejmě že jsem se bránil, dva jsem pobil třetí již ležel na zemi v tom jsem dostal obrovskou ránu do temene hlavy, udělalo se mi mdlo a udělal jsem několik kroků abych nespadl na zem. Nádeník se do mě pustil, lítala rana za ranou a já se bál o svůj život. V tu chvíli se stalo něco neuvěřitelného. Po další ráně mi na těle vytryskl pramínek krve a ozvala se ohlušující rána, po chvíli jsem zjistil, že ta krev není moje, ale mého soka. Stál s vytřešěnýma očima a prostřelenou rukou proti mně a spustil ohromný křik. Jako když raněné zvíře dostane poslední ránu, jako kdyby mu tajemný střelec vrazil kudlu do srdce se rozeběhl po pláni a z úst mu lítaly slova, která často říkají zákazníci, kteří odmítají odejít z baru. Ale pomocník na něj nevzal bič jako můj tatínek, pouze stál a mlčel. Říkal jsem sí, co když ho postřelil jen kvůli tomu, aby mi vzal věci?
Pokleknul jsem a poprosil o smilování:„ Prosím neubližujte mi.“ a čekal na odezvu pistolníka s kolty rychlými jako pomyšlení. Překvapila mě odpověď jakéhosi chlapečka byl asi tak o pět let míň jak mě:„Ty se mě bojíš? V tvé pozici bych měl být spíš já, tihle čtyři už zbili desítky mých přátel, kdyby prolhanej Erik nechal Joeho, Franka a Jima aby jste si to rozdali mezi sebou měli by co dělat abys je nezabil. Seš fakt dobrej.“ Trochu mě překvapila ta poslední věta vzhledem k tomu jaké měl jistě vychování. Přestal jsem se bát a nabídl mu svůj kaktusový džus Walker´s peace, jak jsem již popsal nápad mého zručného tatínka.“
„Tak co kdybys nám ho taky udělal?“ napadlo Marii je to jistě krásný příběh, tak co si ho trochu zkrášlit?
„Jistě.“ Henry několika ladnými a rychlými kroky přiskočil jako laň k baru. Z ledové koupele vystrčil led a kýbl přelil do menšího džbánu.
„Henry? Ten led tam nech je skutečně horko, na to jaké je roční období.“ promluvil mírným hlasem Waupee.
„Tvé přání je mi rozkazem.“ opáčil Henry a rychle led z síta přehodil do džbánu.
Kaktusový džus byl na stole a Henry pokračoval ve vypravování.
„Tak jsme seděli a začali jsme se seznamovat:„ Já jsem Henry Walker otec je barman a já po něm zdědím řemeslo s barem, šel jsem k indiánům kvůli výměnnému obchodu, nesu jim recept na ohnivou voud výměnnou za nějakou bylinky která se dává do horké vody a pak to velice dobře chutná...“ začal jsem jako starší se to sice neslušelo ale v tu chvíli čert vem dobré vychování.
„Já jsem John Fitzburn a můj otec je pracovníkem na železnici. Až budu velký jako ty strašně rád bych pásl krávy, jezdit na koni lehnout si pod strom. To je to co mě láká.“
„ Ale co tvoje ruce kde ses naučil tak střílet?“ vyhrkl jsem po tom, co jsem si vzpomenul na blízkou historii.
„Ty kolty mi vzal můj tatínek, na železnici se furt někdo střílí chlapi si tam lezou na nervy a tak mi taťka vzal tenhle se slonovinovou pažbou a jeden z rohu z jelena. Náboje mi vyrábí kovář. Střelný prach kradu u místního šerifa, ale on to ví, je to dobrej chlap.A jestli tě zajímá co tu dělám v takhle pozdní hodinu. Je to přesně ten důvod jaký jsi čekal. Pronásledoval jsem ty parchanty abych se jim pomstil...“
„Tak a zítra bys mě nemohl doprovázet?“ zeptal jsem se nesměle.
„ Proč ne? Ale teď je čas jít na kutě ještě si dám tu tvojí sladkou vodu a půjdu spát. Oheň neuhasínej, bude se hodit, alespoň k nám nepůjdou štíři.“
Nad námi vyšel měsíc a mě se klížily oči. Nejspíše jsem ale poznal jednoho z nejlepších přátel svého života. Pak už si pamatuji pouze probuzení do nového dne. A to, jak mě tatínek pochválil. Když jsem domu přinesl ty bylinku. A tatínek jí začal říkat Mateřídouška.“ zakončil Henry příběh.
„Téda tak to si nepamatuju ani já!“ začal se chechtat John.
„Mateřídoušky mám po kapsách hafo. Ohřej nad ohněm vodu a pěkně si zavzpomínáme.“ Řekl Waupee
A tak naši čtyři přátelé seděli a až do večera za hlasitých výkřiků z venku si vyprávěli všechny příhody, popíjeli kaktusový džus a k večeru mateřídouškový čaj. A dělávají to takhle každé Díkuvzdání.
Poznámka Autora: Málokdo si toho všiml, ale rozdíl v letech jaksi nefunguje, John je zhruba čtuřicet let starý a Henrymu je padesát. Ve hře je však napsáno záludné slovíčko zhruba a tak jsem si trošičku jejich věk poupravil
Doufám že se vám můj příběh líbil a děkuji za pozornost. S pozdravem a vděkem ostřílený bojovník Svobodis
:klubun: