DeletedUser13871
Guest
Bylo časné ráno a Marie seděla a dopíjela svou kávu (tak jak měla každé ráno ve zvyku, než se pustila do úklidu hospody) s myšlenkami úplně jinde. Henry, utírající svůj pult politý whisky a pivem se jen tak lehce otočil a pohlédl na skleslou Marii a zeptal se: „Copak? Vždyť včerejšek nebyl zase tak perný jak to bývá jindy ne?“ Marie se probrala ze snění a řekla „Ale nic, jen na mě zase dopadá ta sváteční nálada. Už nemám s kým bych slavila, jediná moje rodina je bratr, který se ale někde vykecává s indiány. Zase budu na svátky trčet v téhle zatracené hospodě a uklízet po ochlastech, kteří nemají s kým slavit.“
Mariin bratr byl misionář a učitel. Snažil se indiány naučit anglicky a dostat do nich trochu křesťanství. Naopak on se snažil poznávat jejich kulturu a prolomit tak ledy mezi bledými a rudými tvářemi.
Waupee každý den po úplňku jezdil do města pro zásoby svého kmene. Byl tam velmi známý a oblíbený, avšak tento den měl i vzkaz pro Marii. Nenápadně vešel do hospody a přisedl si k Marii. „Ahoj Marie.“ Řekl Waupee.
„Ahoj Waupee, zase jedeš pro zásoby?“ odpověděla Marie celá zaskočená.
„Ano, ale dost tlachání, mám tu pro tebe vzkaz od tvého bratra George.“
„Od bratra? Ale vždyť ten nebyl ve vaší vesnici, ale ve vesnici kde žije rod Vlků a ty si z rodu Želv pokud vím.“
„Ano, to je na delší vyprávění. Řekněme že Vlci jsou trochu nepřizpůsobiví vůči novým věcem, a tak se přestěhoval k nám. Takže mám ti vzkázat, že tě zve na návštěvu do tábora. Chce indiánům ukázat jak umíme skvělého krocana . Indiáni to přijali s velkým zájmem a dokonce si už pořídili i krocana, jenže George neumí tak skvělého krocana jako ty a taky by tě rád po těch 5 letech viděl.“
Marie byla rozrušená a vmžiku odpověděla „Ano ráda přijedu! Jen si zajdu pro věci a vyrazíme.“
Waupee sice nestihl dopovědět větu, že George chtěl ať přijede až za týden, ale nakonec Marie odjela hned.
Do tábora zbývalo 3 dny cesty a tak si Marie a Waupee krátili cestu povídáním. Waupee popisoval jejich tábor a jak mají indiáni rádi Georga a Marie se zájmem naslouchala. „George je dobrý chlap. Dokonce dostal přezdívku Spící Liška.“ Řekl po chvíli ticha Waupee.
Marie se pousmála a dál jeli poklidnou krajinou.
Zrovna projížděli vyprahlým kaňonem, kde nebyla ani jediná louže vody, o kterém se vědělo že tu někde žijí mírumilovné indiánské kmeny, které si jen tak rybaří a pěstují zeleninu, ale nikdy je nikdo neviděl.
Po perném dni se utábořili. Waupee využil své zkušenosti s rozděláváním ohně a také nalovil pár ryb. Když se však chystali ke spánku, tak ve křoví za nimi se něco pohnulo a zašustilo. Waupee vytáhl svůj tomahavk a pomalu, tiše přikrčený jako kočka, když se chystá ulovit kořist, se blížil zleva ke křoví. Marie se z povzdálí dívala, svírajíc svůj revolver zděděném po jejím dědovi. Najednou vyskočil bandita z druhé strany a chytil Marii za ústa. Waupee se otočil a hbitě hodil svůj tomahavk, který se zabodl banditovi do zad. Během další vteřiny vyskočili další banditi a Waupee vytasil svou dýku. Byl to krutý boj, Marie schovaná za balvanem se snažila sestřelit pár banditů, Waupee byl raněn do ramene, ale byl to čistý průstřel. Jednoho banditu zabili a ostatní utekli, ale oba věděli, že to není konec a tak rychle spěchali do tábora.
Neustále cítili dech banditů za zády. Jeli téměř 2 dny bez pořádného odpočinku a tu se náhle vynořily stany indiánů. Waupee neměl už ani síly říct jediné slovo. Marie rychle volala o pomoc. Indiáni vzali Waupeeho a ošetřili ho. George vyběhl ze stanu co je to za povyk a tu viděl Marii, jak slézá z koně, rozběhl se za ní a přivítal jí.
Po pár dnech, kdy Marie poznávala indiány a okolí se již začala připravovat oslava jako poděkování bohům za úrodu. Marie pekla nadívaného krocana, přičemž jí indiánky pozorně sledovaly a dělala brusinkovou omáčku. Indiáni dělali jejich speciality, aby ochutnala i jejich jídlo, mezi něž patřily třeba bobří ocasy, různé ryby na všechny způsoby a bizoní maso, ale také zeleninu a kukuřici, kterou ve velkém pěstovali.
Byl večer, slunce zapadlo a uprostřed tábora se rozhořel obrovský plamen. Kolem dokola byly položeny kožešiny na posazení a pár nadaných indiánů hrálo na bubny rytmickou hudbu. Uprostřed byla obrovská bizoní kožešina, na které seděl náčelník, šaman a jejich rodina. Náčelník po úvodním proslovu ujal se dýmky a jako první si z plných plic potáhl, až se z toho rozkašlal, no a pak už dýmka kolovala kolem dokola.
Po pár příbězích a pár tahu z dýmky se podávala večeře. Byly doneseny obrovské dřevěné tácy s masem a jinými lahůdkami, uprostřed se pyšnil robustní krocan. Očividně si všichni velmi pochutnali. No a pak už se bavil každý podle sebe, někteří tančili tanec kolem ohně jako poděkování za úrodu, jiní popíjeli ohnivou vodu, kterou donesla Marie, ta si z bratrem povídala dlouhé hodiny o tom jak se jim všem změnil život a bratr jí vykládal své historky.
Ale pak se z ničeho nic vynořili běloši na koních. Mohlo jich být tak okolo 50, indiáni byly značně v nevýhodě. Běloši je překvapili a většina indiánů byla zcela vedle z jejich silné dýmky a ohnivé vody. Stany hořely, všude byl křik dětí a žen, střelba nepřestávala a indiáni padali k zemi.
Marii a Georgovi se podařilo sjednotit pár indiánu a indiánek a utekli, co nejdál to šlo. Marie s Waupeem tušili, že je to odplata za jejich podařenou obranu. George když viděl jak je jeho práce marná že ledy mezi bílými a rudými tvářemi neprolomí se z toho zhroutil a trvalo mu několik týdnů než zase začal učit. Indiáni, kteří tento masakr přežili se usídlili ve své bratrské vesnici, kde je Sedící Býk uvítal s otevřenou náručí. Žili tam indiáni stejného kmene, ale jiného rodu ( rod Medvědů). Marie se po 2 měsících vrátila zpátky do Oklahomy a všem vyprávěla hrozný zážitek z její cesty. Z 300 indiánů zbylo pouhých 40, George stále učí v nové indiánské vesnici a Marie ta líčí svůj zážitek každému, koho potká.
Mariin bratr byl misionář a učitel. Snažil se indiány naučit anglicky a dostat do nich trochu křesťanství. Naopak on se snažil poznávat jejich kulturu a prolomit tak ledy mezi bledými a rudými tvářemi.
Waupee každý den po úplňku jezdil do města pro zásoby svého kmene. Byl tam velmi známý a oblíbený, avšak tento den měl i vzkaz pro Marii. Nenápadně vešel do hospody a přisedl si k Marii. „Ahoj Marie.“ Řekl Waupee.
„Ahoj Waupee, zase jedeš pro zásoby?“ odpověděla Marie celá zaskočená.
„Ano, ale dost tlachání, mám tu pro tebe vzkaz od tvého bratra George.“
„Od bratra? Ale vždyť ten nebyl ve vaší vesnici, ale ve vesnici kde žije rod Vlků a ty si z rodu Želv pokud vím.“
„Ano, to je na delší vyprávění. Řekněme že Vlci jsou trochu nepřizpůsobiví vůči novým věcem, a tak se přestěhoval k nám. Takže mám ti vzkázat, že tě zve na návštěvu do tábora. Chce indiánům ukázat jak umíme skvělého krocana . Indiáni to přijali s velkým zájmem a dokonce si už pořídili i krocana, jenže George neumí tak skvělého krocana jako ty a taky by tě rád po těch 5 letech viděl.“
Marie byla rozrušená a vmžiku odpověděla „Ano ráda přijedu! Jen si zajdu pro věci a vyrazíme.“
Waupee sice nestihl dopovědět větu, že George chtěl ať přijede až za týden, ale nakonec Marie odjela hned.
Do tábora zbývalo 3 dny cesty a tak si Marie a Waupee krátili cestu povídáním. Waupee popisoval jejich tábor a jak mají indiáni rádi Georga a Marie se zájmem naslouchala. „George je dobrý chlap. Dokonce dostal přezdívku Spící Liška.“ Řekl po chvíli ticha Waupee.
Marie se pousmála a dál jeli poklidnou krajinou.
Zrovna projížděli vyprahlým kaňonem, kde nebyla ani jediná louže vody, o kterém se vědělo že tu někde žijí mírumilovné indiánské kmeny, které si jen tak rybaří a pěstují zeleninu, ale nikdy je nikdo neviděl.
Po perném dni se utábořili. Waupee využil své zkušenosti s rozděláváním ohně a také nalovil pár ryb. Když se však chystali ke spánku, tak ve křoví za nimi se něco pohnulo a zašustilo. Waupee vytáhl svůj tomahavk a pomalu, tiše přikrčený jako kočka, když se chystá ulovit kořist, se blížil zleva ke křoví. Marie se z povzdálí dívala, svírajíc svůj revolver zděděném po jejím dědovi. Najednou vyskočil bandita z druhé strany a chytil Marii za ústa. Waupee se otočil a hbitě hodil svůj tomahavk, který se zabodl banditovi do zad. Během další vteřiny vyskočili další banditi a Waupee vytasil svou dýku. Byl to krutý boj, Marie schovaná za balvanem se snažila sestřelit pár banditů, Waupee byl raněn do ramene, ale byl to čistý průstřel. Jednoho banditu zabili a ostatní utekli, ale oba věděli, že to není konec a tak rychle spěchali do tábora.
Neustále cítili dech banditů za zády. Jeli téměř 2 dny bez pořádného odpočinku a tu se náhle vynořily stany indiánů. Waupee neměl už ani síly říct jediné slovo. Marie rychle volala o pomoc. Indiáni vzali Waupeeho a ošetřili ho. George vyběhl ze stanu co je to za povyk a tu viděl Marii, jak slézá z koně, rozběhl se za ní a přivítal jí.
Po pár dnech, kdy Marie poznávala indiány a okolí se již začala připravovat oslava jako poděkování bohům za úrodu. Marie pekla nadívaného krocana, přičemž jí indiánky pozorně sledovaly a dělala brusinkovou omáčku. Indiáni dělali jejich speciality, aby ochutnala i jejich jídlo, mezi něž patřily třeba bobří ocasy, různé ryby na všechny způsoby a bizoní maso, ale také zeleninu a kukuřici, kterou ve velkém pěstovali.
Byl večer, slunce zapadlo a uprostřed tábora se rozhořel obrovský plamen. Kolem dokola byly položeny kožešiny na posazení a pár nadaných indiánů hrálo na bubny rytmickou hudbu. Uprostřed byla obrovská bizoní kožešina, na které seděl náčelník, šaman a jejich rodina. Náčelník po úvodním proslovu ujal se dýmky a jako první si z plných plic potáhl, až se z toho rozkašlal, no a pak už dýmka kolovala kolem dokola.
Po pár příbězích a pár tahu z dýmky se podávala večeře. Byly doneseny obrovské dřevěné tácy s masem a jinými lahůdkami, uprostřed se pyšnil robustní krocan. Očividně si všichni velmi pochutnali. No a pak už se bavil každý podle sebe, někteří tančili tanec kolem ohně jako poděkování za úrodu, jiní popíjeli ohnivou vodu, kterou donesla Marie, ta si z bratrem povídala dlouhé hodiny o tom jak se jim všem změnil život a bratr jí vykládal své historky.
Ale pak se z ničeho nic vynořili běloši na koních. Mohlo jich být tak okolo 50, indiáni byly značně v nevýhodě. Běloši je překvapili a většina indiánů byla zcela vedle z jejich silné dýmky a ohnivé vody. Stany hořely, všude byl křik dětí a žen, střelba nepřestávala a indiáni padali k zemi.
Marii a Georgovi se podařilo sjednotit pár indiánu a indiánek a utekli, co nejdál to šlo. Marie s Waupeem tušili, že je to odplata za jejich podařenou obranu. George když viděl jak je jeho práce marná že ledy mezi bílými a rudými tvářemi neprolomí se z toho zhroutil a trvalo mu několik týdnů než zase začal učit. Indiáni, kteří tento masakr přežili se usídlili ve své bratrské vesnici, kde je Sedící Býk uvítal s otevřenou náručí. Žili tam indiáni stejného kmene, ale jiného rodu ( rod Medvědů). Marie se po 2 měsících vrátila zpátky do Oklahomy a všem vyprávěla hrozný zážitek z její cesty. Z 300 indiánů zbylo pouhých 40, George stále učí v nové indiánské vesnici a Marie ta líčí svůj zážitek každému, koho potká.