Trocha historie o našich hokejkách.
Jozef Čapla
Je to neobyčejný člověk. Sedí proti vám, v očích mu hoří plamínky. Barvitě vypráví příběhy, při kterých se tají dech. Jozef Čapla patřil v 50. a 60. letech k nejlepším obráncům u nás. Odchovanec Slovanu Bratislava měl vynikající střelu, výtečně bruslil, rány dokázal rozdat i přijmout. Jeho největším úspěchem je stříbrná medaile z mistrovství světa 1965, ve finském Tampere tehdy československý výběr podlehl jen Sovětům. Rodák z Bratislavy mohl na mezistátním ledě dokázat víc, ale Čapla je přímý člověk, což se v tehdejším režimu moc nenosilo. "Každému říkám, co si myslím. Párkrát jsem na to doplatil," hlásí.
Brzy se vypracoval mezi nejlepší obránce, ve Slovanu převzal klíčovou roli společně s
Dzurillou, Golonkou, Gregorem a dalšími. "Naskočili jsme do ligy a velmi si to užívali. Na všechny kamarády mám krásné vzpomínky, zážitků je dost. Mým idolem býval Ján Jendek, vždycky jsem tím pádem míval blízko k brankářům. Po něm přišel Dzurilla. Nezapomenu, jak v šestnácti letech poprvé nastoupil do zápasu v Chomutově."
Čaplovi hodně pomohla vojna v Jihlavě. Na Duklu nedá dopustit, na jaře 2011 se v Pelhřimově sešel s bývalými spoluhráči, hrdě oblékl dres Jihlavy a přiznal, že armádní roky staví v kariéře hodně vysoko. "Oslovil mě pan Pitner. Studoval jsem, ale zatímco letitý kamarád Jožo Golonka bral stipendium 800 korun, já polovinu. Říkal jsem si, že to není spravedlivé, nějak se to všechno seběhlo a byl jsem na Vysočině." Nebál se, uměl hokej, byl tvrdý. Vybudoval si respekt.
Hokejky ALPAČ: nápad za milióny (Alpač - pozpátku Čapla)
První zahnuté čepele hokejek v ČSSR.
Mikita to ocenil. "Pozval mě k sobě, Pitner mi návštěvuz povolil. Spal jsem u Stana, dlouho jsme si povídali. Bylo to úžasné." V kabině Chicaga tehdy poprvé uviděl zahnuté hokejky. "Hrál tam ještě Elmer Vasko, další chlapec se slovenskými kořeny. Ta hokejka mi vrtala hlavou. Když jsmě měli možnost posléze navštívit šatnu Toronta, všechno mi vysvětlil Andy Bathgate. Tehdejší hvězda NHL, ale byl velmi otevřený.Ukazoval, jak je hůl potřeba vyhoblovat a jakým grifem ji pak dostat do zahnutí."
Jozef věděl, že něco takového by mělo úspěch i v Evropě. Vymyslel svůj vlastní plán, podle něhož se začaly vyrábět hokejky s názvem ALPAČ. "Je to moje příjmení pozpátku, s nápadem přišel pan Křížek z fabriky v Horažďovicích. Už během působení v Jihlavě mě problematika zajímala, měli jsme Svratky, které se hodně lámaly. V Horažďovicích jsem pak udělal zlepšovací návrh, ještě mám ty papíry shované. Pryskiřice se opakovaně natírala, hůl jsme pak přes rozpálený radiátor ohýbali o 180 stupňů, následně ji máčeli ve vodě. Odzkoušeli jsme to a postupně se rozjela výroba," popisuje.
O Alpačky byl ohromný zájem. "Za rok je chtěla celá liga, chodily objednávky ze zahraničí. Poptávku nebylo možné uspokojit, protože v Horažďovicích neměli dost dřeva." Kdyby podobný technický kousek vymyslel nyní, byl by milonářem. "To je fakt. Tenkrát ale byla jiná doba. Pamatuju si, jak jsem hokejky vezl do Rakouska a nabídl je Kanaďanům. Moc se jim líbily." Vývoj šel dál, ale celé generace kluků doma i v cizině s Alpačkami hrávali, dodnes jsou tyhle kousky pýchou sběratelů i pamětníků.