„Babičku“ jsem nikdy nebyla schopná dočíst a od H. Sienkiewicze jsem četla pouze dobrodružný román pro děti „Pouští a pralesem“ (doporučuji!), ale nadchly mě jiné knihy světové beletrie – H. Melville: Bílá velryba (sebedestruktivní hon na vorvaně symbolizujícího Zlo prokládaný lekcemi velrybářství), E. Brontë: Na Větrné hůrce (která žena by nemilovala Heathcliffa?), B. Pasternak: Doktor Živago (hry osudu na pozadí událostí 1. poloviny 20. století v Rusku) nebo W. Scott: Ivanhoe (historický román z doby po 3. křížové výpravě, dojde i na Robina Hooda a Richarda Lví Srdce...).
Ráda čtu také Shakespearovy komedie (nejradši mám Mnoho povyku pro nic), fantasy (Tolkien, Sapkowski, Eisenstein) nebo westerny (J. F. Cooper, Zane Grey); v posledních letech se prokousávám i orientální poezií, zvláště japonskými haiku; nedávno vyšla v edici Mocca zajímavě sestavená sbírka „Dravý jestřáb si načechral peří“ (kromě samotných básní v češtině zde naleznete i původní text v japonštině a výklady jednotlivých veršů atd.). Z českých básníků mám nejradši Gellnera a Hraběte.
V posledních letech bohužel na oddychovou literaturu není moc času, čtu převážně odbornou literaturu do práce. Z těch populárnějších knih jsem v poslední době narazila na několik zajímavých, třeba to bude pro někoho inspirace.
- S. J. Gould: Dinosauři v kupce sena – kniha přírodovědných esejí na různá témata; pro případ těžkých životních situací doporučuji přečíst si epilog o tom, jak nepropadat panice...
- R. Dawkins: Boží blud – existence Boha je zde uchopena jako vědecká hypotéza a podle toho je s ní také nakládáno... dle mého názoru až moc jednostranně zaměřené, ale někoho to třeba zaujme
- T. Flannery: Měníme podnebí – střízlivě podané informace o vlivu člověka na podnebí, globálním oteplování, včetně možných východisek... koho zajímá spíše opačné hledisko demagogicky prezentované z Hradu, měl by sáhnout po knize B. Lomborg: Skeptický ekolog
- J. A. Tainter: Kolapsy složitých společností – základní učebnice pro ty, kteří chtějí vědět, kam směřujeme (a pro ty, které zajímá, proč se zhroutily staré civilizace)
- I. J. Wilkens: Where Troy once stood (netuším, jestli vyšlo česky, mám jen anglicky) – hypotéza o tom, že Trója nebyla v Malé Asii, ale v Anglii, a v Odysei je popisována cesta podél afrického pobřeží a přes Atlantik někam na Kubu... důkazy mně osobně nepřipadaly přesvědčivé, ale asi dobré o něčem takovém vědět
p.s.: konečně jsem přečetla legendu o Pwyllovi, kterou začíná sbírka keltských pověstí Mabinogi