No já Tedy osobně nemám splněné vyznamenání - úspěch - úkol na "Apríla"
Paladin http://tw-db.info/?strana=quest&serie=qs_51 dodnes od roku 2009. Vždy jsem na to zapomněl.
Takže mám letos "natažený mobil" v připomínce, nátáhnu si na sobotní půlnoc budíka a zkusím najít u mě v Ruzyni kostel. Dodnes nevím kde u nás je, ale mám pocit že v Ruzyni není, jen v Liboci. Uplatím slivovicí kastelána aby bil na poplach zvony, že na to nemám tuto neděli zapomenout a úkol konečně a vítězoslavně splním.
No a k zážitku s "Apríla" ? Ten mám nejhorší ještě z doby slávy firmy "Sazka Sportka" v době totalitního režimu, tedy před rokem 1989.
Na stavbě byl kolega - mistr, který sázel, tenkrát to šlo jen mám pocit jednou týdně, maximálně dvakrát (pamětníci mě opraví) sportku. Nikdy nic nevyhrál, jen občas pár korun. Tak jsme mu udělali vtípek na "Apríla" ( srandu, zábavu já moc rád), že jako vsadíme čísla za kolektiv, protože on sázel stejná čísla a to vždy. Každý z nás dal jedno číslo, on to zapsal do tiketu a došel na poštu. Sportku vsadil, donesl tiket a ten jsem uschoval já s tím, že když vyhraje první cenu, výhra je jeho a to celá. Když bude jiná výhra, bude se dělit mezi všechny z nás co dávali čísla.
Pak bylo losování večer v televizi, ráno to bylo v novinách, přiřítil se do práce a v kanceláří na stole měl od sklenářů položené dvě řezačky na sklo, jako indícii (nápovědu). Všichni kolegové číhali, co se stane, protože já jsem čísla která vyhrála první cenu napsal do prázdného tiketu a ten jsem nalepil na okno lepidlem (tenkrát kdo pamatuje Kanagon) v kanceláři s tím před ním, že stejně nic nevyhrajeme. Právý tiket jsem měl v kapse, ten nic nevyhrál.
To co se pak dělo, bylo šílené. Řval, lítal po chodbách, sháněl údržbáře a nakonec vzteky rozbil okno. Sebral sklo ze země i s nalepeným tiketem a letěl na poštu pro výhru. To byl prostě takový fofr, že jsme stáli jako opaření a nestačili jsme na nic reagovat. Rozběhl jsem se za ním abych ho zastavil a jediné štestí bylo, že pošta byla z technických důvodů zavřená, jinak by nás možná ještě zažaloval "bolševik" za padělání listiny. No a pak jsem mu to na chodníku vysvětloval. Asi po půl hodině to pochopil, protože se nechtěl vzdát myšlenky, že vyhrál první ve sportce a že výhra je jen a jen jeho. Nastal okamžitý obrat v situaci, a začal jsem utíkat já, protože jsem to svedl všechno na sebe, abych uchránil kolektiv. Pak jsem měl 2 dny neplacené volno ze zdravotncíh důvodů, bál jsem se přijít do práce, než vyprchal jeho hněv.
Dodnes se spolu stýkáme, občas zajdeme na pivko a nebo na mariáš do hospody a ustřelujeme si z jeho hamižnosti.
Takže z toho dodnes plyne :
Pozor na vtipy s Aprílem. Kdybych neměl rychlé nohy, nevím jak bych dopadl.
