DeletedUser9371
Guest
„ Přátelé, kamarádi, medaile budou (můj oblíbený výrok z filmu - hádej z kterého) :yah:
Tady s Vámi na hře jsem přes dva roky. Na fóru hry o divokém západě (bez obrázků kulometů, raket, letadel, granátů a podobných šíleností ) jsem jen podle nálady a potřeby, protože prostě spousty příspěvků hráčů mě tady od četby odrazují (no a často i ubíjí). Ale když takový hráč má tady věčně neutěšenou snahu všude klikat, přispívat jen co do počtu odpovědí, tak mu to ztížím svým příspěvkem k Díku vzdání a může se taky připojit.
No, a jestliže máš čas tak jako já právě teď, zkus můj příspěvek dočíst až do konce a tím odměníš mou snahu Tě trochu pobavit pravdivou a životní zkušeností .
Jsem starší věkem a tím tedy patriot (vlastenec, Čech, bez Sovětů a Ameriky) a mám moc rád filmy z divokého západu. Jako malý kluk jsem byl mým otcem na knížkách o kovbojích vychován (filmy tenkrát nebyly anebo byly zakázané soudruhy a časopisy, knížky či komiksy se pokoutně půjčovali po kamarádech a jejich rodičích, tajně s pocitem šíleného strachu).
Takže samozřejmě po revoluci muž a otec rodiny sledující cvrkot amerických svátků, které jsou nám všude vštěpovány jsem se rozhodl připojit se k oslavám amerických svátků (a taky naposledy).
No, a abych nebyl při mé výchově pěti synů pozadu, na jejich přání jsem zakoupil krocana v nejmenované marketu a tím započala má snaha oslavit spolu s Amerikou Díků vzdání.
Krocan je dle chytré kuchařky (jsem chlap a šel jsem na to logicky literaturou a internetem) pokrm z předem upečeného masa. Proto jsem rozpálil troubu a zakoupenou věc (dříve nikdy neochutnanou) jsem vložil něžně na pekáč a do trouby přesně podle receptu.
Nálada a situace při pečení byla taková, že děcka zlobila a nebyla k utěšení, pár telefonů z práce, vylité kafe na stole, limonáda a sušenky od dětí na koberci v obýváku, ovladač od DVD ve WC míse, sousedka si přišla zapůjčit česnek, fotbal v televizi, notebook a dohrával jsem online ligu v mariáši a do toho zvonek na brance. U branky stále pohledná žena, dotazující se na nějakou anketu či co. No a jako každý správný chlap jsem se společensky zakecal. To co následovalo potom připomínalo stav vážného ohrožení muže v kuchyni či komedii z filmu. Hustý tmavý dým, krutý mrtvolný zápach, něco co vypadalo, jako krocan v barvě krému na boty bylo stále v troubě a tak horké že při pokusu to vytáhnout jsem se opařil a ještě mi to spadlo na podlahu. Prudkým pohybem pravé nohy (řádně vytočený) jsem to směroval směrem z kuchyně – dlažby do chodby na asi měsíc položený koberec a tím bylo dílo dovršeno. Následoval klasický mužský úklid, což znamená všechno narafičit tak, aby nebylo nic znát, než přijde manželka a v horším případě tchýně. Sebral jsem auto a zajel do první hospody, zakoupil jsem svíčkovou s knedlíky. Medaile sice nebyla, ale byla pochvala za večeři pro děti mimořádně udělena bývalou manželku a tchýní.
Jedinou útěchou po těchto úkonech otce v kuchyni bylo to, že jsem si představil krocana, jak jde na jatka do Prahy z USA pěšky a stejně by byl po té cestě dobře trénovaný a tím tedy logicky i s padesáti americkými recepty řádně tuhý, čili nepoživatelný.
Z toho plyne poučení. Ameriko, nech si krocany a My si necháme svíčkovou se šesti anebo medaile ze super hry The – West.
Tady s Vámi na hře jsem přes dva roky. Na fóru hry o divokém západě (bez obrázků kulometů, raket, letadel, granátů a podobných šíleností ) jsem jen podle nálady a potřeby, protože prostě spousty příspěvků hráčů mě tady od četby odrazují (no a často i ubíjí). Ale když takový hráč má tady věčně neutěšenou snahu všude klikat, přispívat jen co do počtu odpovědí, tak mu to ztížím svým příspěvkem k Díku vzdání a může se taky připojit.
No, a jestliže máš čas tak jako já právě teď, zkus můj příspěvek dočíst až do konce a tím odměníš mou snahu Tě trochu pobavit pravdivou a životní zkušeností .
Jsem starší věkem a tím tedy patriot (vlastenec, Čech, bez Sovětů a Ameriky) a mám moc rád filmy z divokého západu. Jako malý kluk jsem byl mým otcem na knížkách o kovbojích vychován (filmy tenkrát nebyly anebo byly zakázané soudruhy a časopisy, knížky či komiksy se pokoutně půjčovali po kamarádech a jejich rodičích, tajně s pocitem šíleného strachu).
Takže samozřejmě po revoluci muž a otec rodiny sledující cvrkot amerických svátků, které jsou nám všude vštěpovány jsem se rozhodl připojit se k oslavám amerických svátků (a taky naposledy).
No, a abych nebyl při mé výchově pěti synů pozadu, na jejich přání jsem zakoupil krocana v nejmenované marketu a tím započala má snaha oslavit spolu s Amerikou Díků vzdání.
Krocan je dle chytré kuchařky (jsem chlap a šel jsem na to logicky literaturou a internetem) pokrm z předem upečeného masa. Proto jsem rozpálil troubu a zakoupenou věc (dříve nikdy neochutnanou) jsem vložil něžně na pekáč a do trouby přesně podle receptu.
Nálada a situace při pečení byla taková, že děcka zlobila a nebyla k utěšení, pár telefonů z práce, vylité kafe na stole, limonáda a sušenky od dětí na koberci v obýváku, ovladač od DVD ve WC míse, sousedka si přišla zapůjčit česnek, fotbal v televizi, notebook a dohrával jsem online ligu v mariáši a do toho zvonek na brance. U branky stále pohledná žena, dotazující se na nějakou anketu či co. No a jako každý správný chlap jsem se společensky zakecal. To co následovalo potom připomínalo stav vážného ohrožení muže v kuchyni či komedii z filmu. Hustý tmavý dým, krutý mrtvolný zápach, něco co vypadalo, jako krocan v barvě krému na boty bylo stále v troubě a tak horké že při pokusu to vytáhnout jsem se opařil a ještě mi to spadlo na podlahu. Prudkým pohybem pravé nohy (řádně vytočený) jsem to směroval směrem z kuchyně – dlažby do chodby na asi měsíc položený koberec a tím bylo dílo dovršeno. Následoval klasický mužský úklid, což znamená všechno narafičit tak, aby nebylo nic znát, než přijde manželka a v horším případě tchýně. Sebral jsem auto a zajel do první hospody, zakoupil jsem svíčkovou s knedlíky. Medaile sice nebyla, ale byla pochvala za večeři pro děti mimořádně udělena bývalou manželku a tchýní.
Jedinou útěchou po těchto úkonech otce v kuchyni bylo to, že jsem si představil krocana, jak jde na jatka do Prahy z USA pěšky a stejně by byl po té cestě dobře trénovaný a tím tedy logicky i s padesáti americkými recepty řádně tuhý, čili nepoživatelný.
Z toho plyne poučení. Ameriko, nech si krocany a My si necháme svíčkovou se šesti anebo medaile ze super hry The – West.
Naposledy upraveno moderátorem: