Pokud se podíváme na etologické hledisko, je multikulturalismus de facto proti lidské přirozenosti (ale to je třeba monogamní manželství taky... a často to funguje). Zjednodušeně řečeno člověk jako sociální tvor má tendenci vytvářet na základě podobnosti skupiny a bojovat o zdroje s jinými skupinami stejné hierarchické pozice (viz např. Konrad Lorenz – Takzvané zlo). Identifikace s vlastní skupinou a boj proti skupinám, které jsou něčím odlišné či divné (Židé, gayové, mentálně handicapovaní, Slávisté atd.), jsou tedy pochopitelné z evolučního hlediska.
Kromě biologické evoluce však člověk prošel i kulturní evolucí a vynalezl jakási pravidla souhrnně označovaná jako morálka. Ačkoli morální kodex různých skupin i jedinců se jistě liší, obecně je společností přijímáno pravidlo přikazující nesoudit člověka podle příslušnosti ke skupině (jako u jiných morálních zásad šlo původně o ochranu slabších). Leckde to zjevně nefungovalo, takže morální pravidla raději převedli do legislativních norem.
Jsem rasista a jsem xenofobní, což je přirozenost každého člověka, ale jako morální tvor se s tím snažím bojovat. Dokážu si totiž představit situaci, kdy se velice snadno mohu dostat do „nežádoucí“ skupiny; kdo by pak chtěl, aby s ním jednali s předsudky a s nesnášenlivostí? Snažím se s tím bojovat, ale ... na ulici mě několikrát přepadli nebo okradli, většinou to byli Romové, jednou Ukrajinci ... v USA jsem se setkala s šílenou pozitivní diskriminací vůči Afroameričanům (v práci si nikdo neodvážil černochy pobízet k nějaké činnosti ze strachu před žalobou, na ulici nás několikrát napadli černoši a třeba proto, že jsme je nepozdravili, nám vyhrožovali žalobou kvůli rasismu) ... po několika cestách do Egypta jsem pochopila, že ten kolonialismus asi nebyl tak špatný nápad (místní lidi jsou jako děti, myslí si, že demokracie = všichni budou mít práci a spoustu peněz, aniž by museli pracovat) ... prostě je to těžké nebýt po zkušenostech rasista.
Na druhou stranu si člověk uvědomí, že zná slušné Romy a Vietnamce a gaye a postižené ve svém okolí. Jeden můj přítel, sympatizant Dělnické strany a podobných hnutí, říkává, že „by to všechno vystěhoval a vrátil.“ „Dobře,“ odpovídám, „pojďme vystěhovat Jirku, Tomáše, Qvanga a další romské nebo vietnamské přátele.“ „Ne, ty ne, ty mám rád, jen ty ostatní.“ Většina cizinců u nás opravdu není proto, aby páchali zločiny nebo aby nám brali práci (však většinou dělají za málo peněz to, nad čím naši lidi ohrnují nos – a to je podle mě jedna z věcí, na které my i celý západní svět jednou „dojedeme“, že vychováváme lidi, kteří určité práce pokládají pod svou úroveň). Nebudeme si taky namlouvat, že Češi bez přílivu cizinců nevymřou; v posledních desetiletích právě cizinci dorovnávají demografický schodek našinců neochotných se rozmnožovat.
V souvislosti s teroristickými útoky muslimů na západní svět je jistě důležitý jeden poznatek – útoky v drtivé většině případů nespáchali pravověrní muslimové. Jednalo se o vyvržence – o lidi, kteří se vystěhovali do ciziny ve víře v lepší budoucnost, přišli o vlastní kořeny i o víru, ale nová kultura je nepřijala. Tohle je klíčové, tady vzniká ta frustrace a odhodlání demonstrovat ji tím, že ublížím těm, kteří za ni mohou.
Nemělo to být moralizování, v případě opačných dojmů se omlouvám. Předkládám zjednodušená fakta a několik svých zkušeností a postřehů, třeba to někomu z vás pomůže se zamyslet. Morální otázky ať si zodpoví každý sám. Já budu dál bojovat s tím, abych nebyla rasista, přece jen bych světu ještě ráda dala šanci (tento zobecněný názor nemusíte hned napadat zkonkretizovanými případy).
)::
Žádné podobné srovnání jsem nepoužila a ani bych se k tomu nesnížila, abych někoho tímto způsobem za jeho názor srovnávala. Pouze jsem poukázala na to, abyste si nedělali předsudky proti všem jen kvůli nějakému společnému znaku (v našem případě - barva pleti). Lidé jsou jako osobnosti individualisté, každý z nás je něčím unikátní a svým způsobem nepředvídatelný..