Pionýr

[DeletedUser]

Začalo to toho dne,kdy můj otec zabil v opilosti mou matku a skrýval se i se mnou před zákonem staré dobré Anglie.
Jako Ir nemohl počítat se schovívavostí spravedlnosti.Nikdy jsme sice nic moc neměli a i to málo stejně musel nechat tak.Neměl jsem ještě dost sil,abych mohl svého otce opustit.Tak jsem zůstával s ním a trpěl.Čekal jsem na odplatu,kterou Bůh musí seslat na vraha mojí matky.
Po několika letech prožitých na úplném dně společnosti jako štvanec a s cejchem proklatce se naskytla šance na nový začátek v Novém světě.
Chytili jsme první vlnu emigrace a po vykradení jednoho domu jsme měli i dost peněz na lodní lístky.Nic už nás nezajímalo jestli toho řezníka,co ho otec pobodal,někdo zachránil.Stejně už byl vrah a jedna další duše už mu mysl nezatížila.Zvláštní bylo,že do té doby ho tížili noční můry,ale jakmile jsme nastoupili na loď,spal úplně klidně.Asi si myslil,že hříchy nechal na břehu.
Jeho svědomí jsem byl ale já... Cítil jsem že není daleko doba,kdy bude povolán k Božímu soudu.Peklo ale ještě prožije zde,o to se postarám.
Mezi tlačenicí těl na lodi v zatuchlém podpalubí,jsme si s otcem ještě kryli záda.Mám za to,že s námi plulo mnoho takových,jako my.K novému začátku,k naději,k odpuštění.
Kdo se mohl divit když mezi lůzou vypukla epidemie neštovic.Vybrala si řádnou daň.Pro nás to paradoxně bylo požehnání,neboť se uvolnil prostor po mrtvých.Dokonce já s otcem a ještě několika chlapíky co nebyli nakaženi,jsme dostávali dvojité porce jídla,abychom házeli přes palubu ty,kteří zemřeli.Boháči nesměli vědět co se dole děle,a tak vždy ve tři ráno až do pěti byla paluba pro nás a náš tanec smrti.
Pro kapitána bylo jistě ulehčení,když se na obzoru objevila země.Opět jsme museli čekat na noc,abychom mohli vyjít ven.Místo nového začátku i tady jsme neznamenali víc,než špína na ulici.Pobřeží zcela ovládané korunou bylo stejně ubíjející,jako Anglie sama.Tábor pro nuzáky,karanténa rychle smazala iluze.Svoboda byla ještě daleko.
Dva měsíce karantény uběhlo velmi pomalu a i zde bylo moje spojenectví s otcem velmi účelné.Vpravdě otec dal dohromady malý irský gang.Bylo nás šest,přesto jsme si vybudovali respekt břitvou a holí.Byla to naše parta funebráků.Několik dalších hříchů.Po nějaké době si je každý přestane počítat.Stejně stačilo se vyzpovídat pastorovi a bylo vše v pořádku...

 

[DeletedUser]

Vpřed na západ!

Už by se dalo říct "už jsem tady doma",ale člověk míní a zákon mění.Kdo by si mohl domyslet,co nás bude stát jedno malý přepadení....Jeden z našich zůstal v kaluži krve naší oběti.Nechtěl nám dát svý zlato a tak Mac Gregorovi rozbil hlavu a my tu jeho proděravěli kulkama.Kdybychom jenom věděli,že je to syn místního soudce....
A Mac Gregor nás všechny prásknul.

A zase na útěku,ironie.Plavat na další kontinent naštěstí nemusíme.Stačí vyrazit s nějakou bandou pošuků dál na západ a uzmout zem rudejm ďáblům.Stejně neví co s ní maj dělat.Pořád lepší mít za nepřítele ty opice,než vojáky.Pastor z lodi,co s námi přišel do týhle divočiny zrovna vyrážel s nějakou divnou sektou,tak jsme se přidali.
Mizera Smith,obchodník vykutálená.Když se nám dařilo,byl podělanej strachy.Teď když ví že máme horkou půdu pod nohama,tak nás pěkně voškubal.Výbavu ale přecejen máme.Kotlík,fazole,deky,koně.Vypadli jsme rychlejc,než stačil soudce podepsat zatykače.

Nechali jsme svoje jména na zatykačích a stala se z nás rodina Smithů.Jen pastor věděl kdo jsme byli a jsme.Ir je Ir,ať je třeba 100x Smith.

 

[DeletedUser]

Karavana smrti

Odněkud je slyšet strašné dunění.Bouřka?Kde by se vzala z čistého nebe??
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat-stádo bizonů.Černá řeka zvířat od severu bušila do země kopyty,až se zdálo že země otevře chřtán a spolkne nás peklo.Pastore,není čas na modlitbu.Brzy ji budeme potřebovat nad hroby těch,kteří nestihnou zachránit holé životy!
Není čas zapřahat,rychle všichni z dosahu armageddonu!
...
Trvalo celou věčnost,než se stádo převalilo přes údolíčko,kde zůstalo skoro vše,včetně spousty těch bláznů,co chtěli zachránit svůj majetek.
Ano utekl jsem bez bot,jen v podvlíkačkách.V jedné ruce deku,v druhé sedlové brašny.Málo bylo těch,co by měli více.Otec měl jen břitvu a boty,v nich čutoru s whikey.Naši hoši jsou všichni.
Hrozný pohled na tu bandu zubožených.Roztrhaní,špinaví a....a živí.
Jak dlouho nám to bude stačit?
Pár holých skal nás zachránilo.Co dál bude?

Návrat na tábořiště nebyl smutný,ale přímo děsivý.Kdo do teď jen plakal,propadl hysterii.Neuměl jsem si představit do té doby takové jatka.
Nebylo tu jediné tělo v celku.Trosky,krev a marnost.
Celý den hledáme vše,co ještě je k použití a dáváme na vůz,který zázrakem zůstal stát uprostřed nedotčen.Na něm byla dívka,spíš dítě.Po tom co viděla na vlastní oči,jí z té hrůzy zběleli vlasy a oněměla.Zůstala sama,její rodina byla také obětí nelítostných kopyt.
Naše parta funebráků má zase práci.Nikdo nemluví,jen mlčky sbíráme kousky mrtvol a nosíme je do mělkých hrobů,vykopaných do podkovy.Z trosek vytvořil Jim ubohý kříž.Nebo spíš kříž pro ubohé.
Nikdo nemá myšlenky na hledání správného majitele té,či oné části těla.
Všichni jsme si před Bohem rovni.
Pastor mluvil tlumeně.Nevím co říkal,je to vše zahalené mlhou.
....´modleme se´....poklekám....

 

[DeletedUser]

Ničivé pláně

Prerie nám otevřela náruč dokořán.Oko jen stěží dokázalo pojmout rozlehlost plání před námi.Jen teplý vzduch se tetelil na obzorem a hnal kupy prachu,co oděli zapadající slunce do rudého pyžama.
Krásné a osvobozující.Utrpení posledníh dní se zapomělo,tedy v rámci možností....Obavy panují jen z obtížného shánění vody.Snad budeme mít štěstí a najdeme brzy studnu.

Na jihu byl vidět kouř.Určitě osadníci,indiáni by nepálili dřevo tak,aby je bylo vidět z takové dálky,pokud by to sami nechtěli.
Vydali jsme se tam.Snad najdeme další bílé a přidáme se k nim.Nemáme moc šancí se ubránit,když většinu věcí nám zničili bizoni.Je to naše jediná šance.
Prodloužíme pochod každý den o několik mílí.Odhaduji to na 2dny minimálně.

Horký vzduch nám rve dech z plic.Voda je jen na příděl a správně pastor zakázal jakékoli debaty na toto téma.
Už je přímo hmatatelné napětí mezi všemi osadníky.Jen díky pastorovi nemyslí pořád jen na vodu,ale i na boha.Jen On může dát i vzít.

Už budeme blízko.Kouř byl vidět celé dva dny.Musel to být požár,ne ohniště.
K večeru se ukázalo,že můj předpoklad byl správný.
Bavlníková plantáž.Dům,kdysi vznešený byl vypálen.Majitel nám vyprávěl o svém neštěstí.Otroci se vzbouřili,vypálili dům a pobili strážné,když byl majitel ve městě se svou rodinou.Ubytoval nás laskavě na svém pozemku.Konečně postel.Sice po otrocích,ale postel!Vody tu bylo také dost.

Pastor se poptal po zásobách a majitel nám nabídl práci,za kterou moc peněz nedostaneme,ale pomůže nám se zásobami.Bavlna je zralá a nemá zrovna nikoho,kdo by ji sklidil včas,aby stihl kupce.Tak jdeme na to...

 

[DeletedUser]

tleskám, jen pokračuj

 

[DeletedUser]

Černé skály,Rudá řeka

Dřina,dřina,dřina.Cesta sem nebyla tak trýznivá,jako celé dny pod drtivým sluncem na plantáži.Už chápu,proč otroci utekli.Náš dobrodinec nebyl zdaleka tak dobrotivý,jak by se zdálo.
Nezbývá už mnoho bavlny ke sběru,tak snad brzy splníme svou část dohody.
Do týdne půjdeme dál.
Naše bratrstvo pohřební lopaty se chystá také.Přípraveno je i něco bavlny,určitě se bude hodit.Za tu práci mnoho peněz nebude,tak si trochu vezmeme,jako "prémii".

Stalo se,jak jsme se obávali,peněz jsme dostali pomálu.Jen o pár dolarů víc než by dal otrokům.Vyrážíme na jihozápad k černým skalám na obzoru.
Po týdnu putování narážíme na řeku,ve které teče voda rudá od jílu z černých hor.Vlastně není tak černá,jak se zdálo.Je temně červěná.Připomíná těla,které mě ještě ve snech děsí.
Nejhorší je to za červánků,celý kraj se koupe v krvi a záře dává pocit naléhavosti.Cítím tíseň,v koutku mysli se objevují obličeje lidí s chybějícími kusy těl a všichni se bez hlesu snaží najít zbytek.Křičí,není slyčet tón,ale stále křičí nesnesitelným,pohlcujícím tichem.Jindy se přidají morem zničená těla z lodi.Tolik mrtvých,tolik nevinných.Proč mě tíží ty představy.Snad za to může jen ta řeka a mračna obtížných moskytů.
...

Prý jsem omdlel.V hlavě mi hučí,vidím mlhavě,svět se točí.
Nejsem sám,některé musíme naložit na vůz.Netušil jsem,že mě porazí moskyt.
Ne nehučí mi v hlavě,to ta blátivá řeka.Někde blízko bude vodopád.
Nemoc nás zpomalila,ale nezastavila.Spoléháme se na pastora a jeho šéfa,snad se dostaneme na druhou stranu,snad najdeme tu pravou cestu.
Cestu skrz Černé skály,přes Rudou řeku.

 

[DeletedUser]

Rituál

Ploužíme se už týden proti proudu řeky a hledáme,kde bychom ji mohli překročit.
Stále stoupáme a teplota klesá.Nejde ovšem stále jít podél řeky,někdy nás překážky odvedou daleko,ale zatím vždy jsme z labyrintu skal našli stezku zpět k řece.
Optimismus nám vlil do žil pastor a pak soutok,kde řeka rázem ztratila polovinu svojí šíře a dravosti.

Brod!Konečně brod!!
Dostali jsme se přes řeku,aspoň přes její polovinu a pokračujeme dále.
Směřujeme přibližně směrem,kde tušíme rameno druhé řeky.
Musíme ovšem obejít ostroh.Nabídl jsem se,že vylezu nahoru a snad uvidím shora,kudy by bylo nejlépe se dáti.
Večer se blíží a tábor se chystá ke spánku.Jen já se škrábu vzhůru.
Sotva se dostanu na poslední skalní výstupek před vrcholem,popadne mě zvláštní neklid.
Opatrně se plížím na náhorní plošinu a mám zlé tušení.

Tušení mělo pravdu,indiáni.To nebyl jen jedna vesnice,to byl snad celý kmen...
Tolik orlích per jsem snad v životě předtím,ani potom neviděl...
Schyluje se tady k něčemu velkému.Asi to pro bílé nebude nic příjemného.
Hlavně mě nesmí objevit.A snad neobjeví náš tábor,to by byla katastrofa.

Každý indián procházel okolo nějaké jámy a každý do ní vhodil dřevo.
Pak přistoupilo šest statných mužů s pochodněmi a zapálili oheň naráz.
To bude nějaká slavnost,nebo rokování.Vypadá to hodně oficiálně,jak recepce na královském dvoře.Všichni jsou oblečeni evidentně do toho nejlepšího.Korálková výzdoba je jednoduchá,ale velmi efektní.
Mají ssebou i nejlepší zbraně,stejně tak jsou zdobeny pery a cvočky.
Mají dobré vztahy,aspoň někteří,s bělochy.

Už přicházejí majestátní muži s nejnádhernějšími čelenkami ze všech přítomných,každý z těchto šesti mužů měl ssebou dva pobočníky.Někteří mladé a stané,někteří velmi staré s bělostnými účesy.Už to začíná...
Muži si sedají,nejdříve náčelníci,pak podle věku.Asi zdejší etiketa.
Zapalují dýmku.Mumlají cosi a vypouští kouř sem,tam a ještě ho rozhánějí rukama.Nic moc neslyším,ale i kdybych slyšel,stejně byh nerozuměl...
Ten co byl nejdál ode mě se najednou zarazil a pohlédl přímo na mě.
Nemůže mě přece vidět,jsem velmi dobře schovaný za skalisky a skrz puklinu velkou jak dlaň sotva dohlédnu oba okraje ohniště najednou.
Bezděky jsem se raději stáhnul.Třeba viděl odlesk mých očí.
Přece to není jasnovidec....

 

[DeletedUser]

jé..jsem napnutá .. co ten indián viděl? byl jsi to ty? nebo měl jiné vidění. ten příběh je super, pokračuj .. prosím

 

[DeletedUser]

Šaman

Rozpřáhl ruce a vykřikl.
Jsem ztracen.Teď se na mě vrhnou....Přitlačil jsem se ke skále a nahmátl svou břitvu.Nedám se jen tak lacino.

Čekám a nic se neděje,jen slyším znít bubínky a je jich strašně moc.Už to duní,jako by měla přijít bouře.Oni zpívají.Ten chlapík není jen náčelník,ale jistě šaman.
Vyhlédl jsem opatrně zpoza skály a vidím velký rej okolo ohně.
Všichni v rytmu skáčou a ten podivný stařík,co mě tak vylekal má ruce v ohni!
Jak je možné,že se nespálí?
Jeho oči jsou nepřítomné,těkají ze strany na stranu,ale nic nevidí.Nebo vlastně vidí něco,co my ne....
Bumbumbumbumbumbumbum......heáheahahaheaheahaha....
Už všichni dupou,je to cítit ze země.
Připomělo mi to večer bizonů.I teď visí ve vzduchu hrozba.Vzduch praská napětím....bumbumbumbum....
Do ohně hodili velkou otep roští,nadešla druhá fáze tance.
Jsou jak smyslů zbavení.Hází sebou na všechny strany.I bubeníci se kroutí a udržují stálý rytmus....bumbumbumbum...
Jen kruh náčelníků sedí a zpívá to "heaheahaha"
Šaman vhodil do ohně prášek a z něj vytrskl červený gejzír jisker.
Bubny zrychlují,tanečníci také....bumbumBUMBUMBUM!!!
..
Náhle ticho....Až mám strach,že uslyší můj dech.
Všichni náčelníci stojí.
Šaman také stojí a má rozpřažené ruce.Hlavu zvrácenou vzad a pronáší nějaké zaklínání.Shodil ze sebe plášť a odhalil svou hruď.
Nenechte se plést obličejem,ten muž byl silný a zdravý.
Domluvil,narovnal hlavu,vatáhl nůž a řízl se šikmo přes prsa...
Krev stékala jen neochotně.Nevypadala ta rána hluboce.Přesně akorát na tu trochu krve,kterou potřeboval na dokončení svého rituálu.
Namočil si na každé ruce dva prsty a potřel si krví oči.
Pak čelo a pak jednou rukou přejel přes hruď a poté přes ústa.
Stále při tom zaříkával a když sundal ruku z brady,vykřikl.
Pak zakřičeli všichni,třikrát za sebou.Mávali zbraněmi nad hlavou.
To se určitě chystají k válce.Jen doufám,že ne proti nám.

 

[DeletedUser]

Pro všechny,kterým se příběh líbí a chtějí jeho pokračování.
1)Prosím mějte strpení,jsem pracující člověk a nesedím u počítače stále.
2)Pokud chcete vyjádřit svou spokojenost s tímto dílkem nepište příspěvek,ale ohodnoťte téma hvězdičkami(najdete nahoře).

Děkuji převelice.Autor v.r.

 

[DeletedUser]

Buttlerova jízda

Indiáni evidentně nechtějí odejít jen tak.
Mám obavu,že plané sliby bělochů už jim nestačí.
Kořalka jim nahlodala zdraví,ale určitě ne jejich odhodlání.
Myslím,že už nastala ta pravá chvíle na odchod.
Zatracený pánbíčkáři, nemaj se ani čím bránit.Leda snad lopatou a vidlema.
Bude nejlepší je zvednout a zmizet dřív,než dolů slezou ty rudý vopice.

Držel jsem se u země a dával si pozor kam šlapu,abych neuvolnil kamínek.
Tak a fofrem dolů...
Vletěl jsem do tábora a rychle jsem svolal naši partu.Koukali na mě jak na zjevení.
Při té cestě ozlomkrk jsem proletěl zkz trnový keře a dopad dost tvrdě a byl jsem krvavej,jak tele na jatkách.
Potom,co jsem vylíčil ten indiánskej sabat,tak čučeli ještě vyjevenějc.
Pastora jsme vytáhli zpod deky a vychrlili na něj tuhle novinu.Ve jménu božím,musíme zmizet okamžitě!
Prej žádnou paniku,ale kdy by měla nastat,když ne teď?

Neuběhlo ani půl hodiny a už jsme vyrazili.Musíme být opatrní,rudí jsou v ráži a nechci si ani představit,jak bychom dopadli,padnout jim do rukou.Těžko se nám podaří nenechat za sebou stopy,ale není vyhnutí.Noc to byla příšerná,všichni se třásli únavu a přízrak smrti všechny hnal kupředu.Stresující bylo hlavně to,že stačí špatně zahnout a skončit ve slepé uličce.

Šeptané modlitby Bůh vyslyšel...prozatím.Brod nebyl sice nejsnazší,ale v této chvíli se zdál být zlatou branou ke spáse.Vzal jsem s otcem lano a přešli jsme řeku jako první.Proud je silný a každý další krok je těžší a těžší.Voda je studená a špinavá.Hvězdy jako krupičky blikají rozverně na tu scénu.Na druhém břehu vylézám na ramena otci a hledám,kam uvázat landsud z toho nadhledu nemůžu uvěřit,že jsme to dokázali přejít...

Nebudu vám popisovat,jak všichni přelezli skrz dravý proud.Důležité je,že vůz bychom přes takhle hlubokou vodu stejně nedostali,nebo by nás to stálo příliš mnoho času.Chlapi ho svrhli do řeky a osla uvázali k lanu.My jej taháme k nám na břeh.Chlapi se mu snaží udržet hlavu nad vodou.Ještěže hukot proudu smaže všechny zvuky.Kdyby se rozhýkal v ležení,byl by to náš konec.Osla sice máme,ale Kudla z naší party uklouzl,sjel pod hladinu a už nevyplaval.Sebral jej proud.
Od teď si neseme náklad všichni na vlastních zádech.Všichni jsme mokří a ani ždímání valně nepomohlo.Musíme jít,musíme jít!

Těla se neochotně pohnula vpřed.Bude lepší,když zůstaneme vzadu a vedení necháme na pastorovi.
Už poslední z vodníků mizí za skalou,ještě se otočím a ztuhl jsem hrůzou.Na protějším břehu stojí polonahej indián a zírá na mě.Naštěstí nevidím pušku.
Do teď jsme jen spěchali,dosud byla jen panika.Od této chvíle začne histerie....
Rychle utíkám a pobízím cestou do čela všechny ke chvatu.Aspoň se zahřejí.Zpráva o zvědovi pokropila lidi živou vodou.ve předu se zmateně ohlíželi,proč vzadu tak povykují.Zpráva se roznesla rychlostí blesku.Zapomenuty zůstávají všechny bolístky,každý cítí blízkost smrti.

Už se přes veškerou snahu nedaří udržet tempo.I na nás dopadá vyčerpání.Jdeme jen ze setrvačnosti.Upínáme svou naději na les a riskujeme přechod přes pláň.Jestli nás dohoní teď,tak nás budou mít jako na dlani.Zatím se nás drží štěstí,ale jak dlouho vydrží?Jdu s otcem víc ve předu.
Došli jsme přibližně doprostřed pláně.Až teď si uvědomujeme,proč tu je tolika vran.V dolíku mají hostinu prostřenou z těl jízdní kavalérie.Někteří jsou vyslečeni z uniforem.Mnoho ran,zkrvavené obličeje.Vrány si začali hodovat,jako obvvykle,na očích.Okamžitě zastavujeme všechny a ženeme je obloukem okolo.
Nemusí to všichni vidět.Mohlo by jim to podlomit odhodlání a zničit poslední naději.Vracím se zpět a hledám,zda indiáni nepřehlédli nějakou zbraň.I bowie by se sakra hodil.

Místo nože ale nacházím......

 

[DeletedUser]

Spravedlivá cesta

..........živého! Chytl mě za ruku,když jsem šacoval seržanta.Byl to kapitán Buttler.Musel být v bezvědomí,že ho indiáni nedorazili.Možná ho neviděli,byl pod seržantovým tělem.Rána tomahawkem mu oddělila půl tváře,od spánku k nosu.Jen zázrakem mu zůstalo víčko a oko.Vytáhl jsem jej,hodil si ho na záda a spěchal s tím nečekaným nákladem za ostatními.Ztratil hodně krve a můj šátek není zrovna dostatečné ošetření.
Ve stínu lesa odpočívají.Už jsem zcela vysílený,sotva pletu nohama.Vyšli mi vstříc a sejmuli mé břemeno.Ženy se postarají o kapitána sami.Musím si odpočinout.
Chytám dech,nadávám si potichu.Zoufale pomalá banda,se stane ještě pomalejší.
Chlapi vytvořili improvizované nosítka.
Nechceme tu čekat na indiány.Jistě už vyrazili za námi.Každá promeškaná chvíle by mohla být osudná.
Popoháním ženské,aby ošetření urychlili,jak jen to půjde.
Snad nám Buttler aspoň poradí kde je tu posádka.

Konečně jsme se hnuli.Čtyři naši chlapi jej nesou a využívám jeho bdělosti a ptámse na cestu.Připadá mi,že trochu mluví z cesty.Proražená lebka mu ubírá schopnost soustředění.
Na přeskáčku mluvil o útoku indiánů o blízké pevnosti a pak o rodném městě.
Prodíráme se lesem,přibližně směrem,jaký jsme ze zmatených Buttlerových řečí dokázali pochopit.Dvě hodiny šlapem přímo na sever.Prý bychom měli narazit na černý pás skalisek a stočit se na západ.Do večera musíme najít pevnost,stůj co stůj.

Sláva,skála je tu.Malá jiskřička naděje.Půl hodiny jdeme podél skal na sever.
Ucítil jsem povědomou vůni.Tu vůni znám,tak jsou cítit spálená těla....
Indiáni masakrují všechno živé,další důvod ke spěchu.Nevyhneme se asi další skličující podívané.Brzo uvidíme další kupu mrtvol.
Cesta se sklání dolů k říčce.Odtamtud proti proudu půl dne pochodu má být ta pevnost.

Skutečně u řeky je spáleniště,ale není to osada.Je to indiánský tábor.Musíme zkrz.
Všichni se křižují.Že je to ještě baví.Mají,co jim patří.
Něco mi křuplo pod nohou.Skloním se a nemohu uvěřit.Rozšlápl jsem hlavičku spáleného děcka.Rozhlížím se pozorně,ale nevidím nikde indiánského bojovníka.Samé ženy,děti a starci skřivení a slabí.Nechce se mi věřit,tohle se přece nemohlo stát.Nemám rád iniány,ale nedokázal bych udělat něco takového.
Běhám sem tam,ale všude stejný obrázek.Ano byli zmasakrováni bělochy.Důkazy jsou všude.Většina nebyla zastřelena,byli tu usekané ruce starců a jejich těla tam kde padla,při velké ztrátě krve.Nikdo neměl na temeni vlasy.Všichni skalpovaní.A to nejhorší,co jsem kdy viděl....na břehu řeky indiánská dívka s bajonetem rozpáraným břichem a dítě,které v něm nosila,nabodnuté na ostrou větev!

Buttler mi bude muset odpovědět na pár otázek.
Zastavil jsem nosiče u řeky a nacákal na Buttlera vodu.Probral se a zamžoural jedním volným okem.Ptám se ho přímo na to,co se tu stalo.
Buttler vedl oddíl dobrovolníků na výpravu proti indiánům.Všichni to byli noví osadníci a vláda jim dala území,které patří indiánům za to,že je vyženou.
Narazili záhy na tábor a hned zaútočili za pochodu.Je období lovu a všichni bojovníci vyrazili na bizony.S první krví se začalo stupňovat vražedné běsnění.Jenže když jeli dál, indiáni je dohnali.Nedlouho po masakru se totiž vrátili z lovu a okamžitě se vydali po jejich stopě,až je dohnali na té pláni.Byli sebejistí a nafoukaní.I přes svoje zranění je cítit z jeho řeči uspokojení nad dobře odvedenou prací.

Něco se ve mě zlomilo.Pohlédl jsem do očí svým přátelům.Těm,kteří k násilí měli blízko.Ti co umí zabíjet velmi snadno a bez výčitek.Všichni jsme se shodli,aniž bychom něco řekli.
Jdeme zpět do tábora.Buttlera pokládáme doprostřed,aby zhebnul tam,kde napáchal ty nejhorší z hříchů.
Pochopil a začal prosit.Žadonil,ale nic se nemění.Dost necitlivě ho chlapi vyklepali z nosítek.Začal se plazit,hrabal rukama popel a hlínu.Asi chtěl vstát,jenže byl moc slabý.Má,co si zasloužil.
Doufejme,že indiány aspoň chvilku zdrží...

 

[DeletedUser]

Země zaslíbená

Přeskočme útrpnou cestu,která již nebyla tak těžká,jako dosud.
Proud řeky nás prostě vedl na místo,daleko od všech útrap a poskytoval vše,po čem jsme všichni toužili.Dobré místo na město.
Voda,co napojí dobytek,lesy,ze kterých postavíme domy a půda tak krásná,co dokáže splodit vše,co budeme potřebovat k životu.
Pastor vzal lopatu a zabodl ji na vyvýšeném místě s nádherným výhledem a řekl: "Zde uctěme Boha a postavme k jeho slávě a pro spásu duší kostel,aby byl symbolem naší víry v budoucnost."
Snad nám začne skutečně nový život.
My psanci dohlédneme zbraněmi na klidný život našich počestných občanů.
Začíná nový věk osadníkům i nám.