DeletedUser
Guest
Zdravím!
Jak jste si možná sami všimli, na tomto fóru se poslední dobou stále více vyskytují výrazy, které sice podle jejich autorů jsou české, ovšem podle pravidel nejsou. A poněvadž to mě a některé další uživatele začíná už vyvádět z míry, tak jsem se rozhodl sepsat tu pár základních pravidel českého pravopisu.
Zdá se mi, že nejčastěji je porušováno pravidlo o psaní měkkého I a tvrdého Y. Takže, abych vám ukázal, jak to má být.
Tvrdé Y píšeme po tzv. "tvrdých souhláskách". Jsou to: "h", "ch", "k", "r", "d", "t", "n". Příklad: hynout, kyj, rys.
Dále napíšeme tvrdé Y v kořenu vyjmenovaných slov. Nebudu vám tu vypisovat všechna, ale některá tu přece dám.
B - být*, babyka, býk
(*Pozor, neplést si s bít, ve významu udeřit, tam se vždy píše měkké I.)
L - slyšet, mlýn*, plynout
(*Pozor, u slova mlít, například kávu, se vždy píše měkké I.)
M - mýt*, myslet, mys
(*Pozor, neplést si s mít, ve významu něco vlastnit, tam se vždy píše měkké I.)
P - pýcha, slepýš*, pysk
(*Pozor, neplést si se slepíš, ve významu něco spojit lepidlem, tam se vždy píše měkké I.)
S – syn, sýr, sýkora
V – vy, výr*, povyk
(*Pozor, neplést si s vír, ve významu větrného nebo vodního víru, tam se vždy píše měkké I.)
A tvrdé Y napíšeme také v koncovce některých podstatných jmen. Určuje se to podle toho, zda patří slovo ke vzoru tvrdému. Tvrdé vzory jsou: hrad; žena; město.
Příklad: strom-stromy, květina-květiny, křeslo-křesly.
Teď měkké I. Měkké I napíšeme po měkkých souhláskách. Jsou to: "ž", "š", "č", "ř", "ď", "ť", "ň", "c", "j".
Příklad: život, říjen, cit.
Měkké I také napíšeme v koncovce některých podstatných jmen. Určuje se to podle toho, zda patří slovo ke vzoru měkkému. Měkké vzory jsou: muž, stroj; růže, kost, píseň; moře, stavení.
Příklad: ředitel-řediteli, větev-větvi, pole-poli.
Tak jsem narazil na jednu problematiku. Jeden nejmenovaný uživatel se mě v PM otázal, proč, když říkám, že se tvrdé i píše například po "t", má psát ve slově "tip" měkké I. Je to jednoduché, jedná se o přejaté slovo. Přejatá slova jsou ta slova, která jsou z cizích jazyků.
Příklad: kino, taktika, riviéra.
Dále tu máme předložky a předpony s a z. Ty bývají velice často přehazovány, proto je zde píšu také.
Předložku s napíšeme u 7.pádu: S otcem, s kamarádem, se svými bližními.
Předložku z napíšeme u 2.pádu: Z města, z vlaku, ze školy.
Předpona s se píše tam, kde slovo s touto předponou je ve významu směřovat dohromady, k sobě (sejít se, shromáždit se). Dále se napíše tam, kde slovo s touto předponou je ve významu shora dolů, z povrchu pryč (sjet, sletět).
Předpona z vyjadřuje výsledek děje slovesa základového (zpozorovat, zradit). Dále se vytváří u sloves odvozených z podstatných a přídavných jmen (zdokonalit, zesměšnit).
Další problém bývají dlouhá ú a ů. Zde je vysvětlení.
Ú s čárkou se píše, když je dlouhé u na začátku slova. Příklad: únor, úkol.
Ů s kroužkem se píše, když je dlouhé u uprostřed slova.
!!! Pozor na slova složená, jako je například trojúhelník, tady vidíte, že se slovo skládá ze slov "troj" a "úhelník", tudíž musí být Ú s čárkou !!!
Tak, to by bylo vše, já se uvelebuji k božskému spánku a vám přeji hezké čtení.
Jak jste si možná sami všimli, na tomto fóru se poslední dobou stále více vyskytují výrazy, které sice podle jejich autorů jsou české, ovšem podle pravidel nejsou. A poněvadž to mě a některé další uživatele začíná už vyvádět z míry, tak jsem se rozhodl sepsat tu pár základních pravidel českého pravopisu.
Zdá se mi, že nejčastěji je porušováno pravidlo o psaní měkkého I a tvrdého Y. Takže, abych vám ukázal, jak to má být.
Tvrdé Y píšeme po tzv. "tvrdých souhláskách". Jsou to: "h", "ch", "k", "r", "d", "t", "n". Příklad: hynout, kyj, rys.
Dále napíšeme tvrdé Y v kořenu vyjmenovaných slov. Nebudu vám tu vypisovat všechna, ale některá tu přece dám.
B - být*, babyka, býk
(*Pozor, neplést si s bít, ve významu udeřit, tam se vždy píše měkké I.)
L - slyšet, mlýn*, plynout
(*Pozor, u slova mlít, například kávu, se vždy píše měkké I.)
M - mýt*, myslet, mys
(*Pozor, neplést si s mít, ve významu něco vlastnit, tam se vždy píše měkké I.)
P - pýcha, slepýš*, pysk
(*Pozor, neplést si se slepíš, ve významu něco spojit lepidlem, tam se vždy píše měkké I.)
S – syn, sýr, sýkora
V – vy, výr*, povyk
(*Pozor, neplést si s vír, ve významu větrného nebo vodního víru, tam se vždy píše měkké I.)
A tvrdé Y napíšeme také v koncovce některých podstatných jmen. Určuje se to podle toho, zda patří slovo ke vzoru tvrdému. Tvrdé vzory jsou: hrad; žena; město.
Příklad: strom-stromy, květina-květiny, křeslo-křesly.
Teď měkké I. Měkké I napíšeme po měkkých souhláskách. Jsou to: "ž", "š", "č", "ř", "ď", "ť", "ň", "c", "j".
Příklad: život, říjen, cit.
Měkké I také napíšeme v koncovce některých podstatných jmen. Určuje se to podle toho, zda patří slovo ke vzoru měkkému. Měkké vzory jsou: muž, stroj; růže, kost, píseň; moře, stavení.
Příklad: ředitel-řediteli, větev-větvi, pole-poli.
Tak jsem narazil na jednu problematiku. Jeden nejmenovaný uživatel se mě v PM otázal, proč, když říkám, že se tvrdé i píše například po "t", má psát ve slově "tip" měkké I. Je to jednoduché, jedná se o přejaté slovo. Přejatá slova jsou ta slova, která jsou z cizích jazyků.
Příklad: kino, taktika, riviéra.
Dále tu máme předložky a předpony s a z. Ty bývají velice často přehazovány, proto je zde píšu také.
Předložku s napíšeme u 7.pádu: S otcem, s kamarádem, se svými bližními.
Předložku z napíšeme u 2.pádu: Z města, z vlaku, ze školy.
Předpona s se píše tam, kde slovo s touto předponou je ve významu směřovat dohromady, k sobě (sejít se, shromáždit se). Dále se napíše tam, kde slovo s touto předponou je ve významu shora dolů, z povrchu pryč (sjet, sletět).
Předpona z vyjadřuje výsledek děje slovesa základového (zpozorovat, zradit). Dále se vytváří u sloves odvozených z podstatných a přídavných jmen (zdokonalit, zesměšnit).
Další problém bývají dlouhá ú a ů. Zde je vysvětlení.
Ú s čárkou se píše, když je dlouhé u na začátku slova. Příklad: únor, úkol.
Ů s kroužkem se píše, když je dlouhé u uprostřed slova.
!!! Pozor na slova složená, jako je například trojúhelník, tady vidíte, že se slovo skládá ze slov "troj" a "úhelník", tudíž musí být Ú s čárkou !!!
Tak, to by bylo vše, já se uvelebuji k božskému spánku a vám přeji hezké čtení.
Naposledy upraveno moderátorem: